Najít, jak se říká „praváka“, udělá radost každému. V lese však můžete narazit na mnoho hřibů, které v lepším případě nejsou chutné, ale některé jsou dokonce i jedovaté.
Hřib satan
Jedná se o nejznámější druh z jedovatý hřibů. Na pohled uchvátí svými krásnými barvami a často i svým velkým vzrůstem. Většinou se mu daří v blízkosti rybníků a v teplomilných listnatých lesích. Často na hřib satan narazíte v blízkosti buků, dubů a bříz. A jak ho poznáte?
Hřib satan (Rubroboletus satanas)
Jeho nahoře žlutá noha se směrem dolů postupně mění v lehce červený odstín a celá je pokryta jemnou síťkou. Když najdete mladý hřib, nebudete vystaveni téměř žádnému zápachu, ovšem jakmile budete třímat v ruce starší kus, ucítíte dost nepříjemný odér. Dokonale satana poznáte podle světlého šedobílého klobouku a podle červených rourek a třeně. Jeho dužina má bělavou barvu, ale po otlaku či rozříznutí rychle modrá.
Dejte si na něj pozor především v syrovém stavu. Přestože se neotrávíte, i po malém kousku vám hrozí silné zvracení a žaludeční nevolnost. Minimálně po 20 minutách tepelné úpravy tyto jedovaté látky ztrácejí svou účinnost. Přesto se této jedovaté houbě raději vyhněte velkým obloukem.
Hřib Le Galové
Hřib Le Galové
Dalším jedovatým zástupcem je hřib Le Galové. Daří se mu v dost podobných podmínkách jako satanu a obzvlášť se mu líbí v blízkosti dubů. Jeho někdy až 20 cm velký klobouk je v počátku bílý polokulovitý a později klenutý v odstínu světle šedé nebo narůžovělé barvě. Během vývoje na temeni zhnědne a na okraji má tendenci červenat. Nejprve je klobouk plstnatý, později téměř hladký. Typickým znakem je výrazná síťka na horních dvou třetinách třeně. Hřib Le Galové je stejně jako satan za syrova a po nedostatečné tepelné úpravě jedovatý. Zároveň je uveden v Červeném seznamu jako zranitelný druh, takže je chráněn!
Hřib Moserův
V podstatě se jedná o nejpestrobarevnější hřib, na který narazíte většinou v jehličnatých lesích. Jeho klobouk dorůstá až do velikosti 15 cm a zpočátku mívá polokulovitý tvar, který se postupně mění v klenutý. Nejprve bývá bledě šedý, později směrem od okraje lehce růžoví až červená. Starý kus mívá dokonce až krvavě červenou barvu. Tento druh hřibu má horní polovinu nohy ozdobenou dlouhou sytě červenou síťkou. Po jeho konzumaci vám hrozí průjmy a zvracení.
Hřib medotrpký
Hřib medotrpký
Na tento druh hřibu narazíte opět v listnatých lesích a věřte, že si ho s žádnou jinou houbou nespletete. Nejprve má klobouk jemně našedlou barvu, která se mění až do krémově hnědé. V dospělosti jeho rozměr může dosáhnout až 20 cm. Typické jsou pro něho syté citronově žluté rourky, které se postupně zabarvují do světle hnědé barvy. Po jakémkoliv otlaku hřib výrazně modrá.
Mívá poměrně velkou citrónově žlutou nohu, která směrem k zemi bledne. Horní část většinou zdobí jemná žlutá síťka a na povrchu nohy často najdete načervenalé nebo nahnědlé skvrny. Houbu poznáte i podle nepříjemného močovinového zápachu, který se z ní line ve chvíli, kdy začne sesychat. V čerstvém stavu je bez zápachu. A na chuť je šíleně hořký.
Zdroje: www.living.iprima.cz, www.houbareni.cz, www.idnes.cz
