Ptačí chřipka není žádná novinka, jako klasický ptačí mor ji znali i naši předkové. Někdy se v chovu objevila, část drůbeže pošla, odolná část přežila. Viry však mají v popisu práce neustále mutovat, aby měly šanci se i nadále šířit, někoho nakazit a v něm se namnožit – jinak by rychle vymizely.

Název vysokopatogenní ptačí chřipka však neznamená, že zahubí všechny ptáky, kteří se s ní setkají. „Odběry krve prokázaly, že jeden rok ta samá označená kachna určitý druh chřipky měla, a příští už ne. V tom roce jen, patrně kvůli oslabení, nevyvedla mláďata," vysvětluje koordinátorka zimního sčítání vodních ptáků Zuzana Musilová. Ornitologové potvrzují, že ptačí chřipka tu byla vždy, pouze nebyla tolik sledovaná. Když se nákaza dostane do velkochovů, bývají následky samozřejmě rozsáhlé. U malých izolovaných chovů však šíření tak snadné není, zvláště pokud dodrží preventivní opatření.

Aktuální informace o ptačí chřipce v roce 2020:

Aktuální informace o ptačí chřipce v roce 2020:

V ČR bylo po třech letech potvrzeno ohnisko vysoce patogenní ptačí chřipky, více na webu Státní veterinární správy: https://www.svscr.cz/v-cr-bylo-po-trech-letech-potvrzeno-ohnisko-vysoce-patogenni-ptaci-chripky/

Chřipka není překvapením

Před současnou vlnou ptačí chřipky všechny evropské státy varovala již v srpnu minulého roku Organizace spojených národů (FAO, Food and Agriculture Organisation of The United Nations), protože virus byl zjištěn u ptáků zimujících na jeře ve státě Tuva Ruské federace, poblíž Mongolských hranic. K mutaci, která se objevila v poslední vlně ptačí chřipky, mohlo dojít i v asijských velkochovech drůbeže. Obchod s drůbeží a jejím masem má na šíření nemoci podíl stejně tak, jako migrující vodní ptáci.

Je ptačí chřipka nebezpečná pro člověka?

Současný typ viru je tedy i díky včasné detekci v Asii již dokonale prozkoumán. „U současného typu viru, A (H5N8), nebyl přes velký počet lidí, kteří mu byli díky kontaktu s ptáky vystaveni, hlášen jediný případ nákazy. Tento vir nepředstavuje pro člověka žádné riziko, na rozdíl od neblaze proslulého A (H5N1). Současný typ viru je lépe adaptován na ptáky a k přenosům na savce vůbec nedochází, což potvrzuje i laboratorní sekvenování a podrobné sledování chování viru“ uvádí Euro Surveill ve zprávě Ohniska vysoce patogenní ptačí chřipky A (H5N8): Ochrana a správa potenciálně ohrožených lidí v Evropě, 2014/15 a 2016.

Ani u typu viru, který byl pro člověka nakažlivý, k přenosu od volně žijících ptáků nikdy nedošlo. Pouze u chovaných ptáků k němu v blízkém kontaktu s výměšky, bez dodržování hygienických opatření, dojít mohlo. Obava z volně žijících ptáků je zcela neopodstatněná, není nejmenší důvod jim přestat pomáhat na krmítku.

Současný virus je tedy na savce nepřenosný. Přesto je vhodné z čistě preventivních důvodů dodržovat základní hygienická opatření, jako je důkladné mytí rukou, konzumace masa a vajec pouze po řádné tepelné úpravě. Virus spolehlivě zlikviduje teplota vyšší než 70 °C, a to již během několika minut. Samozřejmostí je nemanipulovat s uhynulými ptáky bez ochranných pomůcek (což je vhodné dodržovat bez ohledu na ptačí chřipku) a při nálezu kontaktovat krajskou veterinární správu. Nicméně i když je v současné situaci vhodné upozornit na každého uhynulého volně žijícího ptáka, příčinou nemusí být ani zdaleka jen ptačí chřipka – k úhynům dochází i bez ní. Pokud by však ptáků na místě uhynulo více, je třeba úřady kontaktovat neprodleně.

Jak se ptačí chřipka projevuje?

Citlivý pták může uhynout už den či dva po nákaze. Je apatický, nepřijímá potravu, má načepýřené peří. Může mít otoky a změny na hřebíncích a nohou, dýchací potíže. Odolnější jedinec pouze vykazuje známky nachlazení a ubývá na váze, přičemž se může časem sám uzdravit.

Podle řady studií se ukazuje, že migrující ptáci opravdu mohou virus přenést na delší vzdálenosti, především kachny, které se s ním dovedou relativně nejlépe vypořádat. Ale při lokálním šíření může stále výraznou roli hrát i obchod a přesuny domácí drůbeže. Ohrožena je především domácí drůbež z řádu hrabavých, tedy krůty, křepelky, bažanti, perličky a slepice. A samozřejmě i domestikovaní vodní ptáci, husy a kachny. Stejně jako u volně žijících ptáků však záleží nejen na druhu (například pro labutě je onemocnění obvykle letální), ale i na odolnosti každého jedince i na jeho kondici a životních podmínkách.

Bolestná prevence

Na člověka tedy současný virus ptačí chřipky přenosný není. Přesto jsou právě kvůli potenciálně možné mutaci a ohrožení člověka prováděna poměrně drastická opatření – budí přitom mylně dojem, že jsou nutná kvůli chované drůbeži samotné. Zcela na místě je zákaz výstav, prodeje, přesunů chované drůbeže, za jehož porušení hrozí zvláště komerčním chovatelům velké pokuty. To jsou skutečně cesty, jimiž se může ptačí chřipka mezi drůbeží nebezpečně šířit. Méně pochopitelné je pro řadu drobných chovatelů preventivní vybíjení v ochranných zónách kolem ohnisek výskytu a také jeho způsob - drůbež je nacpána do plastových popelnic a poté udušena oxidem uhličitým.

Jak ptáky ochránit?

Chovaní ptáci mohou virus chytit při kontaktu s nakaženými ptáky volně žijícími i domácími a při pití vody, která byla kontaminována trusem nakažených ptáků. Proto by nikdy neměli dostávat vodu z povrchových zdrojů, ke které mají volně žijící ptáci přístup. Virus přežívá dny i týdny v trusu. A stačí i troška trusu přenesená na botách - prevencí je přezouvání nebo dezinfekční rohožky. Na to vše by měli chovatelé myslet, pokud své svěřence preventivně zavřou do voliér a nebo ještě lépe uvnitř budov, kde je kontakt s volně žijícími ptáky vyloučený (zasíťovaná okna, větrací otvory). V takovém případě mohou zažádat o výjimku, pokud se posléze ocitnou v ochranném pásmu výskytu ptačí chřipky a jejich chov bude odsouzen k vybití. Chovatelé by také měli mít možnost zaplatit si testy, díky nimž je přítomnost ptačí chřipky ze slin odhalena již během několika hodin a zdravé ptáky, kteří jsou mimo kontakt s volně žijícími, uchránit.

Státní veterinární správa argumentuje nutností rychlého jednání - to bylo však například v Moravském Krumlově dovedeno ad absurdum. Veterináři zde vybili chovy hýčkaných závodních holubů přesto, že je plačící chovatelé upozorňovali, že holubi byli chování od podzimu uvnitř budovy a že si to mohou díky čipování ptáků ověřit. Když se tento fakt veterináři konečně dověděli „oficiálně“ od svazu chovatelů holubů, a museli uznat, že vybíjet ptáky izolované uvnitř budovy je nesmysl, byli již holubi mrtví. Zdrcení holubáři, kteří svým ptákům věnovali celý život, budou žádat adekvátní odškodné, odpovídající skutečné ceně chovu závodních holubů – nikoli tisíce, ale statisíce korun. Na Státní veterinární správu je samozřejmě v současné situaci kladen velký tlak a své postupy obhajuje jako jediné možné, ale podobná unáhlení - a také neznalost - jsou obhajitelná stěží. Holubi jsou navíc vůči chřipce prokazatelně imunní.

Paradoxy ptačí chřipky

Ptačí chřipka, která se po Evropě nešíří poprvé, přinesla některým ptákům místo smrti paradoxně záchranu. Teprve kvůli ní byl totiž zakázán dovoz ptáků odchycených z volné přírody. Například žako, papoušek šedý, jeden z nejoblíbenějších velkých papoušků, jehož inteligence a schopnost imitace je legendární, je ve své domovině silně ohrožen kvůli bezohlednému lovu pro obchod. Většina ptáků odchyt a transport nepřežila, ale i přeživší část se obchodníkům vyplatila. V přírodě narození ptáci si pak měli zvykat na život v zajetí, což je pro mě mnohem těžší, než pro odchovaná, na člověka od mala zvyklá mláďata. Tento krutý obchod pro lidskou zábavu se stále nedařilo zastavit, až konečně přišel jediný argument, na který byly i dlouhé prsty obchodníků krátké - riziko zavlečení ptačí chřipky. Do EU se již ptáci odlovení z volné přírody dovážet nesmí.