Splétání větviček, bezpečné ukotvení hnízda ve výšce na větrem houpaných větvích, pečlivé vystýlání jeho dutinky - to vše jsou náročné stavitelské práce. A ptáci, jež nemají ruce, při nich trpělivě používají zobák, nohy i pohyb celého těla. Stavitelský um mají vrozený. To ale neznamená, že by s léty nesbírali zkušenosti. Páry, které za sebou už nějaké to hnízdění mají, bývají v dovedení mláďat do dospělosti úspěšnější.

Průhledná hnízda ve větvích

Pramálo starostí se stavbou si dělá holub hřivnáč. Hnízdo vysoko v korunách stromů splete z hrubých větviček tak ledabyle, že zespodu můžeme spatřit prosvítající vajíčka. Mláďata ale nepropadnou, konstrukci vyplní a zpevní svým trusem, který po zaschnutí drží jako prvotřídní malta. Ještě častěji v náruči zahradních stromů hnízdí půvabná hrdlička zahradní. Holub doupňák naopak vyhledává prostorné dutiny, lze pro něj připravit i velkou budku s otvorem tak širokým, že jím prostrčíme ruku.

Mistři ve zpěvu i stavbě

Nejdokonalejší hnízda si v korunách stromů či v houštinách splétají pěvci: na zahradách to jsou nejčastěji kosi, drozdi, pěnkavy, pěnice, sedmihlásci, žluvy, zvonci, vzácněji ťuhýci, dlaskové, pěvušky, stehlíci, čížci. V hustě zarostlém, klidném koutě starého sadu může nízko nad zemí zahnízdit i strnad obecný či zahradní, konopka obecná, zvonohlík zahradní nebo dokonce slavík obecný.
Stavbu ptáci většinou zvládnou za týden, což jim můžeme pouze závidět. Na každou sezonu si staví hnízdo nové:

  • U většiny druhů ptáků staví hnízdo oba, u některých pouze samička, nebo sameček začne a samička pokračuje.

    Používají větvičky, které pečlivě proplétají jednu s druhou a navíc je spojují rostlinnými vlákny.
  • Přidat mohou i pružné kořínky, lýko a pokud najdou třeba drát, zapletou jej do hnízda také.
  • Kosi si hnízdní kotlinku vymazávají i blátem.
  • Drozdi zpěvní zase vnitřek hlubokého hnízda vyplňují rozžvýkaným zpuchřelým dřevem, takže je domov bytelný i pohodlný. Vznikne dokonalá miska, která vydrží mnoho let.
  • Žluvy hajní hnízdo naplétají přímo na vidlici větví vysoko nad zemí, dokonalý košíček pletou z lýka, stébel a stonků popínavých rostlin, které změkčují slinami.

Jako v bavlnce

Materiál na stavbu si ptáčci nosí v zobáčku nebo v pařátcích, přičemž nalétají mnoho kilometrů. Když na zahradě necháme smotek vlasů či psí srsti a zbytky vlny, možná zanedlouho uvidíme vrabčáka nebo sýkorku, jak si vzácnost odnáší v zobáčku. Na výstelce hnízda, která musí být měkká a teplá, si ptáci dávají záležet – vajíčka i mláďata budou jako v bavlnce. Obětují pro ně i vlastní pírka.
Vajíčka a mláďata na hnízdě jsou velmi zranitelná. Ptáci proto hnízda často obkládají kůrou, zelenými větvičkami, mechy a lišejníky, aby co nejlépe splynula s okolím a byla neviditelná.

Ptáci v podzemí

Ne všichni ptáci hnízdí ve výškách. Nory v hlinitých březích řek či na okrajích pískových lomů si budují ledňáčci říční, vlhy pestré a břehule říční. Břehule si dokáže vyhloubit až metr dlouhou noru, což je vzhledem k jejímu drobnému tělu i zobáčku úctyhodný výkon. Vlhy si hloubí až dvoumetrové chodby, přičemž si usilovnou prací obrousí špičku zobáku. Brzy jim však doroste. Břehule i vzácné vlhy hnízdí v početných koloniích. Na zemi si staví boudičkovité hnízdo ptáčci, jež podle něj dostali i jméno budníčci.

Kapsa z proutků

Aby pěvci, jež si hnízda staví v korunách stromů a v houštinách keřů, mohli hnízdit i u nás na zahradě, musíme jim poskytnout dostatek útočišť. Pokud ještě dřeviny nejsou vzrostlé, jako základ hnízda jim může posloužit kapsa ze snopku lískových či jiných proutků, přivázaného za horní i dolní konec ke kmeni. Ptáci se odvděčí regulací hmyzu na zahradě, kterého v době hnízdění mláďatům nanosí neuvěřitelné množství.