Celkem 87 evropských ptačích druhů je stěhovavých, a když se na podzim vydávají na tah, napočítají radary kolem pěti miliard ptáků mířících na jih. Kam kteří letí? Jak poznají cestu? Létají i v noci? A jaká je nejdelší tažná cesta?

Mýty a legendy o ptačích tazích

Svou roli při orientaci hraje vrozený směr tahu, orientace podle slunce, hvězd i povrchu Země, a patrně i vnímání jejího magnetického pole.

Věčně se opakující tahy ptáků byly pro zvídavého člověka hádankou odnepaměti. Píše se o nich již ve Starém zákoně, zabývali se jimi starořečtí učenci. Až do 18. století však přetrvávala i taková vysvětlení zimního mizení ptáků, jako že vlašťovky přečkávají zimu v bahně na břehu jezer! V tomto bahně se je řada badatelů opravdu snažila nalézt, ale marně. Ptačí tahy jsou tak podivuhodné, že se je i vědci zkrátka pokoušeli vysvětlit všelijak. Ani dodnes, kdy je na ně soustředěna pozornost všech ornitologů světa, není například princip orientace ptáků při dalekých tazích jednoznačně vysvětlen.

Za teplem do Afriky

do jižní Afriky na zimu cestuje rorýs obecný, žluva hajní a kukačka obecná. Rorýs ve vzduchu tráví celý život. Díky radaru bylo zjištěno, že i mimo dobu tahu se někteří vznesou až do výšky 3000 metrů nad mořem a na tomto nebeském loži spí. Přilétají až v průběhu či konci května, jejich typické hvízdání na obloze ohlašuje léto. Odlétají již koncem srpna.

Cesta do Afriky znamená překonat 5000 kilometrů. Jiřičky a vlašťovky jsou schopny uletět až 200 km denně.

Dlouhé lety na africká zimoviště podniká také vlašťovka obecná, jiřička obecná, pěnice slavíková, rákosník zpěvný ťuhýk obecný, lejsci, čáp bílý i černý, jehož cesta byla proslavena díky legendární Africké Odyssee.

Rybákův let kolem zeměkoule

V ptačí říši najdeme ještě fantastičtější příběhy. Rybák dlouhoocasý hnízdí v Arktidě, na severu Evropy i Ameriky. Když mláďata dorostou, je i rodiče tajemná síla zvedne a donutí letět až do Antarktidy, na druhou stranu zeměkoule. Ročně tak rybák uletí až 50 000 kilometrů. Bekasina japonská zase překoná 5000 kilometrů přes Pacifický oceán bez jediné zastávky…

Na zimní byt do středomoří

Řada ptačích druhů se spokojí se zimovištěm na jihu Evropy. Patří mezi ně konipas bílý a horský, špaček obecný, drozd zpěvný a drozd kvíčala, budníček menší, čejka chocholatá. Někteří ptáci se ale pohybují i jiným směrem, nežli na jih. Naši havrani polní se na zimu stěhují na západ Evropy, a na jejich místo nastupují populace z východu.

Toulaví opeřenci

Sýkorky a někteří pěnkavovití ptáci se na podzim také dají do pohybu, ale spokojí se s přeletem kousek na jih. Na naše krmítka zase přilétají populace ze severu. Krmíme proto severské sýkorky a můžeme jen doufat, že obyvatelé jižnější Evropy krmí zase ty naše! Na zimní potulky se ptáci často spojují do velkých hejn a v noci se zahřívají, natěsnaní k sobě.

Nebezpečí na nebi

Daleké tahy jsou velmi náročné a ptáci při nich spotřebují spoustu energie. Něco pokryjí tukové zásoby, které každým dnem letu ubývají. U malých ptáků ale nemohou stačit a hmyz proto po cestě i loví. Největším nebezpečím je pro ně špatné počasí, které následuje nedostatek potravy. Náhlá studená fronta může ptáky ohrozit i při návratu k nám. Přilétající rorýsi se raději vrátí o 1000 kilometrů nazpět a počkají i týdny, když při cestě na zimoviště narazí na nepříznivé počasí. Méně předvídavé vlašťovky bohužel v minulosti již několikrát ze stejného důvodu hromadně zahynuly.

Jak vysoko mohou ptáci létat?

  • Většina ptáků dálkařů táhne v noci, od setmění do svítání.
  • Druhy, které hmyz loví ve vzduchu, jako rorýsi a jiřičky, musí létat za světla. Také ptáci, kteří se stěhují pouze v rámci Evropy, létají za dne.

Nad horskými průsmyky, podél toku velkých řek či nad mořem se ptáci soustředí do užších koridorů. Zdatní plachtaři, jako jsou čápi, dokonce létají spořádaně za sebou. Při daleké cestě využívají vzestupných vzdušných proudů. Proto se vyhýbají rozlehlým vodním plochám i pohořím.

Ve dne ptáci na tahu létají obvykle 200 a 300 metrů nad zemí, ale v noci se vznášejí až do výše 2 km. Naše kachny a husy létají často i ve výšce 5 km. A husy indické, které při tahu přelétávají nad Himalájem, dovedou neúnavně mávat křídly ve výšce 9 km nad mořem. Pro pohyb při nedostatku kyslíku je uzpůsobená i jejich krev. Ve výšce 8 kilometrů potkávají někdy piloti letadel i labutě… že by přelud? Ne, pouze zázračná zvířata z masa, kostí a peří.