Otočné dveře jsou klasika

Používají se nejčastěji. Jako vchodové k obytným stavením se snad ani jiné nenabízejí. Pochybnosti mohou být při dotazu, zda jsou dveře pravé nebo levé. Když je otevíráme k sobě a panty mají na levé straně, jsou to levé dveře, a naopak pravou rukou k sobě otevíráme pravé dveře. Není to samoúčelné. Kam se otočné dveře otevírají, bývá někdy zásadní. Třeba když je WC ve velice krátké místnosti, těžko je budeme otevírat dovnitř. Ovšem na druhou stranu nepůsobí hezky a navíc je nepraktické, pokud jsou hned vedle dveří do WC dveře do koupelny, a ty by se měly otevírat dovnitř, protože je tam dostatek prostoru. Pokud už přistoupíme na to, že se budou otvírat každé jinak, pak bychom mohli sáhnout po dveřích s takzvanými bezobložkovými zárubněmi, neboť z obou stran vypadají téměř stejně. Ovšem neznalá návštěva může narazit, takže to není ideální řešení, nehledě na složitější a tím i dražší instalaci. Jsou-li dveře v rohu a otevírají-li se dovnitř, musíme myslet na vypínač, abychom jej při otevření křídlem nezakryli. Buď bude dál od rohu, nebo na stěně s dveřmi. Dveře v rohu je logické otevírat ke stěně. Aby do ní nenarážela klika, zajistí zarážka. Vyvýšené prahy se dnes v bytech už většinou nedělají, jestliže napojujeme rozdílné podlahy, uděláme to tak, aby přechod zavřené dveře skryly. Když do jedné místnosti vykukuje zpoza dveří kousek podlahy z první místnosti, působí to poněkud amatérsky. (Není-li to umělecký záměr.)

Někdo směr otevírání dveří promýšlí do detailů. Například když něco neseme, je lepší otevírat dveře od sebe. Interiérové dveře mívají nejčastěji dva panty, kterými lze navíc upravovat pohyb tak, aby se křídla sama nezavírala nebo neotevírala. Přispívá k tomu i speciální mazivo, moderní panty rozhodně nepromazáváme běžnou vazelínou. Oč by šly lehce, o to složitěji bychom je seřizovali. A panty zasazené v dřevěné zárubni lze seřizovat a tím vyvažovat křídlo dveří tak, aby v žádné poloze samovolně nepohybovalo. V praxi to však s některými panty nebývá tak jednoduché.

Kyvné dveře aneb lítačky

Běžně se jim říká lítačky, což znamená, že jedno nebo dvě křídla lze otevírat na obě strany a do zavřené polohy se vracejí samy díky pružinám v pantech. Nemusí mít zámek ani kliky. Důvod, proč je mít v bytě, bude asi velmi individuální, přesto bychom si měli uvědomit, že při více lidech hrozí karambol. Řeší se to částečným prosklením.

Oboustranné dveře

Jsou to podstatou dveře otočné, jen je lze otevírat na obě strany. Nejsou to však lítačky v pravém slova smyslu. Pomalý nebo nucený návrat do zavřené polohy umožňují speciální panty, mohou mít kliku, ale nemusí. Ba co víc, při otevírání se posunují, takže se chovají tak trochu jako dveře skládací. Má to výhodu, vedle dveří není potřeba prostor o celé šířce křídla, a nevýhodu, že dveře nelze udělat užší než 90 cm.

Posuvné dveře šetří místo

Mohou být jednodílné i dvoudílné, zasouvají se buď do pouzdra ve zdi, nebo se pohybují podél zdi. U širšího průchodu je třeba počítat s dostatečně stabilním překladem. Jestliže máme možnost si posuvné dveře vyzkoušet někde v předváděcím středisku, všímáme si i toho, jak hlučný je pojezd, protože i nepatrné chvění se může přenášet na stěnu, která se pak stane ozvučnicí. Dnes už se určitě neprodávají dveře, které by se při zasouvání do stěny zasekávaly, ale třeba u rozměrnějších křídel by nás mohlo zajímat, jak jsou vyvážené, aby otevírání a zavírání nebylo utrpením. Sofistikovanější dvoukřídlé dveře můžou mít mechanismus, který při zasouvání jednoho křídla ovládá i druhé. Za pozornost stojí i měkký dojezd, jako bývá třeba u kuchyňských zásuvek, nebo kartáčky po vnitřním okraji otvoru, které brání prachu, aby se usazoval uvnitř. Tam s vysavačem jen těžko dosáhneme. O třídu výš jsou pak posuvné dveře ovládané elektromotorky. V bytě pak sice nepotřebujeme tolik prostoru přede dveřmi, zato musíme promýšlet, co se stěnami v jejich okolí. Nejjednodušší pouzdro se rovnou překrývá sádrokartonem, takže může být problém mít hned vedle dveří třeba vypínač nebo poličku, sofistikovanější a také dražší pouzdra to však umožňují. V této souvislosti stojí za zmínku pouzdro, do něhož lze dveře zasunout z obou stran, každé křídlo v něm má vlastní kolejničku. Toho se využívá, když jsou dveře do dvou místností blízko navazujících rohů: pouzdro může přesahovat vždy jen polovinou šířky jednoho křídla.

Skládací dveře mohou být velmi široké

Připomínají harmoniku, však se jim také někdy říká harmonikové, shrnovací či lamelové. V bytech se využívají především pro velmi široké průchody, při rozdělování prostoru nebo všude tam, kde by jiné dveře překážely. Protože ale stoprocentně nedoléhají k zárubním ani podlaze z principu musí být tenké, je přes ně tedy slyšet víc, než to bývá u jiných dveří. Dobré odhlučnění lze očekávat jen u těžkých „kožených“ dveří, které mají shrnovací techniku uvnitř. Při nákupu si všímáme především kvality. Lamely se pohybují v kolejničkách, při shrnování potřebují vždy viset svisle. Pokud třeba zkusíme vystavený vzorek a cítíme, že závěsný systém brzdí, asi nebude úplně dokonalý. Pak je lepší mít kliku o něco výš, aby byl vyšší tlak v horní části lamel. Také by měly něco vydržet plastové spojky mezi lamely. Když už nic jiného, zkontrolujeme, zda nejsou na krajích naprasklé.