Oxid uhelnatý je plyn, který je nebezpečnější než se zdá. Tato látka je bezbarvá a jeho přítomnost nepomůže odhalit ani nepříjemný zápach. Šíří se tiše a nenápadně a o to je nebezpečnější. Podobně jako oxid uhličitý se v našem těle váže dobře na červené krvinky, ale vazba je pevnější než ta s kyslíkem. Pokud jej tedy dýcháme příliš dlouho, kyslík je nedostatečně transportován k důležitým orgánům. V případě silnější otravy nastává pak poměrně rychle smrt.
Pozor na karmu i plynový kotel
Nárůst počtu otrávených oxidem uhelnatým (CO) roste vždy s topnou sezónou. Tento vysoce jedovatý plyn vzniká při nedokonalém spalování dřeva, plynu, benzinu, uhlí či dalších látek. Například při topení tuhými palivy v kotli může v obytných prostorách dojít k úniku oxidu uhelnatého dovnitř do místnosti, místo aby se dostal komínem ven. A pokud místnost kde jsou kamna není dostatečně efektivně odvětrávána, koncentrace plynu pomalu (ale někdy i poměrně rychle) stoupá. Pak může stačit i pár minut pobytu v takovém prostoru a nastoupí otrava tímto plynem. Ta se projevuje mimo jiné nevolností, zvracením, bolestmi hlavy nebo na hrudi, závratěmi, zrychleným tepem, slabostí. Zákeřná látka není vidět, ani cítit a poměrně rychle dojde ke ztrátě vědomí.
Při podezření na otravu vyneste ihned postiženého z kontaminovaného prostoru a důkladně vyvětrejte. Další rady pro laickou veřejnost najdete na webu Ministerstva zdravotnictví České republiky v článku Intoxikaci oxidem uhelnatým je dobré nepodceňovat: "První pomoc spočívá v přerušení expozice (vyvětrat, při zachování vlastní bezpečnosti vynést zasaženou osobu), a pak, pokud došlo k zástavě oběhu, je třeba bezodkladně poskytnout srdeční masáž a dýchání z plic do plic. Další péče vždy patří do rukou lékaře, neboť i zdánlivě zotavený a stabilizovaný postižený může náhle opět upadnout do bezvědomí."
Tichý zabiják
Oxid uhelnatý přitom nevzniká jen spalováním uhlí v kamnech. Právě tento mylný předpoklad je možná důvodem, proč se s detektory oxidu uhelnatého potkáváme v našich domácnostech tak málo. Tento plyn se do okolí může celkem snadno začít uvolňovat třeba v případě špatné funkce karmy, technického problému na plynovém kotli apod. Mnoho lidí se obává topení zemním plynem, protože má strach z otravy při jeho unikání, někoho děsí nebezpečí výbuchu. Jenže mnohem větší procento úmrtí má na svědomí právě oxid uhelnatý, kterému se jinak také říká neviditelný zabiják.
Prostor s plynovým spotřebičem musí být vždy dostatečně odvětrán, místnost s dokonale těsnícími okny a dveřmi není v tomto případě výhrou. Bezpečnost ještě zvýší hlásič, který upozorní na zvýšenou hladinu vražedného plynu. Na západ od našich hranic ho najdeme téměř v každé místnosti s kamny, karmou či plynovým kotlem, kdežto v Česku s jejich nákupem zatím mnozí váhají.
Základní hlásič už za sto korun
Alespoň jednoduchý hlásič byste měli pořídit do každé místnosti kde máte zdroj tepla, tedy do kotelny nebo do technické místnosti s plynovým kotlem či karmou, případně ještě do koupelny nebo kuchyně vybavené průtokovým ohřívačem. Ty úplně základní detektory CO zakoupíte už za cenu těsně přes sto korun. Nabídka od různých výrobců se samozřejmě liší a podle toho kolísá i cena. I jednoduchý model svoji práci odvede, přesto, že od něj nemůžete čekat zázraky. Je to obvykle plastová krabička, ve které je skryta elektronika. Nenajdete na ní obvykle nic víc, než jen jednu světelnou diodu (a někdy ani tu ne). Co by rozhodně ale nemělo chybět je tlačítko, které vám čas od času dovolí vyzkoušet funkčnost.
Na hlásičích bývá testovací tlačítko
Varují hlasitým alarmem
Detektory CO bývají napájeny baterií. Někdy je nevyměnitelná, jindy musíte vložit tužkové baterie. U těch zabudovaných bývá životnost přístroje mezi sedmi až deseti roky, což ostatně odpovídá také době použitelnosti elektrochemického čidla, které má za úkol analyzovat obsah oxidu uhelnatého ve vzduchu. Tužkové baterie vydrží o něco méně. Spotřeba přístroje je ale minimální, takže je budete měnit zhruba jednou za rok, možná za dva. Levnější detektory jsou schopny vyhlásit poplach pouze zvukově, při kritické koncentraci plynu začnou houkat. I proto byste se měli při nákupu zajímat hlavně o hlasitost poplachu. Měl by být tak silný, aby vás upozornil, i když v jiné části bytu. Minimální hodnota hluku je 85 decibelů, což by mělo zajistit dostatečně výrazné upozornění. Montáž detektoru je opravdu snadná, ve většině případů stačí detektor pověsit na stěnu nebo postavit na poličku.
Čidla s displejem i pamětí
Pokud se rozhodnete připlatit za přístroj a vydáte kolem tisíce korun, získáte navíc výhodu displeje, případně i paměti poplachů. Na displeji vidíte okamžitou hodnotu CO místnosti a navíc si zkontrolujete, jestli k překročení bezpečné hranice nedošlo někdy ve vaší nepřítomnosti, kdy jste sirénu nemuseli slyšet. Už to je dostatečným varováním a je nutné okamžitě nechat prověřit topidlo. Takové detektory mají obvykle také více kontrolních diod, umí tak samy upozornit nejen na funkčnost, ale třeba také na docházející baterie.
Pokud si připlatíte ještě o něco více, to už se pohybujeme někde v cenové kategorii 1500 až 3000 korun, dostanete už zařízení, které toho zvládne mnohem víc. Základem jsou sady některých výrobců, které se umí vzájemně propojit do vlastní bezdrátové sítě. To znamená, že pokud jeden detektor spustí poplach, houkat začnou úplně všechny v domě. Přeslechnout takový poplach je snad už opravdu nemožné.
Informace na mobil
Další možností jsou detektory vybavené podporou WiFi, které se připojí do vaší domácí bezdrátové sítě. Někdy je potřeba do sítě připojit ještě jedno zařízení, které umožňuje komunikace se všemi čidly (nemusí jít jen o detektory oxidu uhelnatého, ale třeba také okenní či dveřní bezpečnostní čidla, požární hlásiče a další).
K dispozici jsou i aplikace zobrazující informace z čidla přímo na vašem mobilním telefonu, obvykle i v případě, kdy nejste doma. A nakonec, někteří výrobci nabízejí čidla schopná komunikovat s domácími centry jako Alexa, Google Home nebo Amazon Echo. Ty už se pak o doručení informace na váš mobil postarají.
Pult centrální ochrany
Samostatnou kategorií jsou pak detektory zapojené do profesionálních zabezpečovacích systémů. Ty vám většinou instaluje profesionální firma společně se zabezpečením celého domu či bytu. Tyto detektory jsou pak propojeny s ovladačem zabezpečení a umí spustit poplach podobně, jako kdyby k vám domu přišel zloděj, hlásič ale samozřejmě dokáže důvod poplachu přenést. Pokud je váš zabezpečovací systém připojen na pult centrální ochrany, dozví se o problému i jeho obsluha. Ceny u těchto čidel je těžké určit, firmy je obvykle nabízejí jako součást balíčku.
