• Máme-li ohřívač daleko od vodovodních baterií, odpustíme zbytečně část vody, než dostaneme teplou. Znatelnější je to u průtokových ohřívačů a tehdy, když jsou mezi mytím delší intervaly. Do jisté míry pomůže dobrá izolace trubek a při projektování nebo rekonstrukci bytu taková dispozice, kdy je ohřívač co nejblíže vodovodním bateriím.
  • Sprchovými hlavicemi, které se označují jako úsporné, proteče za stejnou časovou jednotku asi polovina vody, než by protekla obyčejnou hlavicí staršího typu, přičemž komfort sprchování zůstane stejný, ba je i lepší. Vtip je v tom, že tyto hlavice mají otvor (nebo otvory), jimiž nasávají vzduch, který souvislé proudy tříští na kapky. Otvor lze při sprchování zaslepit prstem (držíme-li hlavici v ruce) a proudy jsou pak zase normální. Úspora je znatelná a sprchové hlavice navíc nejsou příliš drahé.
  • Přes perlátory proteče za stejný čas méně vody než bez nich. Šetříme, pokud si v proudu vody myjeme ruce nebo oplachujeme nádobí. Konvici na čaj ale budeme naplňovat o něco déle. Úspora je závislá na typu perlátoru.
  • Poměrně dost vody zbytečně odteče, máme-li zastaralé vodovodní baterie s otáčivými kohoutky, protože to chvilku trvá, než vodu zcela zastavíme. Nejúčelněji ji využijeme z baterií ovládaných čidlem nebo dotykem, pákové baterie jsou zlatý střed. Výsledky těchto úspor ale zaznamenáme za delší čas a počítaní je spíše pro příznivce matematiky než pro ty, kteří chtějí okamžitě viditelné výsledky. Obzvláště když jsou ceny nových baterií velmi rozdílné. Nejvíce teplé vody ušetříme s baterií, u níž lze nastavit stálou teplotu.
  • Teplá voda je dražší než studená, logicky, když platíme ohřev. Pak stojí za to popřemýšlet, do jaké míry a v jakých teplotách ji kde potřebujeme.
  • Při mytí nádobí bývá poloviční až třetinová úspora ve prospěch myčky. Ale spočítat to přesně nelze, průměry úspor uváděné výrobci jsou zavádějící (proto se používá kouzelné slůvko zpravidla). Zatímco u myčky jsou náklady dané (voda, energie, chemie), při ručním mytí záleží na individuálních zvyklostech (množství nádobí, oplachování, intervaly mytí apod.). Lze ale nalézt údaje, že mytí nádobí se na celkové spotřebě vody v domácnosti podílí 8-10 procenty.
  • V ruce snad už dneska nikdo nepere (mimo tzv. přemáchnutí atp.), tudíž rozdíly neřešíme, když ale vybíráme novou pračku, porovnáváme energetickou třídu a cenu.
  • Jestliže máme akvárium, můžeme pokojové květiny zalévat vodou, kterou z něj odčerpáváme při pravidelné výměně.
  • Většina „poradců na šetření“ se shoduje, že hodně vody zbytečně proteče při splachování. Když vezmeme, že litr vody stojí 90 haléřů (ceny jsou různé podle oblastí, třeba na Přerovsku se loni platilo za kubík 74,51 Kč, na Táborsku 114,36 Kč; vodné, stočné, DPH), při každém spláchnutí se spotřebuje 6 l (starší toalety až 9 l) a jedna osoba za den spláchne čtyřikrát, dělá to u tříčlenné rodiny za rok 5 913 Kč. Ale co s tím? Snižování objemu jedné dávky může vést k nekvalitní funkci, kdy musíme počkat, až voda nateče a spláchnout znovu, což je kontraproduktivní. V tomto případě navíc hraje roli i konstrukce odpadního potrubí. Výrobci nabízejí dělené splachování pro poloviční a plnou dávku, které volíme podle potřeby, protože tu menší dávku použijeme častěji, čím dál víc se prosazuje splachování užitkovou vodou, ale to všechno vyžaduje investice, tudíž i propočty, než se pro něco rozhodneme.
  • Nejen voda, ale i vyvážení a čištění žumpy nebo septiku něco stojí. Pro ty, kteří mají vlastní studnu, to dokonce může být prvořadá položka. A proč zbytečně vyhazovat peníze. Když použijí speciální přípravky s užitečnými bakteriemi a enzymy, takzvané biologické aktivátory septiků, sníží interval vyvážení těchto typů nádrží na minimum. Zbytkové kaly pak stačí odčerpávat třeba jen jednou za rok, někdy i za delší čas.