Patří mezi nejstarší chovanou drůbež a její chov má u nás dlouholetou tradici. Je skromná, otužilá, zachovala si přirozený pud sezení na vejcích, oproti jiným plemenům je menší a její maso není tak sádelnaté jako maso jiných hus.

Husa na pastvě

"Husa je vyloženě pastevní zvíře, kterému stačí velký travnatý výběh a trocha obilí. Hlavním produktem je chutné maso a peří, které je u české husy velmi kvalitní. Hmotnost housera se pohybuje mezi 4,4–6,5 kg, u husy od 3,5 do 5,5 kg. Současným trendem jsou brojlerové husy, jejichž maso je libovější oproti vykrmeným posvícenským husám,“ říká dlouholetý chovatel a předseda Základní organizace ČSCH Slaný Libor Kučera z Hořešovic.

Improvizovaný bazén

„Vedle zatravněného prostoru husy potřebují vodu, zejména k páření. Houser pojímá husu na vodě. Pokud oba na vodu nemohou, je malá pravděpodobnost, že budou vejce oplozená. Tuto potřebu lze řešit různými způsoby, třeba i výstavbou betonových bazénků. Přišel jsem na jednodušší nápad – využít dětské plastové pískoviště, které lze zakoupit v Baumaxu nebo v OBI. Finančně je mnohem výhodnější než budování vodní nádrže, snadno je lze čistit a navíc je můžu přemisťovat tam, kam potřebuju.“ Vysvětluje chovatel. „Ani na ustájení nejsou české husy náročné. Vyhovují jim staré zemědělské usedlosti, jako jsou stáje, stodoly nebo kůlny. U rodinného domu takové možnosti nemám, tak jsem pro svůj chovný kmen postavil dřevěný husník. Jeho výhodou je, že ho mohu čistit a na zahradě umísťovat podle momentální potřeby“ dodává.

Věrné husy

Protože husy jsou dlouhověké (dožívají se až 15 let), ponechávají se v chovu co nejdéle. Rozhodující je jejich užitkovost. Chovný kmen tvoří houser a dvě tři husy (ideální je 1+2). Nejlepší je sestavit rodinu na podzim, nejpozději v listopadu, aby si na sebe zvířata zvykla. Pak spolu bez větších problémů vydrží až šest sedm let. Pokud by chovatel chtěl vyměnit některou husu, novou husák nemusí přijmout. Stává se, že si jí vůbec nevšímá a oplodňuje jenom tu, na kterou je zvyklý. Takový stav je ovšem pro chovatele ekonomicky nevýhodný.

Jak se starat o vejce?

Husa snáší vejce ob den na konci února a začátkem března a snese 10–12 vajec. Sbírám je a ukládám do tmavé místnosti s teplotou zhruba kolem 10 °C. Když husa končí se snášením, pustí do hnízda prachové peří. A to je signál, abych jí sebraná vejce vrátil a ona na ně nasedla. Husa sedí 30 dní a za chovnou sezonu vysedí dvoje housata. Je důležité umístit hnízdo na klidné místo (mám bednu 40x40 cm). Krmivo a vodu dám tak, aby husa musela z hnízda slézt a cestou ke krmení se vyprázdnila. Vejce pak nejsou znečistěná.
I v této situaci je nutná voda, a to proto, aby se husa nejen napila, ale také vykoupala. Je totiž potřebné, aby vejce měla správnou teplotu, ale rovněž vlhkost.

Krmení

„Po celou dobu, po kterou husa sedí na vejcích, ji krmím klasicky, to znamená směsí pšenice a ječmene. Před snáškou přidávám oves, strouhanou řepu a mrkev. Mnoho chovatelů ale v této době přechází na jednodušší způsob a krmí směsí pro nosnice. Jsou v ní veškeré vitaminy a stopové prvky, což je základ zdravého hejna.“
Právě jednoduchý a nenáročný chov je příčinou, proč Libor Kučera husy chová (husa si housata spolehlivě vysedí a odvodí a není s nimi tolik práce jako s těmi z líhně), nezanedbatelný není ani jejich ekonomický a gurmánský přínos pro domácnost (husa koupená v supermarketu nemá v porovnání s domácí tak jakostní maso). A hořešovický chovatel v sobě nezapře ani svazového funkcionáře, protože tvrdí, že české husy a kachny ruánské a čárkované, které se synem Janem také chovají, jsou důležité i kvůli pestrosti oblíbených slánských chovatelských výstav.