RNDr. Jaroslav Klán, významný český mykolog specializující se na toxikologii hub, je rovněž soudním znalcem v oboru stavebnictví — dřevokazné houby v budovách. Ve své mnohaleté praxi se setkal se stovkami případů napadení staveb dřevomorkou. Proto tvrdí, že nejhorší, ale bohužel nejobvyklejší chybou chalupářů a chatařů je, že se snaží likvidovat tuto dřevokaznou houbu amatérsky, aniž by se poradili s odborníkem.

„Zdá se to neuvěřitelné, ale nejčastěji ji lidé likvidují postřikem Savem. Domnívají se, že jediným správným způsobem likvidace dřevomorky je odstranění jejích plodnic. Když tedy objeví plodnici dřevomorky, ten známý hnědožlutý koláč s bílým okrajem, vyhodí ho a místo, kde jej našli, důkladně postříkají Savem. Což je úplný nesmysl — vlastní plodnice dřevomorky je z hlediska rozkladu dřeva zcela neškodná a je dokonce jedlá.

Dřevomorka domácí (Serpula lacrymans) se totiž ve dřevě šíří hlavně vegetativně, rozrůstáním mycelia. Používá k tomu také rizomorfy, transportní provazce, jimiž přivádí vodu, a dokáže se tak rozšířit až na vzdálenost mnoha metrů, třeba i do sousedova objektu! I když tedy odstraníme a zničíme plodnici, houba ve dřevu roste vesele dál.“

V přírodě, v lesích, je dřevomorka domácí velmi vzácná, zato v lidských obydlích velmi častá. Dalo by se říci, že houba je přítomna v devadesáti procentech starých objektů, kde je dřevo použito jako stavební materiál.

V přírodě jsou dřevokazné houby svým způsobem užitečné a nezastupitelné. Bez nich by se na planetě organická hmota hromadila a zcela ji zahltila.

Mycelium dřevokazných hub produkuje agresivní enzymy, hydrolázy, které dokonale rozloží hlavní složky rostlin a dřeva, celulózu a lignin na jednoduché cukry, které slouží k výživě. Ze dřeva zůstane jen hnědorezavá křehká hmota a celkový rozklad pak dokončí bakterie, které tak uzavřou základní koloběh živin a látek v přírodě.

Aby proces fungoval, musí být splněny určité podmínky, z nichž nejdůležitější je přítomnost vody v organickém substrátu, tedy ve dřevě.

Pozor na vlhké dřevo

„Velmi častou chybou chalupářů je, že ke stavbě a rekonstrukcím svých chalup používají nedostatečně vyschlé dřevo,“ konstatuje Jaroslav Klán. „Truhlářská vlhkost dřeva se pohybuje kolem 12 %, dřevěné prvky zdravých krovů mívají podle ročního období 13—16 % vody. Dřevomorka potřebuje vlhkost alespoň 18 %, pak teprve začíná růst a může se projevit její destrukční aktivita.

Také je dobré mít na paměti, že když vlhkost dřeva překročí určitou výši, v případě dřevomorky více než 30 %, aktivita houby stagnuje. Ale v té chvíli zase nastupují jiné rozkladné houby, například stejně nebezpečná koniofora sklepní.“

Problémem ale je, že opravdu dobře proschlé stavební dřevo s obsahem vody do 20 % se těžko shání, na pilách běžně prodávají dřevo podstatně vlhčí (kolem 40 % obsahu vody). Před zahájením stavebních úprav je proto užitečné nechat si vlhkost používaného dřeva změřit.

„Zakoupené dřevo je rovněž možné zbavit vody ve speciálních sušárnách a poté je vakuo–tlakově impregnovat. Cena stavebního dřeva však zhruba o třetinu vzroste, což se dost výrazně promítne do nákladů na stavbu.

Levnějším způsobem prevence napadení dřeva dřevomorkou je máčení, nátěr nebo postřik dřeva chemickým prostředkem.

  • Stačí dřevo důkladně opakovaně ošetřit některým z chemických fungicidních přípravků např. Bochemitem QB, Lignofixem E profi, Adolitem BAQ, Boronitem Q, nebo použít starý dobrý, dnes již nepáchnoucí přípravek Karbolineum. K postřiku můžeme použít například zahradní postřikovač,“ radí Jaroslav Klán.

Na stavby a rekonstrukce se vyplatí koupit dřevo tvrdé, do kterého se dřevomorka pustí obtížně. Nejkvalitnější jsou dub a akát, nejhorší je smrk těžený v nížině. Ten má dřevo řídké a pro dřevomorku a další houby představuje vyloženě pochoutku. Lepší je borovice a ještě vhodnější modřín, tedy dřeviny s vysokým obsahem pryskyřice v jádru, které už houbě tolik nechutnají.

Někdy je vysoce kvalitní dřevo opravdu nezbytné. Když například koupíme starý mlýn, v jehož blízkosti je voda a porosty dřevin, tedy trvale vysoká relativní vlhkost vzduchu, a mlýn chceme zrekonstruovat, jiné řešení není.

„Naprosto zbytečné problémy s dřevomorkou si ovšem chalupáři způsobují řadou chyb při samotné stavbě.

  • Například nerespektují důležité pravidlo, že dřevo se nikdy nesmí přímo dotýkat zdiva, i tzv. pozednice v patní části krovu musí být tedy podložena lepenkou.

Někteří amatérští stavebníci ale ještě před tím, než trám zabudují do kapsy zdiva, celou část dřeva, která přijde do zdi, obalí igelitem! Vůbec tak nerespektují hlavní zásadu, že dřevo jako hygroskopický materiál musí dýchat.

To platí především při stavbě podlah. Podlaha starých chalup musí být položena na chemicky ošetřených hranolech–polštářích, které stojí na nenasákavých materiálech (škvára, štěrk, liapor), nebo podlahu přímo tzv. vyneseme a pod ní ponecháme odvětrávaný vzduchový prostor, což je dnes technicky jednoduše řešitelné.“

Chyby a omyly

Mnoho chalupářů s dřevomorkou bojuje roky a stále se jí nemohou zbavit, přestože zkoušejí všechno možné. „Žádná metoda není stoprocentní, kromě té, že zboříme nebo zapálíme chalupu,“ usmívá se Jaroslav Klán. „Zaručené není ani odsekávání či odřezávání napadených částí trámů a jejich nahrazení novým dřevem. Snadno se totiž můžeme zmýlit v odhadu, kam až houba uvnitř dřeva pronikla. To může zjistit jen odborník na základě mikroskopické či kultivační analýzy.

Rozhodně bychom to však dřevomorce neměli usnadňovat. Například někteří chalupáři před odjezdem z chalupy ještě vytřou podlahu a důkladně uzavřou okna a dveře. Zcela zbytečně tak vytvářejí v chalupě vlhké prostředí, které růst houby stimuluje.

Nebo na zimu zakryjí okna a vchod do sklepa polystyrenem! Určitě je lepší dát do okna mříž a nechat okno pootevřené, než je zabednit.

Úplným neštěstím jsou všechny moderní tmely a polyuretanové pěny bránící větrání,“ varuje odborník.

Druhým extrémem ovšem je, že chalupáři mají z dřevomorky takový strach, že na chalupě raději nemají nic dřevěného. Používají jen kov, beton a umělé hmoty, čímž znehodnotí původní ráz chalupy, o zdravotní škodlivosti nemluvě.

Položit na dřevěnou podlahu v přízemí chalupy PVC krytinu jen proto, že se dobře vytírá, to je přímo barbarské. Chalupář pak s jistotou může počítat s tím, že takto dobře omyvatelná podlaha se po dvou třech letech začne propadat a u zdiva se na ní začnou tvořit plodnice houby.

Spolehlivě odhalit napadení dřevomorkou vůbec bývá obtížné. Ne každá houba, která se objeví na dřevě v objektu, je totiž dřevomorka. „Existuje 20—25 druhů domovních (bytových) dřevokazných hub,“ vysvětluje odborník.

„Nejnebezpečnější z nich je sice dřevomorka vzhledem k rychlosti rozkladu dřeva, ale dílo zkázy odvedou i ostatní druhy. Obecně vzato, indikátorem napadení houbou je zbarvení dřeva. Když zdravé, původně světle žluté, nažloutlé dřevo začne postupně tmavnout, je už určitě významně napadené.

Řídit se barevnou škálou je pro laika vhodnější, než aby po domě pátral po plodnicích dřevomorky. Zmíněný barevný koláč najde opravdu jen zřídka.“

Doporučené způsoby likvidace dřevomorky

  1. Lze je shrnout do několika bodů, sanačních zákroků, které musí být prováděny chronologicky:
  2. Identifikujeme druh houby spolu se zjištěním její vitality (může jít o dávné, stoleté napadení a houba již není živá).
  3. Zjistíme plošný rozsah poškození i stupeň rozkladu dřevní hmoty.
  4. Napadené dřevo odstraníme ze stavby a spálíme.
  5. Ověříme si rovněž, zda není houba rozšířená ve zdivu, ve spárách mezi cihlami, v násypu atp.
  6. Zdivo, násypy, hliněnou podlahu ošetříme tepelně, např. propan– butanovým plamenem, je-li to možné z bezpečnostního hlediska.
  7. Chemicky ošetříme všechny plochy, kde byl zaznamenán výskyt dřevokazné houby. V případě velkého napadení přistoupíme vedle povrchového ošetření i k hloubkové ochraně (injektáže — infuze).
  8. Nové dřevěné prvky montujeme dobře impregnované a zajistíme, aby se dřevo nedotýkalo navlhlého zdiva, a kolem dřeva umožníme pohyb vzduchu. Pokud to je finančně možné, volíme suché dřevo kvalitních dřevin s větším podílem jádrové části.
  9. Pokud si na sanační práce objednáme odbornou firmu, v pracovní smlouvě požadujeme delší záruční dobu, než je zákonná, například 5—6 let. Časté recidivy hnědé hniloby způsobené dřevomorkou a dalšími houbami jsou důsledkem drobných opomenutí pracovníků firmy či jejich nekvalitní práce a hniloba, často přirovnávaná k rakovině, se znovu objeví do 2—3 let.

K některým novým metodám likvidace houby, jako jsou použití mikrovlnného záření či tepelné ošetření dřeva, se stavíme opatrně. Stoprocentně účinná je likvidace dřevomorky nebo červotoče ve vzácné starožitné komodě gama zářením.

Jiným mýtem je, že napadené dřevo se nemá spalovat na otevřeném ohni, protože spory dřevomorky se s dýmem rozletují do vzduchu. „To je další nesmysl. Napadené dřevo bez obav spalte venku. Stejně tak není pravda, že houba prorůstá betonem či dokonce kovem. Mycelium, thalorhizy, pronikají pouze nekvalitní, porézní maltou či rozpadávajícími se cihlami,“ uzavírá Jaroslav Klán.

Co je nejdůležitější

Na závěr si znovu připomeňme, že nejdůležitější prevencí napadení dřevomorkou je nevytvářet jí podmínky k růstu. To znamená udržovat ve všech prostorách maximálně možné suché a vzdušné prostředí a při stavebních pracích používat kvalitní, proschlé dřevo a v neposlední řadě nedělat výše zmíněné technologické chyby.

Je tedy nutné zajistit, aby do objektu nevnikala dešťová voda (např. ucpanými okapovými svody), i vzlínající půdní vlhkost, kdy pomůže klasické odvedení vody drenáží, případně infúzní clony zdiva atp. Máme-li objekt na svahu, musí být zdivo přikloněné ke svahu dokonale izolované a voda odvedena od stavby.

Foto archiv Jaroslava Klána