Chov sklípkanů, chlupatých pavouků

Nemálo lidí se totiž pavouků neštítí, ale dokonce je s nadšením chová. Pokud se oprostíme od předsudků, jsou pavouci velice zajímaví tvorové, kteří osídlili téměř celou Zemi a její nejrůznější prostředí v 35 000 rozmanitých druzích. Mají fascinující strategie lovu potravy, námluvy či péči o potomstvo. A komu pokoutník domácí nestačí, může si pořídit sklípkana – mnoho chovatelů si tohoto „chlupatého mazlíčka“ velmi oblíbilo.

Důmyslný pavouk s vlastním sklepem

Sklípkani žijí v jižní Evropě, jižní a střední Americe, Africe i Asii. Chová se jenom část z osmiset druhů. Pod český název sklípkan spadá řada čeledí.

Jméno vzniklo díky důmyslným stavbám, které si někteří tito pavouci budují v podzemí.

• Vyhrabou si chodbu s komůrkou, která je opatřena dveřmi, které se dokonce zavírají na ‚pantech‘ z pavoučího vlákna.
• Vnější vchod má pavoučí chodbička vždy jeden, ale když do ní pronikne nepřítel, sklípkan se schová v boční komůrce, opatřené rovněž dvířky, které za sebou zavře.
• Když je nepřítel na konci chodby, obyvatel může proklouznout ven.

Ne všichni sklípkani však holdují zemi – někteří žijí na stromech a staví si zde hnízda z pavučin.

Jsou sklípkani nebezpeční?

Pokud se vyhneme agresivním druhům s nebezpečným jedem, není chov sklípkanů nikterak rizikový. Pozor však na to, že jed nemusí být pouze v kusadlech, ale i v chloupcích na zadečku, které některé druhy dovedou doslova vystřelovat.

Nenáročný nájemník s osmi nohama

Péče o sklípkana je poměrně snadná, může jej chovat i ten, kdo nemá prostoru nazbyt. Díky své schopnosti půstu a samotářské povaze může zůstat určitou dobu i bez chovatele, takže na dovolenou jej sebou brát nemusíte. Ostatně sklípkani jsou velmi citliví na otřesy, pomocí hmatu a vnímání záchvěvů i loví, a zbytečné přemisťování jim vůbec nesvědčí.

Je jednoznačně lepší pořizovat si sklípkany odchované, nejlépe přímo od dobrého chovatele, který vás vybaví i konkrétními radami. Sklípkani nebudou zamořeni parazity, nezmění příliš prostředí čili nebudou stresovaní, a v neposlední řadě nebudete podporovat dovoz odchycených jedinců, kteří cestou obvykle velmi strádají a odchyt ohrožuje i domácí populace.

Rovněž je vhodné pořídit si sklípkana mladého, protože u dospělého není možné určit věk. Samice žijí déle než samci.

Jak vybavit trerárium

Terárium se bude lišit podle toho, zda se chystáme chovat druh žijící převážně na zemi, v podzemí, nebo na stromech a zda je pralesní či pouštní.

 Terárium pro zemní sklípkany

Většina těchto druhů, například rod Aphonopelma, potřebuje rozměry teríria 30x40x20. Menším druhům postačí základna i menší, větší uvítají i o trochu rozměrnější – pozor však na výšku, která nesmí překročit 30cm. I tito pavouci šplhají do výšky, jsou však těžcí a ne tolik obratní jako druhy stromové a pádem si mohou vážně ublížit. Ovšem ani u rozměrů dna neplatí čím více tím lépe – pavouci by pak mohli obtížně lovit předkládanou živou potravu.

• Dno pokryjeme vysokou vrstvou rašeliny, umístíme úkryty z kokosového ořechu či ze dřeva a kůry.
• Teplota záleží na druhu, obvykle od 25-30°, s nočním poklesem na 20°. Podlahové vytápění vhodné není.
• Celé terárium či jeden kout vlhčíme – podle toho, zda se jedná o druh pralesní či pouštní. Požadovaná vlhkost se pohybuje od 60 do 85%, měřit ji lze vlhkoměrem připevněným na stěnu. Nikdy však nepostřikujeme přímo pavouka či jeho sítě.

Terárium pro podzemní druhy

Vyloženě podzemní sklípkani, například z čeledi Dipluridae a Ctenizidae, potřebují vrstvu rašeliny, případně smíchané s listovkou,  alespoň 40 cm hlubokou, aby si mohli vybudovat chodby, v nichž tráví většinu času. Svého podzemního pavouka po většinu času neuvidíme.

Povrch substrátu pokryjeme kousky kůry, listů.

Jídelníček sklípkana

Sklípkani nejsou v jídle příliš vybíraví a ochotně přijímají běžnou živou potravu - šváby, cvrčky, malá myšata. V přírodě se živí nejrůznějším hmyzem, malými savci i ptáčaty, dokonce i rybkami.

Důležité je nepřekrmovat je, což je častou chovatelskou chybu, která pavoukům zkracuje život. V době růstu či páření potřebují potravy více, ale jinak jsou týdenní až měsíční pauzy po spořádání většího dílu potravy normální. Dospělci mohou v přírodě často hladovět bez následků i půl roku. (Díky tomu můžeme svoje pavouky v době dovolené bez obav opustit, samozřejmě pokud budou mít zajištěné doplňování vody a kontrolu vlhkosti. )

Autor Jana Bucharová.