Voda, za kterou nemusíme platit

K čemu všemu můžeme dešťovou vodu použít? K zalévání zahrady, ale také k mytí auta a dalších strojů a zařízení sloužících v domácnosti, ke splachování na WC, dokonce i k praní prádla. Přečtěte si, co je k tomu třeba.

Existují systémy, které umožňují využít dešťovou vodu pro řadu běžných účelů a uspořit tak peníze za dodávky vody placené.

Dešťovku však musíme zbavit drobných částic, které by mohly ucpávat rozvody, a choroboplodných zárodků ohrožujících zdraví. Na oboje stačí filtry.

Choroboplodné zárodky nebo bakterie jsou většinou vázány na nečistoty, proto filtry vymýváme a usazeniny odstraňujeme. Rozvoji mikroorganizmů brání také nízká teplota. Proto je vhodné jímání vody do chladných podzemních nádrží, kde je méně než 15 °C, a její rychlá obměna. Systém je třeba nastavit tak, aby nově zachycená a vyčištěná dešťová voda vytlačila starší vodu do odpadu.

Jaká může být spotřeba vody v domácnosti při využití dešťovky

Prát v dešťové vodě, nebo ne?

Pro praní v automatické pračce je z hlediska záruky čistoty ideální kombinovat dešťovou a pitnou vodu. To ovšem předpokládá mít k dispozici program, který pro předpírku, hlavní praní a první máchání pustí dešťovou vodu a pro konečné máchání vodu pitnou. Výhodou dešťové vody je její měkkost, není třeba kupovat změkčovací prostředky.

Příručka pro zelené nakupování (Rosa, České Budějovice, 2006) popisuje německý výzkum, který: „zjistil, že počet bakteriálních zárodků v prádle vypraném v dešťové vodě byl srovnatelný s výsledky u prádla vypraného v pitné vodě. Množství bakteriálních zárodků není ani tolik závislé na kvalitě vody, ale spíše na míře znečištění špinavého prádla.“

Kdybychom chtěli být hodně úzkostliví, zařadíme do systému klapku, která by do filtrů pouštěla dešťovou vodu až po několika minutách od chvíle, kdy začalo pršet. První dva až tři milimetry srážek totiž „splachují“ z ovzduší nejvíce „špíny“.

Co musíme mít, abychom mohli dešťovou vodu využít?

Pro zalévání zahrady stačí sud pod okapem a rozvod samospádem. Pro další využití je však potřebný uzavřený systém. To znamená

dvojí rozvod vody (pro pitnou a pro dešťovou vodu) sestavený tak, aby se dešťová voda nedostala do trubek s pitnou vodou
speciální vodárnu, která umí hospodařit s oběma druhy vody

Vodárna má víceúrovňové čerpadlo na dešťovou vodu, sama sleduje tlaky a průtoky a v případě potřeby zamezí běhu naprázdno. Umí také včas přepnout na vodu z veřejného vodovodu, pokud dojde zásoba dešťové vody. Tyto vodárny bývají velké asi jako klasické karmy a instalují se na stěnu v domě.

Kam s akumulační nádrží

Pro běžný rodinný domek stačí jednoduchá akumulační nádrž vyrobená z jednoho kusu plastu a vytvarovaná tak, aby odolávala vnitřním i vnějším tlakům. Nádrž zapustíme do země (podle typu až dva metry hluboko), napojíme ji na rozvody a zahrneme zeminou. K povrchu povede pouze šachta s filtrem zakončená v úrovni terénu poklopem, který jediný je také vidět (pokud na něj nepostavíme třeba květináč). Tudy také nádrž čistíme.

Při stavbě železobetonové nádrže musíme řešit vnitřní vodotěsnou vrstvu a otvory pro instalace a uchycení pro filtry. Hotové plastové nádrže jsou kompletně připravené a většinou se dodávají s příslušenstvím.

Pro využití dešťové vody jako užitkové pro rodinný dům počítáme s objemem nádrže 6 – 9 m³ (3 m³ stačí, pokud budeme vodou pouze stříkat zahradu).

Průměrné srážky v České republice

Co je retenční nádrž

Nádrže, sloužící k pohlcení vody při silných průtržích mračen, zachytí náhlý příval a poté vodu vypouštějí do kanalizace. Tím se kanalizace nepřeplní a nežene vodu tam, kam nemá, například do sklepa. Retenční nádrže lze zpravidla použít i jako akumulační na dešťovou vodu. Někteří prodejci je v pojmenování ani nerozlišují. Pokud je však před přívalovým deštěm retenční nádrž plná, ztratí svou ochranou funkci.

Filtry jsou nezbytné

Legislativa

K instalaci nádrže pro akumulaci a využití dešťové vody v individuální výstavbě není třeba zvláštní povolení.

Podle § 6 odst. 1 Zákona o vodách může každý „na vlastní nebezpečí bez povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu odebírat povrchové vody nebo s nimi jinak nakládat pro vlastní potřebu, není-li k tomu třeba zvláštního technického zařízení.”

Výkladová komise k zákonu č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů uvádí: „Zasakování srážkových vod se střech a zpevněných ploch u jednotlivých rodinných domů je nakládáním s vodami podle vodního zákona § 2 odst. 9 vodního zákona. (...) K takovému nakládání s povrchovými vodami není třeba povolení vodoprávního úřadu podle § 8 odst. 1 písm. a) vodního zákona.”

Do okapu dáme mřížku, aby se do svodu nedostávalo například listí. Do okapového svodu umístíme vyměnitelné sítko, aby zachytávalo větší nečistoty, hlavní filtr potom umístíme nad nádrž.

Součástí filtru může být třeba kartušový mikrofiltr zachytávající nečistoty už od velikosti 0,1 mm.

Velmi účinné jsou také takzvané samočisticí filtrační vložky, které nečistoty oddělují a odplavují zbytkovou vodou. Mají ale nevýhodu: Nelze je použít, pokud máme odpadní odtok vyvedený do vsakovacího tunelu; pracují pouze při stálém odtoku vody do kanalizace.

Od filtru do nádrže teče voda trubkou, která končí těsně u dna. Tím je sníženo víření a mechanické nečistoty těžší než voda, které prošly filtrem, okamžitě klesnou na dno (třeba jemná zrnka písku).

Vodu z nádrže čerpáme přes sací koš umístěný na plováku tak, aby byl stále asi 10–15 cm pod hladinou, ale zároveň neklesl až na dno.

Nečistoty lehčí než voda (například pyl nebo prach) vyplavou na hladinu a bezpečnostním přepadem odtečou do odpadu. Ke všem filtrům bychom měli mít snadný přístup.

Pokud bychom chtěli čištění ještě o něco zlepšit, můžeme před hlavní filtr umístit jímku na principu sifonu.

Kolik to stojí?

Než se rozhodneme, budeme počítat: Na jedné straně úspora pitné vody (měli bychom si zjistit, zda nám dodavatel po snížení odběru nezvedne ceny) a stočného (řídí se odběrem) a na druhé straně pořizovací náklady, čili 60 až 100 tisíc korun, u některých složitějších systémů i více.

Na čerpadle (vodárně), rozvodech a filtrech asi neušetříme, ale pokud postavíme odpovídající železobetonovou nádrž a opatříme ji vším potřebným, náklady určitě srazíme, jen nás to bude stát námahu a čas.

Některé firmy uvádějí asi desetiletou návratnost, ale to záleží také na skutečnosti, jak hodně v dané oblasti prší, z jaké plochy vodu svádíme, ale hlavně kolik vody spotřebujeme.

(lda), ilustrace Aquilon