Každý rok v lednu vyrazí do terénu tisíce dobrovolníků vybavených dalekohledy. V určeném zimním víkendu se k vytipovaným rybníkům, přehradám, mokřadům, řekám a v zahraničí i k jezerům a mořskému pobřeží vydají pozorovatelé ve stovce různých států na pěti kontinentech. Míst, kde ptáky sčítají, je přes 20 000, lidé dají každoročně dohromady údaje o téměř 200 druzích vodních ptáků, kterých napočítají celkem přes dvacet milionů.

Půl století sčítání

Studené vody jsou i v zimě domovem ptactva. Vodní opeřenci jsou skromní a otužilí, stačí jim, když hladina nezamrzne.

Letos u nás probíhalo sčítání vodních ptáků již padesátým rokem a v průběhu času se na něm podílela řada institucí. Dnes je hlavní koordinační centrum na Katedře ekologie Fakulty životního prostředí ČZU v Praze a mezinárodní koordinaci zajišťuje Wetlands International se sídlem v Nizozemí.

Sčítání vyžaduje mnoho očí a nohou, nikdy by se proto nemohlo uskutečnit bez mnoha nadšených dobrovolníků, amatérských i profesionálních ornitologů, ochránců přírody či skautů. Léta sčítání přinesla velmi zajímavé poznatky, které lze využít i při ochraně samotných ptáků. Například předloni bylo u nás v 637 lokalitách napočítáno rekordních 224 860 ptáků 59 druhů.

Husám se tu líbí

„Nejpočetnějším druhem byla v roce 2013 kachna divoká, jež řádově přesahovala početnost ostatních nejhojnějších druhů, dále následovali husa běločelá, lyska černá, husa polní a kormorán velký,“ přibližuje výsledky Mgr. Zuzana Musilová, Ph.D., koordinátorka Mezinárodního sčítání vodních ptáků v ČR.

Výsledky ukázaly, že množství převážné většiny zimujících druhů ptáků na území České republiky se zvyšuje. Například zimujících hus je v Evropě každým rokem více (dnes již přes 5 milionů, ačkoliv v 90. letech jich bylo těsně pod tři miliony), v mírnějších zimách jich spatříme několik desítek tisíc i na jižní Moravě, především na Novomlýnských nádržích.
loňská i letošní mimořádně teplá zima byla příznivá například pro zimování volavky bílé, která obvykle odlétá do jižní Evropy.

Kdo začal počítat opeřence?

Angličané jsou pověstní láskou ke zvířatům a nadšením pro ornitologii. Není proto náhoda, že myšlenka na sčítání vodních ptáků vznikla zrovna v Anglii, a to již před druhou světovou válkou. Po válce založil malíř a přírodovědec Peter Scott v Anglii centrum, které koordinovalo sčítání vodních ptáků po celé Evropě (a poté se rozšířilo i na další kontinenty). Protože jak jinak zjistit, zda některé druhy neubývají, zvláště lovné? U nás se započalo se sčítáním v sezoně 1958/59, ovšem důkladně a se zaměřením na všechny druhy vodních ptáků až od roku 1966. Výsledky sčítání pak přispěly k ochraně vodních ptáků a jejich životního prostředí. Právě proto populace některých druhů narůstají, například hus a kachen.

Mráz a hosté ze severu

Podle sčítání v minulých letech můžeme soudit, jak moc vodní ptáky ovlivňuje počasí. Pokud je zima mírná, zdržuje se na našich vodách více racků, volavek, kachen kopřivek obecných, lžičáků pestrých a některých dalších druhů. Když je zima skutečně mrazivá, napočítají sčitatelé více labutí velkých, skorců vodních a severských druhů kachen, jako jsou morčák velký a hohol severní.

Každým rokem přinese sčítání vodních ptáků i nová překvapení. „Předloni to byly rekordní počty takzvaných mořských kachen, které obvykle zimují na otevřeném moři. Zaznamenali jsme například devadesát poláků kaholek a sto patnáct turpanů hnědých, jejichž počty v posledních desetiletích na pobřeží Evropy výrazně klesají. Další sčítání tedy může přinést údaje o tom, zda se tyto druhy nepřesunují do vnitrozemí Evropy. Stále častěji se na našem území v zimě objevují i nepůvodní šířící se druhy, jako jsou například berneška velká, husice nilská, kachnička karolínská a kachnička mandarínská,“ uvádí koordinátorka.

Jak se sčítá?

Sčitatelé vyrážejí do terénu o víkendu nejbližším polovině ledna. Když jsou v jednom víkendu prozkoumány všechny sledované vodní plochy najednou, je výsledek nejpřesnější. A právě v lednu se vodní ptáci shlukují na vodách a téměř nepřelétají z místa na místo. V dosavadní historii tohoto sčítání (1966 až 2013) bylo u nás na 1133 lokalitách zaznamenáno celkově 98 druhů vodních a mokřadních ptáků.

Kormorány je třeba stále sledovat

Aby bylo možné zhodnotit vliv kormoránů na populace ryb, jsou nezbytné informace o jejich skutečných počtech, místech výskytu i změnách početnosti. Proto se loňské sčítání na tento druh detailně zaměřilo. Počty kormoránů jsou zjišťovány nejen na vodních plochách, ale i na jejich pravidelných nocovištích v korunách stromů. Nejvíce zimujících kormoránů, téměř 14 000, u nás bylo napočítáno mezi lety 2008 až 2010. V dalších letech počet mírně klesl, nicméně kormoráni se objevují na nových lokalitách po celé republice, čímž rybáře nepříjemně překvapují.

Vodní ptáci v kostce

  • Drobné lysky černé (Fulica atra) neváhají zastrašovat člověka, pokud se blíží k jejich hnízdu
  • Lžičák pestrý (Anas clypeata) velkým plochým zobákem s hřebínky na okrajích cedí vodu a jemné bahno. Živí se drobným planktonem a larvami komárů.
  • Kachna divoká (Anas platyrhynchos) je naším nejpočetnějším vodním ptákem. V zimě je běžně k vidění často i ve městech a na vesnicích, celou zimu tráví v párech.
  • Otužilý skorec vodní (Cinclus cinclus) žije po celý rok na horských potocích. Těsně nad vodou i hnízdí, nejraději za clonou vodopádu.
  • Racka chechtavého (Larus ridibundus) v zimě spatříme na velkých řekách, hnízdí však na ostrůvcích vodních nádrží
  • Věrné páry hus polních (Anser fabalis), které spatříme v zimě, zjara odletí hnízdit do severské tundry a tajgy
  • Husa běločelá (Anser albifrons) zimuje i na našich vodách, hnízdí však v tundrách dalekého severu
  • Morčák velký (Mergus merganser) je kachna živící se drobnými rybami. U nás hojně zimuje, hnízdí v dutinách stromů severní Evropy a vzácně nyní i u nás.
  • Kachnička karolínská (Aix sponsa) je původně severoamerický druh, v přírodě jeden čas téměř vyhubený, v Evropě naopak často chovaný jako okrasný. Kachničky nyní ukazují, že si dovedou poradit i bez chovatele.
  • Polák kaholka (Aythya marila) hnízdí na jezerech severských tunder a rašelinišť. Zimuje převážně na mořích, nyní zimu přečkává i na našich vodách.
  • Berneška velká (Branta canadensis) pochází se Severní Ameriky, již v 17. století však byla chována v anglických parcích a na skandinávských jezerech. Poradila si i v přírodě a dnes se šíří dál. Věrný pár spolu může žít i 40 let.
  • Husici nilskou (Alopochen aegyptiacus) si kdysi dovezli domů z oblasti Egypta Angličané a nikdo nečekal, že se postupně přizpůsobí a přežije i v přírodě. Šíří se po Evropě, původní fauně a flóře však, ač je nepůvodní, nijak neškodí. Objevuje se například v hejnech hus.
  • Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) je občas zdatným konkurentem rybářů
  • Kachnička mandarínská (Aix galericulata) má původ asijský, podobně jako kachnička karolínská je pro svou krásu často chována a vzácně se šíří i do přírody