Víte, že beton není ve stavebnictví žádnou novinkou?

Víte, že beton není ve stavebnictví žádnou novinkou? Jeho počátky můžeme vysledovat již v Asýrii a Starém Egyptě. Okolo roku 200 před Kristem už materiál podobný dnešnímu betonu využíval starověký Řím.

Asi nejčastěji se setkáváme s takzvaným asfaltovým betonem. Jde o směs asfaltu a kameniva, tedy směsi zrn o maximální velikosti 125 milimetrů. Konkrétní materiál má mnoho variací, ale společné jmenovatele – nesmí v sobě mít jíly, slídu, síru a lehce odplavitelné částice. Samozřejmostí je jeho pevnost a nenasákavost.

Výrobní postup se liší podle venkovní teploty. V zimních měsících je nutné sáhnout po finančně nákladnější variantě emulgování asfaltu, která ani tak obvykle nemá kvality „letní“ horké směsi.
Pravdou však je, že tento takřka na každém rohu se vyskytujíc beton použijete při stavbě pravděpodobně jen ve chvíli, kdy si hodláte sami vytvářet příjezdovou cestu nebo třeba parkoviště. Jde totiž o tradiční směs pro výrobu vozovek.

Pro běžné stavby se v současnosti dostává do popředí cihlobeton. Honosí se přívlastky jako ekologický, variabilní a neprůzvučný. Jde o cihelný střep pojený cementem. Vynachválit si ho nemohou stavitelé s větší fantazií – takřka v ničem je neomezuje, obzvláště pokud se doplní o ocelovou výztuž. Hodí se i do aglomerací.

Jeho akustické vlastnosti jsou výtečné. Odstíní vás nejen od hluku aut zvenčí, ale i naopak, máte-li doma často Itálii, naslouchající sousedé protentokrát ostrouhají. Cihlobeton se vyrovná zdem z plných cihel, ale v lecčem je předčí. Z dlouhodobého hlediska je více homogenní a doporučuje se pro stavby energeticky pasivních domů. Pokud se pro tuto variantu rozhodnete, začněte připravovat bednění. Cihlobeton se odlévá přímo na stavbě.

Chcete-li mít jistotu, že váš beton vydrží dlouho a bude mít dostatečnou pevnost, zvolte jeho vibrovanou variantu. Setkáte se s ní nejčastěji například u zámkové dlažby. Zhutnění betonu probíhá rozvibrováním formy na odlitek, a to buď ponorným vibrátorem, nebo zvenku vibrační deskou či se rozvibruje vnější konstrukce bednění poté, co beton „nalit“. Dojde tak k eliminaci přebytečných plynů a výplni dutinek v betonu. Ten je tak hezčí na pohled (například, pokud toužíte po jeho hladké úpravě), ale také nabízí delší trvanlivost a pevnost.

Pokud se chystáte stavět například provozovnu nebo výrobnu, možná vám přijde vhod moderní mineralguss, jehož odlití se provádí do rozebíratelných forem. Využívá se jako podstavec pod stroje, ale i třeba žlaby, či pracovní desky. Při výrobě tohoto poměrně nového druhu betonu se uplatňuje podobný postup, jako pro vibrovaný beton. Navíc je při vytvrzování spuštěna exotermická reakce, při které se beton zahřívá na teplotu do 55 oC. Samotné odlití již probíhá v teplotách okolo 20 - 25 oC.

A jaké má tento beton výhody? Skvěle tlumí nárazy – až 10krát rychleji, než často používaná slitina železa s uhlíkem, takzvaná šedá litina. Teplotní změny se ho takřka nedotýkají, stejně, jako jiným materiálům nebezpečné chemikálie. Mineralguss můžete použít skoro jako puzzle – jednotlivé díly k sobě můžete slepit. Navíc, když ho již nebudete potřebovat, můžete jej nechat rozdrtit a použít jako stavební materiál. A nevýhody? Vyšší finanční náročnost.

Můžete se s ním setkat při koupi rour, různých segmentů pro stavby, ale i třeba hotových prefabrikovaných garáží. Vláknobeton můžete zvolit i pro základy domu, na podlahy, nebo jako materiál, který zamezí vytvoření trhlin. Jde o beton s výztuží ze zejména ocelových, skleněných (z takzvaného alkalirezistentního skla) nebo polypropylenových vláken.

A pokud si chcete doma namíchat „ten klasický“ beton? I to je řešení. Pamatujte však, že kvalita toho z betonárky je v domácích podmínkách
nedosažitelná. Nepodléhejte ani mýtu, že stabilita betonu vzniká co nejdelším vysušováním.

Tvrdnutí je důsledkem fyzikálních a chemických procesů, respektive týdnů krystalizace, která se odvíjí i od teploty. Čím vyšší je teplota prostředí, tím rychleji beton vyzraje. Obvykle jde o dobu 28 dní. Na druhou stranu, jakmile proces jednou začne, už ho nezastavíte. Nespotřebovanou dávku betonu proto vždy zlikvidujte. Beton je sice odolný proti tlakům, ale nepříliš vydrží, co se týká zatížení.

Proto bývá dobrou volbou železobeton. Přísady (chemikálie přidávané do vody) a příměsi (chemikálie do kameniva) musíte zvolit podle druhu stavby. Poměr písku ku cementu by měl být 2:1 až 3:1. Na výrobu betonu se doporučuje pitná voda, poměr do směsi je ideální tak, aby vznikla převalující se hutnější kaše. K tomu poslouží i plastifikátor – na nedůležité stavební projekty (různé zídky v zahradách a podobně) vystačí lžíce saponátu, jinak plastifikátor kupte radějive stavebninách.

Směs nemíchejte ručně – málokdy se to podaří dobře. Stejně tak následné zdusání betonu, na kterém také záleží jeho kvalita – „samo domo“ snižuje o třídy níže, případně je nutné použít více cementu. Pokud máte plánovanou stavbu na větrem ošlehávaném koutě země, raději zajeďte rovnou do betonárky, vyrobit doma vodě či větru odolný beton je takřka neproveditelné.