Projekt, stavba, izolace

Základní poučka říká, že nejlevnější energie je ta, kterou nespotřebujeme. Z tohoto pohledu nejvíc výdajů za otop ušetří současné novostavby díky moderním materiálům a zateplení, které výrazně snižuje tepelné ztráty objektu.

Podstatná je také velikost domu. Menší dům vytopíme s menšími náklady než předimenzovaný. Spotřeby energií za teplo ovšem ovlivňuje také tvar domu. Čím členitější, tím větší ochlazovaná plocha, a tudíž i vyšší náklady na vytápění. Důležitou roli hraje už v projektu orientace ke světovým stranám. Do domu obráceného k jihu vstupuje tepelná energii ze slunce dokonce i v zimě.

Na energetické náročnosti se v dobrém i špatném podepíše také půdorys domu − vyplatí se soustředit místnosti se stejnou teplotou k sobě, vyhnout se zbytečným chodbám.

Dobře postavený úsporný dům je dostatečně zateplený kvalitními materiály odpovídající síly, má střechu a podlahy s vhodnou skladbou tepelné izolace. U starších nezateplených nebo špatně izolovaných domů uniká stropem až třetina tepla! Celkově dobře tepelně izolovanáná stavba nepropouští teplo tzv. tepelnými mosty, tedy místy, kde se jednotlivé prvky konstrukce a izolace napojují.

Okna a dveře by měly mít co nejlepší tepelně technické parametry. Stále větší význam má i správná regulace vytápění a nezbytného větrání.

Při návrhu zateplení a výměny oken a dveří se nesnažte za každou cenu ušetřit a propočítejte si návratnost investice. Přiměřená lhůta je pět až deset let – za tu dobu by se vám vložené peníze měly v úsporách vrátit.

Úspořit mohou i majitelé starších domů – nejčastěji

  • výměnou oken a dveří za nové s mnohem lepšími parametry
  • zateplením fasády a střechy.

Na účtech se pozitivně projeví každé úsporné opatření, i tady se však vyplácí komplexní přístup. S razantním zateplením by měla jít ruku v ruce i úvaha, zda je otopná soustava ještě optimální. Zda by se třeba nevyplatilo přejít na jiný způsob vytápění. Nebo je-li systém správně dimenzovaný.

Často bývá naddimenzovaný výkon, například kotle nebo kamen, což může vést k přetápění a přehnanému větrání nebo ke „škrcení“ výkonu, což se zase negativně projeví na účinnosti a životnosti příslušného zdroje.

Které vytápění zvolit?

Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Záleží na tom, který zdroj energie je po ruce, do jaké míry zbývá uživatelům čas na obsluhu a údržbu otopné soustavy a samozřejmě také, kolik peněz jsou ochotni investovat.

Velmi rozumné je nevázat se pouze na jeden zdroj energie, ale vždy mít další v záloze, přestože ceny energií z různých zdrojů se až nepříjemně přibližují. Co je levné dnes, může zítra stát stejně jako nákladnější zdroje.

Z dlouhodobého hlediska je důležité přihlédnout i k ceně za údržbu celého topného systému, k jeho životnosti a nákladům na případnou modernizaci.

Plynové kotle

Zemní plyn patří společně s elektřinou mezi tzv. komfortní paliva, která při provozu nevyžadují v podstatě žádné zásahy ani fyzickou práci. Zemní plyn ovšem není možné využít všude – asi třetina obcí v ČR není plynofikována.

S výběrem plynového kotle by měl uživateli poradit technik nebo projektant otopné soustavy; kotel totiž musí mít optimální výkon právě pro ten který dům či byt. V dnešní době patří převážná většina kupovaných plynových kotlů mezi kotle kondenzační, které mají účinnost větší než 100 %.

  • Kondenzační kotel prostřednictvím tzv. kondenzačního výměníku využívá odpadní teplo ze spalin. Ve spalinách vznikají hořením plynu vodní páry, které z obyčejného kotle bez tohoto výměníku odejdou komínem do vnějšího ovzduší. V kondenzačním kotli se spaliny ochlazují v kondenzačním výměníku ochlazenou vratnou vodou z topení, zkondenzují a předají část tepelné energie topné vodě. Tato vratná voda se v kondenzačním výměníku vlastně předehřívá. Kondenzační kotle mají proto větší účinnost než kotle bez kondenzace. Podmínkou je však vhodně navržený topný systém, protože největší účinnost mají kondenzační kotle při teplotách topné vody na výstupu z kotle do 50 °C – proto je tento kotel obzvlášť vhodný pro kombinaci s podlahovým topením, které používá právě vodu o teplotách do 50 °C.

Ať už si vybereme kotel kondenzační, nebo klasický, dbáme na pravidelnou každoroční údržbu – předsezonní odbornou prohlídku kotle, jeho vyčištění a seřízení kvůli řádné efektivitě zařízení.

Výměnou kotle za moderní typ doplněný o vhodnou regulaci lze dosáhnout snížení spotřeby plynu o 20 až 30 %, návratnost prostředků vložených do výměny zdroje se tak pohybuje od 3 do 5 let.

Pravidelná odborná údržba uspoří až 10 % paliva, je ale také zárukou bezpečného provozu. Následkem dlouhodobého zanedbávání pravidelné údržby může totiž docházet u kotlů s odvodem spalin do komína i k silnému znečištění výměníku a následnému úniku spalin do okolního prostředí.

Nebezpečná z tohoto hlediska může být i výměna starých oken za neprodyšná plastová či dřevěná eurookna. Po výměně oken je nutné nechat zrevidovat kotel a především reálný stav výměny vzduchu − jinak může hrozit otrava kysličníkem uhlenatým! Výjimkou jsou tzv. turbo kotle, které nasávají vzduch do topeniště z vnějšího prostředí.

Topení elektřinou

Asi nejjednodušším způsobem, jak topit elektřinou, je instalace přímotopů nebo elektrických akumulačních kamen. Pořizovací náklady jsou nízké, obsluha je jednoduchá a provoz prakticky bezúdržbový. Tyto typy topení ovšem v současnosti čím dál víc nahrazují systémy elektrického velkoplošného nízkoteplotního vytápění topnými rohožemi nebo kabely. Jejich výhodou je rovnoměrné rozložení teploty v prostoru, omezení cirkulace a vysušování vzduchu. Ohřívají totiž velké plochy na teploty jen o málo vyšší než je teplota okolního prostředí. Navíc jsou tyto prvky zabudovány do konstrukce (do podlahy, stropu nebo stěn) a neruší tedy vnímání prostoru.

Důležité ovšem je, aby tyto systémy byly doplněny kvalitní a spolehlivou regulací, která topení zapíná a vypíná podle potřeby. Nejdokonalejší regulační systémy sledují nejen teplotu vzduchu v místnosti (a zaručují tak tepelnou pohodu), ale také teplotu podlahy. To je důležité například v případě, kdy se v domě dlouho netopí a systém pak pracuje naplno – regulace topení při určité teplotě vypne, aby se nepřehřály kabely a podlaha.

  • Tyto elektrické systémy jsou obzvlášť vhodné pro dobře zateplené nebo nízkoenergetické domy, kde provozní náklady na vytápění nehrají tak podstatnou roli. Elektrické topné systémy se stále častěji stávají součástí topných soustav s tepelným čerpadlem, nebo se kombinují s krbovými kamny či krbovými vložkami.

Další možností, jak topit elektřinou, je využití elektrokotle − nejčastěji ve spojení s teplovodním podlahovým topením. Tento zdroj je opět nejvhodnější u dobře zateplených nebo nízkoenergetických domů, kde tak odpadá nutnost budovat drahou plynovou přípojku a opět lze využít nízký tarif elektrického proudu u ostatních spotřebičů. Na trhu jsou k mání i tzv. infrapanely, jejich pořizovací cena je ovšem relativně vysoká a tak zatím stojí na okraji zájmu běžného spotřebitele.

V koupelně nemusíme topit celý den na vysokou teplotu, ráno a večer si můžete přitopit klasickými infračervenými zářiči, nebo jejich nejnovější obdobou − quartzovými topidly, které jsou 2,5x efektivnější. Dokážou přeměnit na teplo až 92 % dodané energie, zbytek je využit pro světlo. Děje se tak díky tzv. slunečnímu efektu, kdy topidlo ohřívá přímo lidi nebo objekty ve svém okolí, nikoliv vzduch mezi nimi. Nedochází proto k plýtvání energií jako u jiných způsobů vytápění. Jejich cena začíná na necelých 3000 Kč.

Tepelné čerpadlo

Nejlevněji dokážou vyrobit teplo tepelná čerpadla. Tyto systémy jsou ovšem ještě stále poměrně drahé, návratnost financí do nich vložených tak může být delší než životnost zařízení. Tepelné čerpadlo má nejvyšší účinnost v teplých ročních obdobích, vyplatí se tedy uvažovat předem o tom, jak jeho výkon například v létě co nejlépe využít. Často využívanou možností je ohřev teplé vody pro domácnost, vody v bazénu a také chlazení za horkých dní.

Nejlepší a technicky nejčistší variantou je topit do podlahového vytápění nebo do systému radiátorů, ale chlazení oddělit zvláštním okruhem, na kterém jsou zapojené radiátory s ventilátory (fan–coily). Každý prvek, který chladí, je nutné pečlivě izolovat. To platí zejména u novostaveb na bázi dřevostaveb, jinak by se do konstrukce dostávalo touto cestou vlhko.

  • Z téže příčiny by měl mít každý fan–coil odpad kondenzátu vzdušné vlhkosti, případně být dovybaven čerpadlem kondenzátu. Nouzově lze chladit i do systému podlahového nebo stěnového vytápění, teplota vody by ovšem měla být nastavena tak, aby nedocházelo ke kondenzaci vzdušné vlhkosti na povrchu podlahového topení. Jinak by to mohlo skončit nepěkným úrazem po uklouznutí na mokré podlaze.

Jako u všech systémů vytápění také u tepelného čerpadla je důležitá optimální regulace. Systém funguje úsporně jen tehdy, je–li správně nastaven.

Topení pevnými palivy

Klasická kamna či krbová vložka se určitě hodí jako doplňkový zdroj v největších mrazech či v mezisezoně, nebo jako zdroj vytápění na chatě či chalupě. Jako kulisa pro večerní posezení je pohled na živý oheň v kamnech či krbu příjemný, pro hlavní vytápění domu však není ideální, zvláště pokud jsou jeho obyvatelé po celý den pryč a vracejí se až večer.

Přesto řada lidí nedá na vytápění kusovým dřevem dopustit – pokud jsme blízko zdroje dřeva, je to v současnosti jeden z nejlevnějších způsobů vytápění. Vysokou účinnost zajišťují především dvouplášťové teplovzdušné typy kamen či krbových vložek s možností rozvodu teplého vzduchu i do dalších místností.

Účinným řešením je rovněž teplovodní krb s přechodem k akumulační nádrži. Jde ovšem o tzv. nekomfortní zdroj – o vytápění kusovým dřevem se totiž musíme starat.

Důležité je, ověřit si předem dostupnost dřeva a jeho cenu, velkou roli hraje tzv. svozová vzdálenost.

Někdo dřevo na sezonu pravidelně řeže a štípe, jiný si připlatí a nakoupí o dost dražší připravené dřevo. Nutný je skladovací prostory pro dostatečnou zásobu, aby dřevo dobře vyschlo, doporučují se 2 i 3 roky.

V sezoně denně zatápíme a pravidelně přikládáme, vynášíme popel, kamna i pravidelně čistíme, 2x ročně bychom měli čistit komín.

Méně namáhavým způsobem vytápění pevnými palivy jsou centrální kotle na uhlí či dřevo. Jejich zastaralejší typy ovšem už dnes nesplňují emisní limity. Do budoucna uvažované mnohem přísnější limity jsou zřejmě schopny splnit pouze automatické kotle s řízeným dávkováním paliva, ať už je jím dřevo, uhlí, pelety nebo biomasa.

  • U těchto kotlů přitom nezáleží tolik na typu paliva, nýbrž na kvalitě spalování – z komína pak vycházejí okem sotva rozpoznatelné spaliny, podobně jako z plynového kotle.

V ČR je z provozovaných kotlů plně automatických zatím pouze desetina, jejich počet by se však měl postupně zvyšovat s tím, jak budou dosluhovat staré kotle a jak se budou zpřísňovat emisní limity.

Kotle na kusové dřevo se dnesvyrábějí téměř výhradně jako zplynovací, tj. spaluje se v nich dřevoplyn, který se ze dřeva uvolní v násypce kotle. Díky tomu je účinnost spalování vysoká a emise nízké. Palivem je polenové dříví, které lze částečně míchat s pilinami a jiným drobným dřevním odpadem.

Vhodná je volba větších kotlů pro přikládání poleny o rozměrech až 50 cm, jež mají zpravidla vyšší výkon. Z konstrukčních důvodů se vyrábí kotle s výkonem od 18 kW, což je pro dobře izolovaný dům zbytečně moc. Ale i neizolovaný dům potřebuje plný výkon kotle jen několik desítek hodin v roce.

Aby se výkon kotle nemusel zbytečně omezovat, připojuje se do topné soustavy akumulační nádrž. Kotel pak pracuje určitou dobu na plný výkon a teplo se akumuluje pro pozdější spotřebu v akumulační nádrži. Po nabití se kotel přepne do tzv. teplé rezervy, kdy palivo zvolna prohořívá a kotel má přitom nepatrný výkon s minimální spotřebou paliva.

Jak vybrat kotel na tuhá paliva do rodinného domu?

Nejdříve je třeba se rozhodnout, které palivo budeme nejspíš deset příštích let používat. Poté propočteme pořizovací a provozní náklady kotle s kvalitním spalováním (účinností), které odpovídá současným emisním limitům, a rovněž zvážíme pohodlí obsluhy a četnost přikládání.

Zajímavou pomůcku pro výběr zdroje tepla nabízí odborný portál tzb-info.cz: kalkulátor pro výpočet cen energií.

Foto Shutterstock a mall.cz