Domácnosti lze ještě rozdělit na ty, které si koupí uříznutý stromek, a ty, jež ho venku pěstují ve větší nádobě a na svátky přenášejí do bytu. Půjčováním živých stromků v nádobách se zatím zabývají asi dvě nebo tři zahradnictví ve středních Čechách, zapůjčení těch umělých jsme našli jen na několika e-shopech, je tedy zřejmé, že o tohle zrovna není většinový zájem.

Stromek z lesa

Tradiční jsou živé stromky, uříznuté a distribuované před svátky. V Dánsku si je prý dopřává 97 % domácností, v Německu pětadevadesát a u nás víc než dvě třetiny. Ale tvrdí to jejich prodejci. Každoročně se například konají mezinárodní veletrhy vánočních stromků, a to střídavě v Eshole-Reiste v Severním Porýní-Vestfálsku a v bavorském Strasskirchenu, kde byl po koronavirové pauze i letos v září.

Jsou to vlastně burzy zkušeností, jak ostatně praví i leták: „Pokud hledáte nebo nabízíte vánoční stromky, vyrábíte, prodáváte či potřebujete produkty k jejich pěstování a prodeji nebo si chcete vyměnit nápady s odborníky, pak tu nesmíte chybět!“ Vedle domácích jsou zastoupeny hlavně švýcarské, rakouské a české firmy a na pořadu jsou kontrakty, přednášky i volba královny vánočního stromku.

V Česku je aktivní Sdružení pěstitelů vánočních stromků, jež zastřešuje šedesát producentů z celé republiky. V jejich tiskové zprávě pro letošní rok se mimo jiné dočteme, že se u nás nejvíce kupují jedle kavkazské (z 80 %) a smrk pichlavý (10 %), přičemž prodej smrků ztepilých a borovic černých setrvale klesá.

Ve zprávě najedeme i předpokládané ceny v nejprodávanější kategorii 150–200 cm, kde se oproti loňsku vlivem rostoucích nákladů očekává asi desetiprocentní zdražení. Konkrétně jedle kavkazská by měla stát 690–990 Kč, smrk pichlavý (stříbrňák) 350–450 Kč, smrk ztepilý 300–400 Kč a borovice 400–550 Kč, v některých regionech může být dráž, v jiných levněji.

Výrazně nižší ceny budou mít takzvané průklesty, tedy smrčky nebo borovice vyřezávané přímo v lese. Nabízejí je především lesní závody a je to spíše regionální záležitost. Kdežto stromky, které jdou přes Sdružení, pocházejí výhradně ze speciálních plantáží. Ve školkách se vysévají semena a po dvou až čtyřech letech se semenáčky přesazují na připravené záhony do takové vzdálenosti, aby si vzájemně nekonkurovaly a rostly už od země pěkně hustě.

Půda se zbavuje plevele, přihnojuje se, a je-li to potřeba, stromky se tvarují řezem nebo vyvazováním. Do 180 cm doroste borovice černá za 8–9 let, smrk ztepilý potřebuje 9–10 let, smrk pichlavý 10–13 let a nejžádanější jedle kavkazská 10–15 let. Stromky z českých plantáží mají výhodu, že je lze uříznout až co nejblíže k vánočním svátkům, stromky ze zahraničí se zpravidla sklízejí koncem října či na začátku listopadu, čas tráví na cestách nebo v meziskladech a může to pak na nich být znát. Obzvlášť když je teplý konec roku.

Jsou to zpravidla kavkazské jedličky nebo jim podobné jehličnany, a pokud nejsou takzvaně v akci, bývají i citelně dražší než naše. Škoda že při nákupu nemůžeme získat informaci, který den stromek opustil plantáž.

Takhle musíme hledat nepřímé znaky, například když je jehličnan příliš lehký, ztratil hodně vláhy, tudíž je už dlouho uříznutý; anebo když má popraskané a vysušené dřevo, také s ním není úplně všechno v pořádku.

Chceme-li však mít vánoční stromek opravdu čerstvý, najdeme si na internetu producenta ve svém okolí, který nabízí možnost uříznout si ho přímo na plantáži i poslední den před Štědrým dnem. Taková jedlička pak vydrží až do Hromnic.

NEJČASTĚJŠÍ POUŽÍVANÉ DRUHY

Asi nejhezčí, nejtrvanlivější, ale také nejdražší je jedle kavkazská. Čím má silnější kmen, tím lépe, je to známka, že absorboval hodně živin a dlouho vydrží. Jehličí této jedličce neopadá, jen se asi po třech týdnech vysuší a ztvrdne. Ani naší jedli bělokoré jehlice neopadávají, pouze po čase ztrácejí barvu. Oproti asijské sestře bývá subtilnější. Nejlevnější je smrk ztepilý, v bytě však vydrží nejkratší dobu, týden, nanejvýš dva. O něco lépe jsou na tom smrk pichlavý a smrk bílý (někdy se uvádí jako varieta smrku pichlavého). Jsou husté, košaté a některé variety zbarvené do stříbrna nebo modrošeda. Borovice černá a lesní vydrží déle než smrk, ale nejsou tak husté a někdy nemají ani pravidelný tvar, je třeba pečlivě vybírat.

Stromek z továrny

Povídání o umělém vánočním stromku zahájíme na diskusním fóru Community Consumentenbond, kde jistý anonymní přispěvatel na otázku, který stromek je lepší, odpověděl: „Jednoznačně umělý. Odpadá jízda autem při nákupu, žádné znečištění zavazadlového prostoru, nehádáte se s lidmi, kteří se perou o ty nejhezčí kousky, žádné mordování s patkou při vztyčování, žádné jehličí na podlaze, žádný odpad po silvestru, nemusíte vyhazovat třicet nebo čtyřicet eur každý rok (ano, živé jsme kupovali jen pěkné, a tedy drahé), umělý se nám už dávno splatil. A pokud trváte na vánoční vůni, kupte si sprej s esenciálním olejem.“ Nic, s čím bychom nesouhlasili. Dokonce můžeme jako ochránci fauny kývnout i na poznámku přispěvatele s přezdívkou javen, který se k předchozímu přidal: „Vědci před několika lety zjistili, že na jednom vánočním stromku přezimuje v průměru dvě stě hmyzích jedinců. Co se s nimi stane, když ho máte v teplém obývacím pokoji? Probudí se. Hurá! Jaro! A pak zemřou. Neříkal někdo, že hmyzu na Zemi ubývá?“

Hmyz… Kritici umělých stromků argumentují právě drobným hmyzem, kterému jehličnany na plantážích poskytují útočiště, stejně tak ptactvu, a navíc vyprodukují kyslík a sekvestrují uhlík (vážou ho a tím odstraňují oxid uhličitý z atmosféry). To všechno v době, než je uřízneme na svátky. I po nich pak poslouží zvířatům jako potrava, půdě jako hnojivo nebo nám jako palivo. Že by najednou nevadily zplodiny? Asi ne, neboť v jednom holandském lesnickém časopise se píše, že hořící umělý vánoční stromek uvolňuje toxické látky, které přispívají k okyselování ovzduší, přírodní hořící stromek nikoli. Jenže kdo by ten umělohmotný zapaloval, že? To už spíš uvěříme následujícím řádkům z téhož časopisu:

„Výroba umělého stromu vyžaduje přibližně stejné množství vody a pětkrát více energie než vypěstování přírodního jehličnanu. Používají se sice přípravky na hubení plevele (zejména první dva roky), insekticidy, dezinfekční prostředky a hnojiva, jsou však na jednu rostlinu jen v minimálním množství. Přeprava uříznutých vánočních stromků (z Belgie, Německa) škodí životnímu prostředí, ty umělé se ovšem převážejí na ještě větší vzdálenosti (z Číny).“

Jak je vidět, spor, zda zvolit vánoční stromek z lesa, nebo z továrny, rozhoduje náš vztah k životnímu prostředí. A samozřejmě peněženka. Umělý zaplatíme jednou a máme vystaráno na dvacet let.

P.S.: Naše domácnost patří mezi ty, které kupují pouze přírodní vánoční stromky, a to už v několika generacích. Hezké svátky.

JAK SE STARAT O STROMEK V KVĚTINÁČI

Zvenku ho přeneseme do místnosti, kde je 5–10 °C, třeba do sklepa s oknem, na zasklenou verandu nebo do garáže, a necháme ho tam několik dní. Teprve poté mu nabídneme 15–18 °C, na jeden až dva kritické dny však snese i vyšší teplotu. A hned po Vánocích postupujeme zase opačně, jen ho až do jara ponecháme v 1–5 °C a ven ho vyneseme, když pominou přízemní mrazíky. Často se stává, že stromek ani tak nepřežije.

Jak se starat o řezaný stromek

Když ho koupíme, uskladníme ho v chladném prostředí, nejlépe svázaný sítí a postavený v nádobě s vodou. Před tím však dole na kmínku odřízneme malý špalíček, aby konec nebyl zalepený smolou. Stromek s čerstvým řezem přijme přibližně 5 l vody a zůstane déle svěží. Máme-li stojan s vodou, patku upravíme tak, aby kůra dosahovala až do ní, nesmíme ji sloupávat. Stromek totiž vodu saje právě pletivy pod ní a spotřebuje další tři až čtyři litry podle toho, jak byl čerstvý.

Zdroj: Časopis Receptář