Cena paliva bude vždy důležitým kritériem výběru. Na venkově bývá nejvýhodnější nákup dřeva, ale uplatňují se již také dřevní brikety, popřípadě pelety.

Ty už ovšem vyžadují investici do speciálního kotle s vysokou účinností a možností přesně podle potřeby objektu řídit spalování. K takovému zařízení patří zásobník, který dovoluje automatický, takřka bezobslužný chod. Výhodné bývá zapojit do systému akumulační nádrž.

Ale někteří výrobci kotlů dokážou nabídnout zařízení až s devadesátiprocentní účinností i při spalování klasického kusového dřeva. Tím spojují výhody moderního systému s nejlevnějším palivem, jehož cenu navíc mohou zájemci ještě zlevnit, když si ho sami nařežou, naštípou, nebo dokonce vytěží.

Dosáhnout na ještě nižší provozní náklady s jiným palivem než dřevem zpracovaným svépomocí a využitým v moderním zplynovacím kotli prakticky nelze. Teoreticky lze výdaje za otop srovnávat jen s palivy, jako je štěpka, rostlinné peletky nebo obilí.

Moderní zplynovací technologie výrazně šetří spotřebu paliva. Dávka dřeva vydrží hořet až dvanáct hodin. Spalování je řízeno elektronicky, kotel je vybaven čidly, která měří obsah kyslíku, teplotu v kotli i spalinách, samozřejmou součástí ovládacího panelu kotle je displej.

Se dřevem lze samozřejmě topit také v běžné krbové vložce či kamnech připojených do běžného komína, tedy v topidle, jehož účinnost se pohybuje kolem 50 procent. Může obsahovat teplovodní výměník i výduchy pro rozvod tepla vzduchem. Výdaje za sezonu jsou však srovnatelné s cenou uhlí spotřebovaného v kamnech podobně jednoduché technologické úrovně.

Ve srovnání s moderní spalovací technologií nebo například s tepelným čerpadlem zaplatí uživatel za roční spotřebu dřeva minimálně o třetinu víc.

Běžný rodinný domek vyžaduje pro topnou sezonu zásobu 15 až 30 kubíků vyschlého dřeva (v naštípaném, volně sypaném stavu). Jeho ceny však v průběhu let a se zvyšujícím se zájmem spotřebitelů narůstají. V topné sezoně 2010/2011 stojí mnohde v Česku tzv. sypaný kubík tvrdého dřeva kolem tisíce korun.

Výhodné kombinace

Za velmi výhodné bývají pokládány kombinace – v mrazivé zimě například kotel na zemní plyn a v chladných období roku krbová vložka.

Nebo sofistikované a také dražší systémy kombinující zdroje energie od dřeva přes elektřinu až po solární ohřev akumulačních nádrží v jednom propojeném systému.

Je z čeho si vybírat. Vyplatí se sledovat novinky firem, které se pravidelně prezentují na veletrzích věnovaných bydlení, stavbě či tepelné technice.

Volbu kotle mohou také významně ovlivnit tepelné ztráty vytápěného objektu, respektive zateplení domu. Například u staveb s nejnižšími ztrátami stačí uvažovat o topidlech s výkonem v řádu jednotek kilowatů anebo o kombinacích se solárními panely a akumulačními nádržemi.

Před nákupem nového kotle odborníci doporučují nechat si udělat finanční nabídku od několika firem. Na instalaci plynového topení je potřeba stavební povolení. Abychom je získali, musíme předložit projekt, jehož cena se obvykle pohybuje na úrovni deseti procent z celkové hodnoty zařízení.

Zemní plyn stále aktuální

Přestože cena zemního plynu roste, tyto kotle patří k nejoblíbenějším – také kvůli své vysoké účinnosti, snadné obsluze a možnosti přesně regulovat provoz.

Účinnost běžné kotle na zemní plyn dosahuje 89 procent, tzv. nízkoteplotní spotřebiče 95 procent, kondenzačního dokonce 102 procent.

Při výběru konkrétního typu kotle jsou mj. důležité podmínky pro jeho připojení – zda je v bytě volný komín, jaký je jeho průměr, kvalita a zda je vyvložkovaný. Výrobci ovšem na komplikace pamatují a nabízejí spotřebiče s volitelným příslušenstvím, které umožní vyvést spaliny mimo dům samostatně například skrz nejbližší zeď či střechu.

Nabízeny jsou též kotle s ohřevem teplé užitkové vody – ať již s přídavným či vestavěným zásobníkem nebo s průtokovým ohřívačem vody. Pro domy s více koupelnami jsou vhodnější kotle se zásobníkem.

Plynové kotle lze postavit na zem i zavěsit na stěnu.

Litinové nebo ocelové stacionární kotle (stojící na podlaze) je nutné napojit na komín a jsou určené do sklepů či technických místností. Nástěnné kotle se díky svému designu a malým rozměrům hodí i do interiérů – nejčastěji se umísťují do koupelen a předsíní, vejdou se však i do kuchyňské skříňky jako vestavná chladnička. Jejich cena se podle vybavení pohybuje od 25 000 Kč výše.

Zatímco černé či hnědé uhlí patří minulosti, stále žádanější jsou tepelná čerpadla. Občasná možnost získat místní či státní dotaci, levný bezobslužný provoz a jistě také fakt, že tento zdroj tepla je vůči životnímu prostředí velmi šetrným, vyvažují velkou finanční investici za moderní kompletní topný systém.

V kondenzačních kotlích se plyn směšuje se vzduchem podle toho, kolik oxidu uhličitého obsahují spaliny.

Kotel řídí elektronika a jeho chod je možné přizpůsobit tepelným ztrátám vytápěného objektu.

Co plynová topidla dokáží?

Především využívají teplo spalin odcházejících komínem (latentní teplo). Účinnost kondenzačních kotlů se tak dostává až nad hranici sta procent.

Mnohé moderní plynové kotle se hodí především pro nízkoteplotní podlahové topení, kde se výstupní teplota média pohybuje kolem 45 °C.

Plynové kotle jsou samozřejmě konstruovány i pro radiátory, případně na kombinaci obou systémů vytápění bytových prostor. Důležité je, aby byl systém teplotně správně dimenzován na dané prostředí. Optimální je výstupní teplota média 50 °C a vstupní (vratná) teplota 30 °C (tzv. teplotní spád 50/30).

Nucený odvod ochlazených spalin zajišťují odsávací ventilátory. I proto bývají tyto kotle dražší než klasické, ale neplatí to vždy. Odborníci doporučují nakupovat kotle tam, kde prodejna nabízí i vlastní servis a dostatečné záruky výrobce.

Foto archiv