Aby měla instalace čističky smysl, musí zařízení odstranit minimálně 80 % nežádoucích příměsí vzduchu. Většina výrobců s tímto parametrem žádný problém nemá, naopak deklarují účinnost až 99%.

Ze vzduchu odstraní prach i pyly (až do rozměru 0,01 μm (mikrometru), což je zhruba desetitisícina průměru lidského vlasu, 1 μm = 1/1000 mm, průměr lidského vlasu 80 μm), bakterie, spóry plísní, roztoče, části zvířecí srsti apod. (tzv. detrity), chemické látky uvolňované ze syntetických materiálů, cigaretový kouř i další alergeny.

To je samozřejmě důležité, protože za jediný den se člověk nadechne asi 20 000krát. Do plic se tak dostane spousta škodlivin, nejčastěji právě v interiérech. V nich totiž trávíme až 90 % času a dýcháme „recyklovaný“ vzduch. Právě v něm se hromadí škodlivé látky. Důsledek? Únava, alergie, dýchací potíže, kašel, bolesti hlavy i závratě.

Tipy na umístění a provoz

Čističky se nemají instalovat u oken, dveří ani u zdrojů tepla. Proud čistého vzduchu by měl směřovat do úrovně obličeje, proto většinou nepatří ani na podlahu.

V době, kdy je čistička vzduchu v provozu, nesmíme větrat. Účinek čistění vzduchu se projeví až po několika hodinách, nemá proto smysl zapínat přístroj pouze krátkodobě. Vhodné řešení? Pouštět čističku v pravidelných několikahodinových cyklech několikrát za den, zejména v době, kdy se v daném prostoru zdržujeme.

Prach

Typickým a nejčastějším alergenem v našich domácnostech je prach. Klinickým pojmem se stal už ve 20. letech minulého století, kdy se prokázalo, čím jsou drobné částice škodlivé.

Lidskému organismu vadí především tzv. biologická kontaminace prachu – neboli pyly, roztoči (a to živí, ale i jejich exkrementy a mrtvá těla) a pak také zvířecí detrity z domácích zvířat, od koček, psů, morčat, křečků až po kanárky nebo potkany. Drobné zvířecí částečky se smísí s prachem. Stačí nepatrný závan vzduchu, prach se zvíří, vniká do dýchacího ústrojí člověka a může vyvolat alergie.

Plísně

Vedle prachu mohou alergii způsobovat také plísně a houby. Daří se jim zejména ve vlhčím prostředí. Když vlhkost často přesahuje v místnostech 60 až 70 % a pára se v interiéru sráží na povrchu zdí, nábytku či keramických obkladech, lze očekávat, že se brzy objeví plísně či houby. Nejčastěji se tak děje v koupelnách nebo kuchyních, ale také v nevětraných komorách apod. Některé částečky mohou být dokonce karcinogenní.

Proti prachu a plísním v bytě existuje poměrně jednoduchá ochrana:

  • minimum textilu, ale také jiných lapačů prachů (třeba sušených květin a zbytečných dekorací včetně plyšových hraček),
  • pravidelný úklid,
  • omezení chovu domácích zvířat − pokud je v rodině alergik (pozor také na sušená krmiva pro rybičky),
  • vysavače opatřené kvalitními filtry na výstupu z přístroje,
  • čistička vzduchu.

Samozřejmostí by měla být odpovídající vlhkost kolem 45 až 50 %.

Spaliny

Ve vzduchu by neměly být ani anorganické plynné sloučeniny. Ohrožují nás především na podzim a v zimě, protože vznikají hlavně při hoření uhlí (oxidy dusíku a oxidy síry). Sice většinou zmizí komínem ven i s popílkem a sazemi, jenže při větrání se vracejí zpět. Do stejné kategorie se řadí také kouření cigaret.

V interiérech se nevyhneme ani oxidu uhelnatému a uhličitému, které se tvoří při topení a vaření na plynu. Výměna plynové varné desky za elektrickou (sklokeramickou či indukční) tak přispívá i ke zdravějšímu ovzduší v interiéru.

Chemické látky

Pozor je třeba dát také na těkavé organické látky, které zastupuje nejčastěji formaldehyd uvolňující se z nábytku, koberců, tapet apod. Je sice možné jej odvětrat, ale pozor na to, co si při tom zase vpustíme do bytu

Desatero pro výběr čističky

1. Vzduchový výkon: Udává se v m3/h, množství produkovaného čistého vzduchu (CADR) by mělo 1,5x převýšit kapacitu místnosti, v případě alergiků až 3x.

2. Velikost místnosti, která se má čistit – vždy počítáme s metry krychlovými, nikoli čtverečními.

3. Hlučnost: Uvádí se v dBA, protože v některých případech je nutné čištění vzduchu i v noci. Hlučnost by měla být co nejnižší. Hlučnost se zvyšuje při zanesení elektrostatického filtru a samozřejmě se stoupajícím příkonem.

4. Filtrace: Doporučují se HEPA filtr, fotokatalytický filtr či elektrostatický filtr, čím více stupňů filtrace, tím lépe. Pro alergiky je zcela nevhodný vodní filtr.

5. Snadnost výměny filtrů: Kvůli časté manipulaci s filtry je nutná snadná obsluha, důležité je jednoduché vyjímání a následné mytí.

6. Cena filtrů: Záleží nejen na ceně jako takové, ale také na životnosti a frekvenci výměny – ta závisí především na intenzitě provozu čističky a na míře znečištění ovzduší. Filtry přijdou průměrně na 500 až 2500 Kč.

7. Cena: Na trhu najdeme sice výrobky i pod 2000 korun, ale ty jen těžko splní požadavky kladené na výkonné čističky. U nejdražších typů kolem 15 až 20 000 Kč je vhodné se zamyslet nad tím, zda bychom při jednoduchých změnách v bytě (nebo v našem chování) nevystačili s jednodušším, a tedy levnějším typem čističky.

8. Hmotnost a rozměry: Čistička by se měla snadno přenášet (nebo převážet, větší typy bývají na kolečkách) a také by měla dobře vypadat. Neměla by bránit přívodu vzduchu do místnosti.

9. Indikátor zanesení filtru: Kvalitnější typy jej už mají, je výhodný zejména tam, kde bývá vzduch hodně znečištěný.

10. Místo nákupu: firemní prodejny prosazují pouze své značky. Je nutné, aby nám prodejce poskytl všechny potřebné informace včetně záruky a pozáručního servisu. Při nákupu přes internet máme ze zákona právo na vyzkoušení přístroje a do 14 dnů možnost odstoupení od kupní smlouvy.