Když se za létajícím hmyzem spustí níž, jejich manévry mezi domy jsou ohromující. Žádný komár, ani moucha jim neunikne. Létající či větrem unášený hmyz a pavouci jsou jejich jedinou potravou, slepenou do úhledných kuliček ji nosí i mláďatům. Hnízdění je jediný moment jejich života, kdy se musí dotknout pevné země. Avšak aby mohli vychovat mladé, potřebují naši pomoc – jejich útočiště nad posledními patry budov totiž mizí kvůli zateplování.

Nebeští spolubydlící

Více o pravidlech zateplování i budkách pro rosýse se dočtete na stránkách České společnosti ornitologické: www.rorysi.cz

Pro stavbu hnízda rorýsi hledají malé skuliny a štěrbiny ve zdech či pod střechami vysokých domů, které jim nahrazují skály. Ve městech se jim dařilo, ale pak přišlo jinak užitečné zateplování budov, a jen v Praze početnost rorýsů klesla během pár let téměř na polovinu – a stále klesá. Zateplování budov lze naštěstí provést tak, aby i rorýsi po návratu z dalekých cest našli útočiště. Těsně pod střechou by měly být zachovány ventilační otvory, které umožní rorýsům dostat se ke hnízdním skulinkám a navíc jsou prospěšné i pro samotnou stavbu. Od 20. dubna do 10. srpna pak nesmí být hnízdiště rorýse vůbec rušeno, v tomto má dnes vážně ohrožený a chráněný rorýs oporu i v zákoně.

Na novostavby lze umístit speciální budky pro rorýse.

  • Umístěte je nejméně 4 m nad zemí (nad stromy, střechami), se štěrbinovitým otvorem orientovaným nejlépe na sever.
  • Nesmí být vystaveny přímému slunci, také pod neizolovanou plechovou střechou mláďata téměř jistě uhynou horkem.

Pokud na svůj dům umístíte vhodnou budku pro rorýse, od České společnosti ornitologické obdržíte štítek, jenž hlásá, že v domě bydlí přátelé rorýsů. O tomto projektu, o výrobě a umisťování budek na rodinné domy, činžáky i základní školy i o ohleduplném zateplování budov se více dočtete na www.rorysi.cz.

Hnízdo dětí větru

Hnízdo splétají ze stébel nasbíraných v letu, zpevní je tuhnoucími slinami a vystelou pírky. Věrný pár v něm pak zahřívá dvě nebo tři vajíčka. Mláďatům musí nosit ohromné množství drobné potravy. Když se lov kvůli počasí nedaří, dovedou rorýsci na chvíli zpomalit svůj růst. Výchova je náročná i proto, že mladí mohou z hnízda v závratných výškách vylétnout, teprve až budou dokonale připravení.

Na obloze nespí andělé…

Rorýsi dovedou vyvinout rychlost až 220 kilometrů za hodinu, přičemž za rok nalétají téměř 200 000 kilometrů. Díky speciálnímu složení krve zvládnou náročný let ve výškách, kam se jiní ptáci vůbec neodváží. Ve výšce jednoho kilometru tráví i noc. Večer se v hejnu vznesou do výše a na nebeské báni pospávají. Jedna polovina mozku odpočívá a druhá hlídá.

Tělo rorýsů je dokonale aerodynamické, svaly téměř neunavitelné. V rozpětí křídel měří rorýs až 40 cm, přičemž váží jen kolem 50 g. Jeho nožičky nejsou stvořeny k chůzi, pouze k zavěšení, a když se nešťastnou náhodou dostane na zem, nedovede bez pomoci ani vzlétnout – musíte ho do vzduchu vyhodit jako papírovou vlaštovku.