„Více než polovinu rozlohy naší země tvoří kulturní step, zemědělská krajina. Důsledkem průmyslového zemědělství došlo v průběhu 2. poloviny 20. století k radikální přeměně kulturní krajiny, která byla do té doby pestrou mozaikou drobných políček, polních cest, mezí a remízků. Také nástup těžké techniky a chemizace v zemědělství vedly k rozsáhlému vymíraní místních populací koroptví. A právě koroptev polní je citlivým indikátorem zdravé zemědělské krajiny, v níž je dostatek místa pro přírodu i potřeby člověka. Ani dnešní zemědělství není zárukou blýskání se na lepší časy. Situace je o to horší, že posledních 20 let v naší krajině probíhá intenzivní stavební činnost,“ shrnuje příčiny úbytku koroptviček, a nejen jich, informační portál www.koroptvicky.cz. Projekt Čiřikání, jemuž portál náleží, se snaží pomoci koroptvi polní a dalším druhům polních ptáků přežít 21. století a zároveň české veřejnosti připomínat hodnoty a význam zdravé kulturní krajiny.

„Není v silách jedinců ani samotných organizací (ať už mysliveckých, ornitologických či ochranářských) významně zpomalit či dokonce zastavit ničení naší kulturní krajiny. Společnými silami však máme poprvé možnost dosáhnout významné změny. Tato cesta je otevřena nám všem v Čiřikání,“ zdůrazňují tvůrci projektu a ke spolupráci zvou každého zájemce.

Koroptvička, symbol zdravé krajiny

Ještě koncem 40. let minulého století u nás žila koroptev polní (Perdix perdix) v milionových počtech, dnes je ohroženým druhem. Čiřikání koroptvích kohoutků se stalo vzácností. K poklesu téměř na pouhé procento původních počtů stačilo málo let, ve kterých však proběhly velké změny – rozorání mezí, chemizace, nástup rychlých žacích strojů.

Stavy koroptví se obnovují jen místně. Útočištěm, často pouze dočasným, jsou jim například pozemky ponechané ladem. Koroptve tvoří páry na celý život, což je u řádu hrabavých výjimkou. Hnízdí na zemi, nejraději v trsnaté trávě. Hledají si proto pro založení rodiny řídké keřové remízky a meze. O mláďata se starají oba rodiče, rodinka spolu zůstává pohromadě i přes zimu. Živí se rostlinami, semeny, hmyzem. Koroptev je stálá, svému území je ptačí pár věrný po celý život. Tím hůře změny v krajině nese.

Křepelka v poli i na nebi

Volání „pět peněz“ drobné křepelky polní (Coturnix coturnix) se před několika desetiletími ozývalo mnohem častěji než dnes, kdy patří mezi silně ohrožené druhy. Doplácí nejen na intenzivní zemědělství, které ji vytlačilo z nížin do podhůří, ale i na odstřel ve Středozemí během tahu, zabíjejí ji i prosklené fasády domů. Před nárazem do skla přitom ptáky ochrání i nálepky či pruhy využívající UV barvy, pro nás téměř neviditelné, avšak pro bystré ptačí oči dostatečně varující.

V dolíku vystlaném trávou vysedí samička vajíčka a rovněž o mláďata se stará sama, vodí je a chrání. Je výhodné, když se ptáčata vyklubou najednou – dovedou se na vhodném čase dokonce domluvit. Komunikují s matkou i spolu navzájem již v době, kdy je jejich svět omezen vaječnou skořápkou. Křepelky se živí hlavně semeny a zelenými částmi rozmanitých rostlin, dále hmyzem, kterým se krmí především mláďata. Na rozdíl od koroptviček ale na zimu odlétají do Afriky. V soudržných hejnech společně překonají i nejnáročnější úsek cesty, kdy musí přeletět Středozemní moře.

Chřástali na lukách a pastvinách

Chřástal polní (Crex crex) je navzdory jménu spíše ptákem luk než polí. V porostech vysokých trav hnízdí i hledá potravu, z větší části bezobratlé, dále semena a kousky rostlin. Ještě v 50. letech minulého století byl hojný, dnes patří mezi silně ohrožené druhy. Osudná mu byla především likvidace a odvodňování luk. Dříve dával přednost nížinám, nyní mu však nezbylo, než hledat útočiště ve vyšších nadmořských výškách, kde vlhké louky zůstaly zachovalejší a bývají sečeny později. Samička si hnízdo staví na zemi, časné senoseče a intenzivní pastva jí však nedovolí vysedět mladé.

Naopak při extenzivní pastvě a pozdějších sečích má šanci ptáčata vyvést. Chřástal je tažný, na svá africká zimoviště odlétá často již v srpnu. Ač je dobrý letec, v létě raději na vysokých silných nohách pobíhá cestičkami a tunýlky ukrytými v trávě, a to především zvečera a v noci, kdy je nejčilejší. I drnčivý hlas samečků můžeme slyšet především v této době.

„Základním opatřením k ochraně chřástala je ruční kosení nebo citlivé strojní sečení luk, na kterých žije,“ uvádí Petr Rejzek, statutární zástupce projektu Čiřikání. „Plocha by neměla být nikdy posečena rychle, naráz a od okraje ke středu. Naopak pomalý pojezd techniky, sečení na etapy a ponechání některých ploch k dosečení až v druhé polovině srpna chřástalům pomůže bezpečně vyhnízdit i podruhé. Některé šetrné postupy jsou podporovány také zemědělskými dotacemi v rámci tzv. agroenvironmentálních opatření. Aktuální informace lze získat na Státním zemědělském intervenčním fondu.“

Záchranné ptačí pásy

Mnoha ohroženým ptačím druhům umožní přežít jen zvýšená pestrost zemědělské krajiny. První pomocí jsou pásy podporující biodiverzitu, které ptákům skýtají ochrannou náruč: měly by být nejméně 50 m dlouhé a 12 m široké.

  • Úhorový pás na okraji pole, ponechaný přirozenému vývoji nejméně tři roky, pouze s mechanickou regulací plevelů, je pro ptáky skutečně záchranným pásem.
  • Biopásy zvyšují potravní nabídku. Jsou to políčka osetá vhodnou směsí plodin, mezi něž patří obilí, kapusta, len, merlík chilský, slunečnice, pohanka, proso, lupina. Nebo pás s obilím, který hospodář oseje řidčeji a při ošetřování nepoužije pesticidy.
  • Velmi důležité jsou trvalé travnaté pásy, oseté směsí s kvetoucími rostlinami a vhodně sečené.
  • Cenným útočištěm je i mez bohatá na trsnaté druhy trav široká alespoň 2 m a vysoká 0,4 m.