Kuňky jsou zajímavé, ale na první pohled nenápadné žabky. U nás žijí dva druhy. Kuňka obecná (Bombina bombina) má flekaté bříško: napůl černé, napůl oranžové. U kuňky žlutobřiché (Bombina variegata) žlutá barva převládá. Kuňka obecná, zvaná též ohnivá, dává přednost nižším polohám do 550 m n. m., kuňka žlutobřichá vystupuje až do 900 m n. m. Oba druhy se však potkávají a mohou se spolu i křížit.
Jak vylekat lovce břichem
Výrazné zbarvení ovšem kuňky schovávají na spodu těla, svrchu jsou nenápadné, šedavozelené. Když však pronásledovány lovcem zjistí, že neutečou, bleskurychle se převrátí na záda. Náhlá změna nenápadné barvy na výstražnou predátora obvykle vyleká a odradí.
kuňka žlutobřichá (Bombina variegata)
Kuňkat lze i hlasitě
Kuňky dorůstají do 5 cm délky a žijí od jara do podzimu téměř stále schované ve vodě. Proto je můžeme spíše slyšet nežli vidět. Když samci lákají samičky a typickým kuňkáním obhajují své teritorium, jsou velmi hlasití. Při zpěvu jim nad hladinu kouká pouze tlamička a vyboulená očka.
Život ve vodě
Svůj život tráví kkuňky ve vodě. Opouštějí ji pouze na podzim, kdy se vydávají hledat úkryty k přezimování. Mrazivé období přečkávají v puklinách skal, v norách hlodavců nebo pod vrstvou listí.
Kuňky mají období námluv od dubna až do srpna, řídí se i podle dešťů, protože občas využívají periodicky zaplavované tůňky. Samička klade oplozená vajíčka v malých shlucích nebo po jednom. Zvládne naklást i několik set vajíček, ovšem pulců se z nich stihne vylíhnout jen málo.
pulec kuňky obecné
Pulci větší než dospělá žabka
Pulci se živí se řasami a organickými zbytky, čistí tedy vodu. Pokud se jim podaří přežít dva měsíce, dorostou do velikosti až 5 cm, tedy stejně, kolik měří dospělá kuňka. Po proměně v žabku se však zmenší na 2 cm a stejně jako dospělé kuňky se živí nejrůznějším hmyzem a bezobratlými.
Louky a mokřady mizí
K životu a rozmnožování potřebuje kuňka obecná prosluněné a bohatě zarostlé stojaté vody, kterých již v dnešní krajině mnoho není. Kuňky doplatily na meliorace mokřadů, likvidaci zarostlých břehů rybníků, proměnu vlhkých a nivních luk na pole, používání insekticidů a pesticidů v zemědělství, ničení drobných vodních toků betonovou regulací nebo zasypávání jezírek v lomech. Dnes se ukazuje, že nivní louky, lužní lesy a mokřady nechybí pouze kuňkám. Kdyby těchto přírodních pokladů bylo více, zvýšila by se schopnost krajiny vsakovat vodu, což je vzhledem ke stále se opakujícím povodním velmi důležité.
kuňka obecná (Bombina bombina)
Tůně a louže
Kuňky žlutobřiché se rozmnožují především v lesních a lučních tůňkách a nepohrdnou ani louží na blátivé cestě či zavodněným příkopem. Také jezírka na dně lomů je lákají. Jsou vzácné a ohrožené kvůli odvodňování příkopů podél cest, zpevňování a asfaltování lesních cest, používání těžké techniky v lesích. Škodí jim i zasypávání lomů, proměna luk v pole a potůčků ve vodu spoutanou trubkami či betonovým korytem.
Zmizí kuňky navždy?
Kuňku obecnou i žlutobřichou může zachránit pouze ochrana jejich přirozeného prostředí, kterého zbývá velmi málo. Nastěhují se i do nově zbudovaných tůněk, pokud se rozhodneme škody napáchané na krajině napravovat. Pomáhá také čištění stávajících tůní od organického materiálu, který je časem zcela zanáší.
