Na zahradách již vyhnízdily sýkorky, vrabci, kosi, drozdi, pěnkavy, pěnice, rehci, konipásci, špačci a další milí opeřenci. Pod střechou vyvedly své mladé jiřičky a vlaštovky, při troše štěstí i mistři letu rorýsi.

Dvoutýdenní zázrak

Mláďata se líhla zcela holá, úplně odkázaná na starostlivé rodiče. Stačily však tři týdny, aby se malé sýkorky opeřily a zahájily své první letecké pokusy. Pěnkavy mláďata dovedou vykrmit dokonce za 14 dní. (Drobní pěvci vychovají mladé často dvakrát, výjimečně i třikrát do roka.) Čápům a rorýsům výchova naopak trvá až dva měsíce. Mláďata rychle rostou díky neuvěřitelné píli a intenzitě, s jakou je jejich rodiče krmí. V bříškách rostoucích ptáčat zmizí ohromné množství hmyzu. Sýkora modřinka jim hmyz nosí sedmdesátkrát za hodinu. Rorýs musí denně nalétat asi 900 km, aby pro mladé nalovil dostatek potravy.

Ptáčata objevují svět

Ideální ptačí zahrada nabízí dostatek stromů, hustých keřů, kvetoucí louku, kupku starého dřeva nebo pařez, kvetoucí trvalky a letničky, rostliny poskytující semena jako slunečnice a bodláky a samozřejmě i ptačí budky. Také není ošetřovaná insekticidy ani herbicidy.

Mládě, které vyrostlo a má celé nebo téměř celé dospělé opeření, se jednoho pěkného dne odhodlá a vydá se z těsného hnízda ven. Mezi tímto okamžikem a úplným osamostatněním se nachází čas „rozkoukávání“. Dorostenec, který teprve zkouší, co jeho křídla dovedou, se nemůže ihned rozletět do světa, uživit se a ochránit před nepřáteli. Mláďata navíc z hnízda vyskočí často ještě v době, kdy umí pouze popolétávat. Výjimkou jsou jen mláďata nejlepších letců, rorýsů či vlaštovek, kteří hnízdí velmi vysoko a mláďata musí dobře létat ihned.
Na roztomilé a zprvu poněkud neohrabané ptačí puberťáky čeká spousta nebezpečí. Ačkoli se například špaček může dožít dvaceti let, vlaštovka šestnácti a sýkorka patnácti, čáp třiceti čtyř a rorýs jednadvaceti (což bylo zjištěno kroužkováním), první rok života přežije jen asi desetina mláďat. Proto jich rodiče musí každý rok vyvést tolik, aby se alespoň některá z nich dožila dospělosti. Na zahradě můžeme alespoň část nebezpečí číhajících na nezkušené opeřence zmírnit.

Pozor na kočku!

Pokud nalezneme holátko nebo ptáče jen málo opeřené, je nejlepší vrátit je do hnízda. Když ale je již odrostlejší, často nám pod rukama popolítne. O takové se již rodiče postarají a nakrmí je, i když je na zemi. Velkým nebezpečím jsou ale kočky a jiní dravci. Pokud se nám mládě podaří vysadit na větev, bude ve větším bezpečí. Pokud máme kočku, zvláště v tomto období ptákům pomůžeme, zavěsíme–li jí na obojek malou rolničku. V chovatelských potřebách jsou k dostání speciální rolničky pro tento účel – cinkají, jen když kočka skočí nebo rychle běží, nikoli když klidně kráčí. Rolnička proto kočkám nevadí a přitom zachrání mnoho ptačích životů.

Pozor na sklo!

Pro nezkušená mláďata jsou skleněné plochy ještě větším nebezpečím než pro dospělé ptáky. Je vhodné vytvořit na skle dostatečnou ochranu. Samolepky napodobující siluety dravců jsou účinné, ale nejsou nezbytné. Pokud se nám esteticky nehodí, lze je nahradit čímkoli, co jasně označí skleněnou plochu jako „neprůletnou“. Pomohou rákosové nebo bambusové rohože nebo slupovací průsvitné barvy na sklo, kterými je můžeme dle libosti ozdobit. Novinkou na našem trhu jsou elegantní a téměř neviditelné UV samolepky na sklo, které jsou pro ptáky na rozdíl od nás velmi zřetelné (k dostání jsou například na www.zelenadomacnost.cz).

Pozor na vodu!

Voda ptáky přitahuje, potřebují nejen pít, ale také se rádi koupou. Pokud máme zahradní jezírko, ideální jsou velmi pozvolné břehy, například s oblázky. Na hladině jezírek nebo van a sudů na dešťovou vodu můžeme nechat plout záchranný vor, postačí obyčejné prkno. Pokud by nezkušený pták zabrousil daleko nebo spadnul do hloubky, má větší šanci na záchranu. Bezpečná jsou mělká ptačí napajedla a koupadla umístěná v dostatečné výšce nebo na místě, kam se kočka nedostane.