Nechat dřevo dostatečně vyschnout je základem úspěchu. Topit mokrým či zčásti ještě syrovým dřevem není ekonomické ani ekologické. Nevyužijeme plně potenciál dřeva, produkujeme více spalin, a navíc dřevo chytá hoří méně ochotně. Po poražení obsahuje strom 40-50% vlhkosti, vztaženo k jeho hmotnosti. Topit bychom měli pouze dřevem, jehož vlhkost snížíme na 20%. Abychom jí dosáhli, je třeba nařezané dřevo sušit nejméně dva roky.

Místo by mělo být vzdušné, ideálně vystavené slunečním paprskům, ale zároveň chráněné před deštěm. Oblíbené jsou hranice kryté přístřeškem, volně stojící nebo lemující zdi domu. Pozor na stabilitu hranic a odstup ode zdí. Klasikou jsou kulatí ježci, kdy hranice tvoří kruh, který postupně zužujeme a dovnitř polena jen naházíme. Vršek ježka je vhodné zakrýt, stříška však nesmí bránit proudění vzduchu. Můžeme ho přikrývat pouze před deštěm. Polena lze na vrchu vyskládat i tak, aby sama tvořila střechu, po níž voda stéká. Jednodušší variantou ježka jsou válce z kari sítí, kam polena jednoduše naházíme. Hranice i ježky je třeba izolovat od země. Pokud může k patě vyskládaného dřeva za přispění větru napršet, raději zvolíme podklad propustný, například silnou tkanou nebo netkanou textilii.

Nejrychleji prosychá dřevo již nařezané a naštípané, navíc zpracování čerstvého, syrového dřeva je nejsnazší. (I s vyschlým lze pracovat celkem snadno, nejobtížnější je pak naštípat dřevo vyschlé jen zčásti. Je houževnaté, rádo se zakousne do sekyrky a nechce jí pustit).

Vlhkost dřeva můžete změřit

Jak si ověřit, zda je dřevo dostatečně vyschlé? K dostání jsou malé elektronické měřáky, jejichž hroty zapíchneme do dřeva a na displeji se zobrazí procenta vlhkosti. Hroty je třeba zarazit dostatečně hluboko, aby neměřily pouze na již vyschlém povrchu. A pokud máme k dispozici přesnou váhu a dostatek trpělivosti, můžeme z dřeva naštípat pár třísek, zvážit je, vysušit v troubě nebo mikrovlnce (nesmí se začít pálit), poté znovu zvážit a obsah vlhkosti spočítat.

Tvrdé nebo měkké dřevo?

Tvrdé dřevo většiny listnáčů je výhřevnější, hoří déle a poskytne více tepla, nežli měkčí dřevo smrkové, borové, modřínové. Ovšem vyšší je i jeho cena, proto není třeba měkké dříví zatracovat. Například krajinky, zbytky z opracování smrkových kmenů, získáme na pilách často levně. Vzhledem k jejich délce je pouze třeba zajistit odpovídající odvoz, takže se obvykle vyplatí nakoupit více dřeva najednou. Je pravda, že do otevřených krbů se hodí spíše dřevo tvrdé, méně prská a smolí.

Mnoho lidí si dnes žádá ke krbu dubová polena. Ale z dubů, pokud už jsou tyto krásné a v krajině tolik potřebné stromy poraženy, lze vyrobit skvělý a trvanlivý nábytek, ze zbytků třeba rámy na obrazy a fotografie. Hořet bude i jakékoli jiné, dobře vyschlé dřevo. Skvělá je například nenáročná a rychle rostoucí bříza, jasan a také líska. Ta je ideální dřevinou na pařezení, alternativu k pěstování rychle rostoucích dřevin na topení. Pokud máme prostornou zahradu, z lískových keřů na jejím okraji můžeme sklidit překvapivě mnoho palivového dřeva – a větve sklidíme tak akorát silné. Stačí je pouze nařezat a odpadá štípání. Větve jsou vůbec neprávem opomíjeným topivem. Například smrkové mají vyšší výhřevnost a výdrž nežli dřevo z kmene. A z jejich tenkých suchých konců si můžeme připravit ideální podpalovač.

Více o pařezinovém hospodaření se dočtete v článcích Pařeziny: nízký les plný života i dřeva na topení a O pařezinách a středním lese v praxi s lesním inženýrem Dušanem Utinkem