Funkce lemů oken, zejména na průčelí domů, je především dekorativní. Okna s profilovanými šambránami či ostěním působí lépe, hlavně však honosněji než ta bez lemů.

Nelze však opomenout ani praktickou funkci těchto fasádních prvků. Předsazená ostění

  • chrání hrany okenních otvorů před poškozením,
  • umožňují snazší zasazení okenních křídel,
  • často okna zvýrazňují a opticky zvětšují.

Druhy okenních lemů

Pokud je okno rámováno opracovanými kamennými kvádry, mluvíme o ostění. Může být bez profilace nebo také zkosené či složitěji tvarované, s plastickou lištou, případně s dalšími zdobnými prvky po obvodu (například s klenákem nahoře).

Obdobou kamenných ostění jsou u dřevěných staveb tesařské trámkové zárubně. Mohou být zdobené samy o sobě, nebo jsou ještě kryty dekorativně vyřezávanými obložkami (obálkami) nejrůznějších tvarů. Ty jsou zase obdobou okenních šambrán.

Součástí horní části okenních lemů bývá také prvek zvaný suprafenestra. Jsou to architektonicky řešené nástavce šambrán nebo ostění, často završené římsou.

Co je to šambrána

Slovo označuje plastický omítkový (štukový) lem okolo okna. Bývá jednoduše profilovaný, ale i plochý, někdy jen naznačený čárou, nebo vytvořený z omítky odlišné struktury.

  • Podoba a zdobnost šambrán se vyvíjely podle architektonických slohů. Jejich rozkvět nastal v období renesance a baroka.

    Šambrána může mít podobu širokého pásu obíhajícího okolo okenního otvoru, nebo naopak podobu tenké lišty (pásová či lištová šambrána).
  • Plochému pásu utaženému v omítce nebo jen malovanému lemu se říká pasparta.

Trocha historie

Podoba ostění i šambrán v lidové architektuře vychází z architektonického slohu daného historického období. Jednoduchá kamenná ostění inspirovaná gotikou se objevují již na pozdně středověkých vesnických staveních. Najdeme na nich i renesanční sgrafitové či malované pasparty.

  • Slohové prvky lidové architektury, tedy i ostění a šambrány, se vždy objevují s časovým odstupem od jejich použití na zámcích, kostelech či měšťanských domech.

Použití konkrétního typu ostění či šambrán závisí i na regionálních podmínkách. Tam, kde byl dostatek kvalitního, snadno opracovatelného kamene (pískovce, ale i žuly), jsou okenní ostění běžnou součástí obytných, ale i hospodářských staveb. V oblastech, kde kámen chybí, bývají ostění často vyzděná z cihel a opatřená omítkovými šambránami. A v regionech s převládající roubenou či hrázděnou architekturou nacházíme zárubně trámkové.

V Krkonoších, Jizerských horách a i v dalších oblastech s dochovanými dřevěnými stavbami se dodnes setkáváme s pestrou škálou barokně a rokokově vyřezávaných, klasicistně prostých, neorenesančně dekorativních, secesních ale i pseudolidových obložení. Obložky — ať už pravoúhlé, nebo bohatě vyřezávané — jsou zároveň profilované a napodobují štukové vzory.

  • Plochá, jen po obvodu vyřezávaná a někde i malovaná prkna obložek se začala objevovat až ve 20. století a jde o folklor ne vždy hodný následování.

Co s lemováním dnes?

Opravě okenních prvků by měl předcházet alespoň jednoduchý průzkum. Kamenná ostění lidé v minulosti často natírali shodnou nebo i odlišnou barvou, než jakou měla zbývající plocha průčelí. I když už nátěr opršel, jeho zbytky je obvykle možné najít ve skrytých záhybech.

Představa, že kamenné prvky byly v minulosti vždy holé, je nesprávná. Ale pokud už jsou obnaženy, měli bychom zejména ty z porézního materiálu ošetřit prostředkem proti zvětrávání, například Porosilem nebo Alphalithem.

Ploché okenní šambrány se obvykle spokojí s běžnou zednickou opravou. Bohatě profilované, složitě tvarované dekorativní prvky však vyžadují ruku zkušeného štukatéra. Pokud byl dům v minulosti opravován, vyplatí se udělat drobnou sondu do profilace. Původní profil totiž mohly pozměnit pozdější opravy nebo jej mohly překrýt složitěji tvarované prvky.

Pokud jde o barevnost, můžeme ponechat celé průčelí i se šambránami v přírodní barvě omítky, popřípadě vše opatřit jednobarevným nátěrem. Šambrány a další zdobné prvky pak průčelí zjemňují jen svou plasticitou.
Častěji se však šambrány od plochy průčelí barevně odlišují. Osvědčená je kombinace bílé a teple žluté barvy. Je možné použít i další kombinace, pokud jsou na stavbě doloženy. Barvy by rozhodně neměly být příliš kontrastní.

Štukové prvky často podlehly zubu času a najít řemeslníka, který dobře zvládá tuto techniku, není snadné. Není–li šance na jejich plnohodnotnou obnovu, je lepší zvolit nouzové řešení a lemy pouze vymalovat — vytvořit pasparty. Ale zdaleka ne všude je to vhodné.

Při opravách dřevěných obložek bychom se měli snažit chránit původní zdobení a nevratně zničené části doplnit přesnými replikami. Hodně zdevastované části nebudeme nahrazovat zjednodušenou řezbou, ale zvolíme jednoduché, mírně profilované typy.

S instalací replik na nové dřevěné stavby bychom měli být velmi opatrní. Přistupujme k nim jen tam, kde se na tradiční architektuře vyskytují v hojnější míře a jsou pro dané místo charakteristické.

Náhradní řešení

Při opravě průčelí zděné stavby je v nouzovém případě možné použít i sádrové odlitky (prefabrikáty) šambrán. Ostatně používaly se na průčelích vesnických staveb již od první poloviny 19. století. Dnes se pro ně rozhodneme hlavně tehdy, když se původní výzdoba nedochovala, nebo je známa jen ze starších fotografií.

Prvky z polystyrenu, které se někdy používají při tvorbě lemů na moderních stavbách, ale raději nechme stranou. Polystyren není tradiční materiál, a proto je pro starší venkovské stavby zcela nevhodný.

Ne úplně tradiční, ale esteticky přijatelnou volbou jsou negativní šambrány. Hodí se tam, kde jsou okna hodně odsazená za líc průčelí. Negativní, mírně zapuštěné šambrány, tuto hloubku odstupňují.

Chyby při opravách

  • Šambrána by měla zdobit okno ze všech čtyř stran. Častým nešvarem posledních desetiletí je lemovat okna (ať již omítkovým rámem nebo dřevěnými obložkami) jen z vrchní strany a boků. Opticky výrazný parapet šambránu či obložku nenahradí.
  • Rozšířeným nevkusem je instalování dřevěných paspart kolem oken ve zděné stěně. Dřevěná stěna nese vždy dřevěnou paspartu, zděná zásadně omítkovou nebo kamennou.
  • Ploché, prkenné, po obvodu divoce ořezané obložky vzor „perníková chaloupka“ nelze hodnotit jako tradiční prvek, ale pouze jako romantický nevkus. Nejsme–li si jisti, poraďme se s památkářem.
  • Poměrně častou chybou, zejména v případě odsazení okna za líc průčelí, je změna barevného odstínu na hraně šambrány. Paleta by měla být ve většině případů opatřena stejným nátěrem jako šambrána až k okenní výplni.

Foto autor a František Vaňásek