O elektrickém proudu se traduje, že je nejdražším způsobem, jak vytápět domácnost a ohřívat vodu. Cena elektřiny skutečně není nízká a asi už nikdy významně neklesne. Na druhou stranu, bez elektrického proudu se nesepne ani ten nejmodernější plynový kotel, o tepelném čerpadle nemluvě.

Výhody elektřiny

Elektrokotle, přímotopy i bojlery vynikají čistým provozem v místě svého užití. Mají vysokou účinnost, jsou schopné pružně reagovat podle potřeby, nejsou hlučné, takže mohou být umístěny i v obytných místnostech. Jejich montáž je snadná a obsluha jednoduchá. Dokonce i pořizovací ceny elektrospotřebičů patří k těm nižším mezi topidly či ohřívači. Po 10 až 15 letech provozu se dají vcelku bezbolestně nahradit modernějšími typy.

Co vybrat?

Při úvahách o vhodném zdroji tepla v domě či bytě bychom měli znát tzv. tepelnou ztrátu našeho domu či bytu (měla by samozřejmě být co nejnižší). Ačkoliv pro elektrický proud hrají především relativně nízké pořizovací náklady, provozní náklady jsou přece jen vyšší. Instalovat vytápění elektřinou se tudíž vyplatí především u moderních nízkoenergetických staveb nebo u starších domů, které prošly důkladnou rekonstrukcí a zateplením.

Hospodárný provoz elektrotopných spotřebičů kromě tepelně-izolačních vlastností stavby ovlivňuje celá řada dalších faktorů, na které se někdy zapomíná. Které to jsou?

Režim vytápění

Celodenní nepřerušované vytápění celého objektu bez ohledu na využití jednotlivých prostor je v současné době drahým luxusem. Tlumené nebo přerušované vytápění je mnohem úspornější. Otopný systém však musí umět vhodně reagovat. Proto je dobré si důkladně rozmyslet instalaci méně pružných elektrických zdrojů tepla (např. statických akumulačních kamen, akumulačního podlahového vytápění topnými vodiči nebo ústředního topení s litinovými radiátory).

Na druhé straně je dobré počítat s tím, že elektrotopné spotřebiče, které využívají tzv. nízký tarif, jsou obvykle 4 hodiny mimo provoz, a to v těch nejméně vhodných. Řešením je pořízení dalšího tepelného zdroje (v rodinných domech je častá například kombinace elektrokotle a krbových kamen či vložky), nebo investice do kombinovaného spotřebiče s akumulací – například přímotopů s touto funkcí (tyto typy jsou ovšem o dost dražší než přímotopy běžné).

Optimální dimenzování příkonu

V praxi se často objevuje předimenzování výkonu elektrotopných spotřebičů, což má své výhody například v rychlosti, jakou se objekt vyhřeje. Předimenzování se ovšem negativně projeví na výši paušálních poplatků, které si distribuční společnosti účtují za počet a hodnoty potřebných jističů a které platíme bez ohledu na skutečný odběr. Dobrým opatřením je vzájemné blokování odběru rozhodujících elektrických spotřebičů, například vypnutí přímotopu při zapnutí elektrického průtokového ohřívače vody nebo elektrické trouby. Hlavní jistič pak může mít nižší parametry a zaplatíme za něj méně.

Systém na míru

Pokud se rozhodneme pro vytápění a přípravu teplé vody elektrickým proudem, nikde není psáno, že se musíme omezit pouze na jeden typ elektrických spotřebičů. Podle svých zvyklostí můžeme zvolit například kombinaci elektrického podlahového vytápění v místnostech, kde se zdržujeme delší dobu, s přímotopy v nárazově obývaných částech domu.

Pokud vlastníme větší dům a teplou vodu připravujeme v centrálním elektrickém bojleru, vyplatí se popřemýšlet a například teplou vodu ve vzdálenější kuchyni ohřívat v malém elektrickém průtokovém ohřívači, který ohřeje jen tolik vody, kolik je právě potřeba.

Elektrické kotle

Elektrické kotle jsou většinou závěsné, jejich výkon se pohybuje od 4 do 60 kW. Nejsou náročné na obsluhu, snadno se regulují a nepotřebují komín.

Instalace elektrického kotle je však možná pouze tehdy, je–li v místě instalace dostatečná kapacita elektrické sítě.

Elektrokotle jsou určeny pro trvalé připojení k pevnému třífázovému elektrickému rozvodu síťového napětí. Jelikož se jedná o velké příkony, je nutné zvolit vhodnou velikost jističe a přívodních kabelů.

Topné médium se ohřívá buď přímo, přes akumulační vodní výměník, nebo smíšeným způsobem.

Elektrokotel pracuje na teplovodním principu — odporovými topnými tyčemi průtokově ohřívá vodu topné soustavy. Horká voda je pak oběhovým čerpadlem proháněna radiátory či topením v podlaze.

Účinnost elektrického kotle může být až 99 %.

  • Elektrický kotel přímotopný vyžaduje elektrický příkon totožný s maximální okamžitou potřebou tepla pro vytápění a ohřev TUV. Provoz je téměř bezobslužný a bezhlučný.
  • Elektrický kotel s akumulací tepla nevyžaduje plný elektrický příkon jako kotel přímotopný, ale potřebuje prostor pro akumulační nádrž s vodou.

Pro ústřední vytápění rodinných domů se v českých podmínkách nejčastěji využívají teplovodní elektrické kotle. Použití elektrokotle se nabízí například při výměně kotle na tuhá paliva, ale nesmí se zapomenout, že topnou soustavu je třeba řešit komplexně.

Ústřední nebo etážové otopné soustavy s elektrokotlem jsou výhodné u menších rodinných domů Při velmi krátkých tepelněizolovaných rozvodech tepla jsou tepelné ztráty relativně nízké. Naopak u eletrokotelen s dlouhými rozvody topného média přesahují skutečné ztráty tepla i 20 %.

Co bude s bojlery?

Snaha snižovat spotřebu energie a chránit životní prostředí je jistě chvályhodná, ovšem podobně jako v případě úsporných a neúsporných žárovek se tato snaha někdy obrací nejen proti původnímu záměru, ale především proti konečnému spotřebiteli. V Evropské unii se připravuje legislativa, která předpokládá postupné omezování klasických elektrických bojlerů. Návrh v zásadě předpokládá využití dvou staronových technických řešení pro přípravu teplé vody v domácnostech.

  • První z nich předpokládá ohřívač vody vybavený inteligentní řídící jednotkou. Ta sleduje spotřebu teplé vody v konkrétní domácnosti, zapamatuje si ji a pak podle toho zapíná ohřev vody. Pokud však své zvyklosti porušíme nebo čekáme návštěvu, musíme s předstihem ohřev zapnout ručně — že to je na úkor komfortu, je nasnadě.
  • Druhé uvažované řešení kombinuje izolovanou nádrž a malé vzduchové tepelné čerpadlo. Tato varianta je ovšem daleko dražší než koupě běžného elektrického ohřívače, navíc vyžaduje stavební úpravy.

Zatím není jasné, zda zmíněná legislativa vstoupí v platnost, rozumným řešením se proto jeví především koupě bojleru s přiměřeným objemem a co nejlepší izolací.

Elektřina ze slunce

Elektrokotle se využívají i pro kombinaci se solárním ohřevem vody. Celý systém se skládá z několika komponentů.

Základní a nejdůležitější částí systému jsou kolektory instalované na střechu nebo integrované do fasády. Dalšími jsou zásobník s tepelným výměníkem, oběhové čerpadlo, expanzní nádoba, potrubí a regulační prvky.

Slunce ohřívá teplonosnou kapalinu, která kolektorem protéká, a ta pak zahřívá vodu v bojleru. Odtud teplá voda putuje potrubím dál do koupelny nebo do kuchyně.

Ve většině solárních systémů pro ohřev vody musí tedy být zařazen vhodný zásobník (bojler), který uchovává ohřátou vodu na dobu, kdy ji budeme potřebovat. Kolektory ohřívají vodu v zásobníku zpravidla na 60 °C, což zvládají samy zhruba od dubna do srpna a elektrokotel tedy může být vypnutý. V dalších měsících a také ve dnech, kdy slunce tolik nesvítí, musí být zdroj ovšem zapnutý.

Foto Shutterstock a archiv firem