Inspiraci tím, co zdobilo domovy našich babiček, můžeme využít i dnes. Zvlášť dobře se taková výzdoba hodí do interiérů zařízených v rustikálním, selském či Provence stylu.
Velmi dekorativně působí usušená kukuřice, navlečené chilli papričky a česnek.
Ozdobný prvek často představovaly i dlouhodobě skladované výpěstky – česnek nebo cibule svázané do copů, na niti navlečené chilli papričky, makovice vložené do kameninového hrnce nebo džbánu, ale také zralé klasy kukuřice, které se zavěsily za listeny obalující kukuřičný klas, lidově zvané šustí. Hojně se používaly taky květiny, které se snadno sušily, lidově zvané slaměnky či nesmrtelky.
K oblíbeným výzdobám našich babiček patřily svazečky usušených květin.
Nadčasová klasika – nevadnoucí věnec
Motiv věnce se objevuje v mnoha variacích. Nejčastěji zdobíme své příbytky věnci adventními nebo velikonočními. Jarní věnce mohou být okouzlující a pestré. Navíc při jejich tvorbě můžeme popustit uzdu své fantazie a tvořivosti. Nedávají se tolik na stůl, ale spíše věší na zdi či na dveře. Jako základ (korpus) skvěle poslouží proutí (vrby, svídy, břízy) nebo seno. Pak už záleží jen na nás, jak věnec přizdobíme. Pokud máme chuť na změnu, můžeme vytvořit základ např. do tvaru srdce.
Výzdoba dveří ve tvaru srdce - proutí, buxus a modřenec.
Dostupné přírodniny najdeme v lese, zvlášť pěkně vypadá základ věnce obalený mechem. Zatímco na adventní věnce se často používají šišky borové nebo smrkové, v případě jarní výzdoby můžeme využít drobnější šišky modřínové. Ze zahrádek můžeme k přízdobě věnce využít větvičky stálezeleného zimostrázu (buxus, krušpán), popř. snítky bujně rostoucího barvínku, lidově zvaného brčál, nebo břečťanu. Věnce, které sloužily jako dlouhodobá dekorace bytů, se vázaly také ze zralého lnu, kvetoucí levandule nebo na jaře z větviček vrby jívy, tzv. kočiček.
Věnec zhotovený ze zralého lnu.
Len můžeme v současné době sehnat v potřebách pro aranžéry. Často se nabízí i barvený, ale nejkrásnější je ve své přirozené, zlatožluté barvě.
Kočičky – víc než dekorace
Kočičky vydrží krásné i bez vody, často da dalšího jara.
Pokud bychom měli vybrat jednu rostlinu, která zdobila příbytky našich babiček nejčastěji, budou to větvičky tzv. kočiček. Kočičky jsou jedním ze symbolů jara a Velikonoc. Obvykle jde o větvičky vrby jívy s částečně rozvitými pupeny – květy. Jejich výhodou je, že i po uschnutí vypadají pěkně. Nebylo tedy potřeba je dávat do vázy s vodou. Můžeme je tedy klidně vložit do vlastnoručně zhotovené vázy z bambusu či silnější větve. Kočičky se do příbytků přinášely až když byly posvěcené a zůstávaly tam až do dalších Velikonoc.
Naši předci připisovali kočičkám velkou moc. Takto jejich používání popisuje v knize Rostlinstvo v národních písních, pověstech, bájích a obyčejích (1878) cestovatel Josef Kořenský: „Na památku slavného vjezdu Kristova do Jerusalema světí se o květnou neděli v chrámích první jara letorosty, „kočičky“. Posvěceným kočičkám udělena jest dle obecného a hojně rozšířeného podání moc chrániti před zimnicí. Proto polyká každý nábožný svěcené kočičky, aniž je rozkousává. Také i krávy dobře prý dojí, pozřevše s potravou tři kočičky. Po mši svaté, kdy kočičky se světily, spěchá hospodář do polí a zastrkává ty svěcené letorosty do země, neb doma pod krov, aby do domu neudeřilo, a aby na polích kroupy úrodu nepotloukly.“
Zdroj: living.iprima.cz; Plzeňské besedy: belletristický illustrovaný čtrnáctidenník, 1910; Lid český s hlediska prostonárodně-náboženského, 1910
