Čím začít

Před natíráním dveří vymontujeme kování. Po odstranění původní barvy a novém, kompletním natření (barvami základovou a vrchní) bude nový povrch kvalitnější a déle vydrží. Odstraňování starého nátěru může být pracné, zejména z velkých ploch dveří. Jestliže tedy původní barva dobře drží, není oprýskaná a nemá vady, třeba prohlubně, odřeniny a podobně, neodstraňujeme ji, ale přebrousíme a nově přetřeme.

Pokud nebudeme starý nátěr odstraňovat, dveře umyjeme a odmastíme, zejména kolem klik, povrch lehce přebrousíme velmi jemným brusným papírem a prach setřeme.

Původní nátěr lze odstranit buď horkovzdušnou pistolí, nebo chemicky pastou či tekutým odstraňovačem barev. Hmotu rozetřeme po ploše, necháme ji působit a až barva změkne a začne se odlupovat, seškrábeme ji. Jde o žíravinu, proto pak musíme dveře očistit a speciálním přípravkem zneutralizovat. Někdy musíme celý postup několikrát opakovat. Horkovzdušná pistole se tedy jeví jako lepší řešení.

Tmel z pilin

Když okna nebo dveře zbavíme starého nátěru, nasadíme je do rámu nebo do zárubní a zkusíme, jakou mají vůli a zda někde nedrhnou. Dostatečná vůle je důležitá, nová vrstva barvy totiž nesmí při zavírání nikde překážet.

I po dokonalém odstranění staré barvy nemusí dřevo vypadat tak, abychom je mohli natřít bezbarvým lakem nebo lazurou a zdůraznit přitom dřevěnou strukturu. Co s tím?

  • Zkusíme proto dveře přebrousit.
  • Pokud ani potom nebude výsledek dobrý, použijeme krycí barvu.
  • Jestliže se i přesto pro lazurování rozhodneme, smícháme piliny vzniklé při broušení s bezbarvou syntetickou pryskyřicí a tímto tmelem z pilin vyspravíme rýhy a nerovnosti; tmel bude mít po zaschnutí stejný odstín jako původní dřevo a vyspravené části nebudou tolik vidět.

Který lak nebo barvu použít

Nátěry oken a dveří, které byly silně napuštěné fermeží, spolehlivě obnovíme olejovými laky. Pokud chceme použít jiné barvy, plochy ještě předtím natřeme rozpouštědlovým lakem, hmotu, která se nevsákne, setřeme hadrem a pak použijeme libovolnou základovou barvu.

Kdysi se dřevěná okna natírala fermežovými zapíjivými nátěry, které dlouho schly. Dnes se obvykle používají rychleschnoucí nátěry syntetické. Nevhodné jsou nitrolaky, které jsou tvrdé, nepružné a vystavené povětrnosti mohou rychle praskat a odlupovat se. Nehodí se ani barvy dvousložkové; ty působením UV záření brzy praskají a drobí se. Univerzálně je vhodná speciální syntetická alkydová barva s hedvábným leskem. Je stálá, odolná UV záření, má dlouhou životnost a lze ji použít jako základ, mezivrstvu i konečný nátěr.

První vrstva barvy (tzv. základní barva) slouží k ochraně před plísněmi, houbami a UV zářením, ale neodolá vodě, proto musíme vždy nanést vrchní vrstvu (nebo několika), která navíc dá oknům nebo dveřím konečný vzhled.

Někdy váháme nad plechovkami a nemůžeme se rozhodnout, zda vzít penetrační nebo impregnační nátěr. Penetrací snížíme nasákovost podkladu a zajistíme, aby další vrstva barvy dobře přilnula, impregnace obsahuje prostředky, které brání růstu plísní a hub, a zabraňuje pronikání vody. Z toho plyne, že penetrační může být i první řidší nátěr barvy, kterou pak použijeme jako vrchní.

Jak natírat

Použijeme-li barvy, které pomalu schnou, a natíráme s nimi venku, dáváme pozor, aby se v okolí neprášilo, nebo nevířil prach; nepříjemné jsou také mušky.
Abychom při natírání malých dělených oken nemuseli každou tabulku skla zalepovat, připravíme si šablonu z tvrdého kartonu, kterou pak budeme jen přenášet. Musíme však doprostřed šablony připevnit jakési poutko, abychom ji mohli lehce zvedat, a před položením do dalšího pole ji zespodu důkladně otřít. Lze to řešit i tak, že okraje vždy přelepíme novou lepicí páskou.

Okna a dveře při natírání položíme do vodorovné polohy. Nutné je to zejména při použití hodně zředěných barev nebo při stříkání pistolí či sprejem.

Když není zbytí a okna nebo dveře musí stát, respektive viset vodorovně, zvolíme rychleschnoucí barvu, nanášíme ji v tenších vrstvách několikrát po sobě a každou barvu důkladně rozetřeme, aby neměla možnost stékat. Zde jsou vhodnější moderní, vodou ředitelné barvy než barvy klasické, čili emailové, fermežové a podobně.

Štětec namáčíme do dobře promíchané barvy. Mícháme ji 2–3 minuty intenzivně ode dna buď ručně, nebo asi poloviční dobu vrtačkou s míchacím nástavcem.

Vlasy štětce ponoříme do barvy jen asi centimetr, jinak budeme cákat kolem plechovky a nanášet nestejnou vrstvu.

U kazetových dveří profesionálové natírají nejdřív výplně a potom rám; má to logiku, protože se mohou o rám opřít a neumažou se. Na kvalitu nátěru to však vliv nemá.

Abychom dobře vyplnili plochu, střídáme směry tahů štětce. Poslední tahy vedeme podélně podle struktury dřeva.

K nátěrům oken a rámů se hodí i úzké pěnové válečky.

Na dveřích tvořených velkou plochou bez záhybů a ozdob by byla vidět každá chyba, hlavně přechody postupně schnoucích tahů štětcem, proto pracujeme rychle a snažíme se vytvořit souvislý film. Můžeme také po­užít speciální váleček, který netvoří šmouhy, a okraje dotáhnout štětcem.

Při natírání je lepší si dobře rozmíchanou barvu odlít do menší nádoby. Použitím menšího množství zabráníme škodám při případném převrhnutí nádoby, nebo znečištění jejího obsahu špínou, kterou na sebe občas může nabrat štětec.

Nově natřená okna nebo dveře trvale nenasazujeme, dokud barva dokonale nevytvrdne (dodržujeme termín uvedený v návodu). Barva se může zdát suchá, okna na noc zavřeme a ráno už je neotevřeme, protože se přilepí k rámům. Nebezpečí je vyšší, jestliže jsme pevné rámy natírali souběžně s křídly.

Renovace okenních rámů krok za krokem

1. Starý nátěr odstraníme horkovzdušnou pistolí. Místo krátce nahřejeme a změklou barvu seškrábneme špachtlí nebo dlátem.

2. Zbytky obrousíme brusným hranolkem, na větší kusy můžeme použít rašpli. Povrch odmastíme třeba jarem a zbavíme jej prachu.

3. Hrubá nebo poškozená místa vytmelíme, přebrousíme, znovu vytmelíme a nakonec přebrousíme velmi jemným brusným papírem.

4. Natíráme tak, aby barva asi milimetrovým proužkem překryla mezeru mezi sklem a rámem a zabránila tak zatékání vody.

5. Po prvním nátěru povrch lehce přebrousíme velmi jemným brusným papírem; srovnáme tak nerovnosti a další barva lépe chytne.

Foto Marie Rubešová