Nevyhovujícími okny uniká kolem 30 až 40 procent tepla – část prosklenou výplní, další prostupem přes materiál rámu okna, ale největší ztráta připadá na vrub netěsností v konstrukci mezi křídly a mezi rámem okna a zdí.

Řešení se zdá být jednoduché – takové okno je třeba vyměnit! Ovšem výměna samotného okna a okenního rámu nestačí. je třeba se postarat o zateplení obvodové zdi nebo střechy, jedná-li se o podkroví.

Proč zateplovat dům

U nezateplených domů, kde byla použita běžná okna, proniká chlad dovnitř zdmi a ještě více netěsnými okny. Klesne–li výrazně teplota, okna v bytech se orosí. Kondenzuje na nich totiž pára, kterou obsahuje vzduch v místnostech – třeba od vaření či praní, navíc každý člověk vyprodukuje denně kolem 1,5 l vody pocením a dýcháním.

Sklo stačí setřít, nic se jinak neděje. Pokud si však pořídíte nová okna s izolačními dvojskly, začne fungovat jako tepelný most nikoli sklo, ale nezateplené zdivo – tím pak bude chlad výrazně pronikat.

Jenže zkondenzovanou páru na omítce nesetřete jako na skle, zeď provlhne a začne se vytvářet plíseň, zejména když nebudete dostatečně větrat.

Kdo si tedy hodlá vylepšit starý nezateplený dům, měl by počítat nejen s výměnou oken, ale také s tepelnou izolací zdí!

Obvodový plášť musí získat odpovídající zateplení, aby zmizely tepelné mosty. Teprve potom má výměna oken smysl.

Zateplení prospěje starým cihlovým domům stejně jako panelovým. Vhodný postup? Pokud nejsou peníze na provedení prací najednou, je třeba nejdříve vyměnit okna a pak zateplit fasádu – podle typu nových oken lze totiž nejlépe vybrat vhodný způsob zateplení fasády.

Všechny důležité informace o výměně oken a zkušenosti se stavebními pracemi lze sice využít při svépomocné realizaci, je však třeba vědět, do jaké míry tento fakt ohrozí záruku poskytovanou výrobcem na okna, respektive jejich montáž.

Někteří výrobci zdicích systémů přímo vyrábějí speciální tvarovky pro osazení oken s prostorem pro izolaci.

Důležité izolační prvky

Při výměně oken je třeba dbát na to, aby takzvaná připojovací neboli montážní spára nebyla infiltrační. To znamená, že nesmí do interiéru propouštět vodu, prach, ani vzduch – a stejně tak je nesmí absorbovat z interiéru místnosti.

Odborníci proto doporučují použít buď speciální vodotěsnou a parotěsnou polyuretanovou pěnu, nebo běžnou, ale překrytou vodotěsnými a vzduchotěsnými, avšak zároveň paropropustnými exteriérovými fóliemi či butylovými pásky, v interiéru pak jen vodotěsnými a vzduchotěsnými.

Tyto fólie nebo pásky zaručí, že pěna, která se používá jen jako základní tepelný a zvukově izolační prvek pro montáž oken, bude spolehlivě fungovat řadu let. Pásky ji totiž chrání před průnikem vlhkosti a prachu.

Dříve se bohužel používal silikon, spára pak „odvětrávala“ vlhkost pouze směrem dovnitř.

Exteriérové prvky díky paropropustnosti pak dovolí, aby se odpařila vlhkost ze spáry s pěnou do vnějšího prostředí.

A proč nestačí použít jen samotnou pěnu? Materiály rámů mají různou roztažnost, k pohybům dochází vždy bez ohledu na typ rámů.

Pro optimální přilnutí pěny k oknu a k ostění je nutný dobře očištěný povrch, jenže často se pěna aplikuje na neočištěný, v lepším případě na ometený a vodou navlhčený podklad.

Při pohybu stavebních prvků, které způsobují teplotní změny, vznikají v pěně mikrotrhliny, v nichž se hromadí kondenzát. Výsledek? Vlhnutí ostění, plísně…

Při montáži se také vyplatí instalovat S–profily na místa styku s omítkou nebo sádrokartonem. Brání problémům s praskáním a netěsnostmi mezi rámem okna a omítkou. Obsahují část, jež se použije pro nalepení krycí fólie pro okna. Ta se po vymalování místnosti odtrhne.

Který materiál vybrat

Za rozhodnutím vyměnit okna může být také záměr místnost lépe prosvětlit. Udává se, že poměr mezi plochou místnosti a oknem by měl být například v obývacím pokoji takový, aby velikost okna představovala minimálně 14 procent (lépe 17) půdorysné plochy místnosti. To u obýváku o velikosti 20 m nemusí znamená okno s plochou tří metrů čtverečních.

A které okno zvolit? Tradičně jsou k mání okna

  • klasická dřevěná,
  • plastová,
  • hliníková,
  • dřevěná eurookna,
  • případně v kombinacích zmíněných materiálů.

Výběr by měl vycházet z typu stavby.

Cenově bývají nejpřijatelnější plastová okna, které se dají pořídit až za dvě třetiny ceny dřevěných eurooken. Nejdražší variantu představují okna hliníková či kombinovaná se dřevem.

Rychlá výměna oken a používané současné technologie umožńují montáž i za velmi chladného počasí.

Výhodné je okna nakupovat v měsících, kdy je o ně menší zájem a výrobci lákají zákazníky na slevy, hlavně zimní.

Vyplatí se i plastová okna vybírat podle technických parametrů a tepelněizolačních vlastností. Odborníci doporučují minimálně pětikomorovou konstrukci a izolační sklo se součinitelem prostupu tepla Ug 1,1 W/m2K včetně mikroventilace.

Plastová okna jsou v podstatě bezúdržbová, stačí jen jednou za rok ve vyznačených místech ošetřit kování několika kapkami oleje. Investice do kvalitních plastových oken by se měla vrátit asi do osmi let.

Koeficient tepelného prostupu celého okna se označuje Uw a skládá se z hodnot tepelného prostupu zasklení Ug a tepelného prostupu rámem Uf. Při výběru je třeba sledovat celkový součinitel prostupu tepla!

Protože se tato okna vyrábějí většinou z kvalitních zahraničních profilů, není výběr značky až tak důležitý. Firmy se ovšem liší kvalitou montáže, která je víc než důležitá.

U dřevěných oken kvalita kolísá, záleží na kvalitě a vysušení materiálu i kvalitě slepení jednotlivých dřevěných vrstev. Eurookna mívají sílu rámu 84 mm a bývají osazena trojskly se součinitelem prostupu tepla 0,7 W/m2K. Majitel by měl počítat s tím, že po několika letech bude třeba okna opět ošetřit, například mořením, lakováním apod.

Hliníková okna se upravují eloxováním nebo komaxitováním v nejrůznějších odstínech.

Zasklení

Kromě zvoleného materiálu rámů je však velmi důležitý typ zasklení. Zpravidla se doporučuje zasklení dvojsklem s Ug = 1,1W/m2K, se složením 4–16–4 mm, tedy 4 mm sklo, 16 mm rámeček a 4 mm sklo.

Vedle úniků tepla je důležité také snížení hluku, zejména tam, kde dům stojí u rušné komunikace apod. Lze použít silnější skla – místo běžných čtyř alespoň šest i více milimetrů. Přílišné zvýšení však není možné, protože silné sklo by přetěžovalo závěsy okenního křídla.

Sklo může být také tónované do modra, zelena či bronzova, toto tónovaní ovlivňuje pohodu obyvatel bytu. Přehřívání interiéru lze omezit použitím skla odrážejícího tepelnou složku záření, zatímco reflexní nebo tónovaná skla odrážejí nebo upravují světelnou složku záření. Pronikání UV záření zabraňuje jakékoliv sklo.

Důležité je celoobvodové kování okenních křídel s přitahovacími prvky na několika místech obvodu, které dovoluje komfortní užívání okna, tedy otevírání a vyklápění, případně i mikroventilaci. Ta však nenahradí pravidelné větrání, které brání kondenzaci vzdušné vlhkosti na chladných částech stavebních konstrukcí a vzniku plísní.