Z hliníku a barevné

Kovové rámy, zapuštěné zárubně, kolejnice i kryty pro posuvné dveře se vyrábějí z hliníku, protože dobře drží tvar a je lehký. Jenže hliník zároveň vnímáme jako špinavě šedý kov. Dveří Trix Heavy od J.A.P. však dokazují, že tomu tak být nemusí. Všechny obslužné části jsou sice hliníkové, ale nabarvené tak, aby se shodovaly s barevným tónem dveří i stěn

Skleněné dveře propouští světlo

Celoskleněných dveří se někdy bojíme, a to ze dvou důvodů: co když se rozbijí a vždyť je skrz ně vidět. V prvním případě bychom měli víc věřit výrobcům, protože díky vyspělým technologiím zpracování skla není snadné takové dveře poškodit, a když už, pak nehrozí, že bychom se pořezali (můžeme je přirovnat ke sklům v moderních autech). Promyšlené je i kování, těmito dveřmi jen tak nepráskneme. Jiná je průhlednost a průsvitnost. Upřímně, pořizovat si skleněné dveře proto, aby nepropouštěly světlo, asi nemá moc smysl, hodí se tedy tam, kde chceme prostory oddělit hlavně opticky, zvukově a klimaticky, a celé to navíc musí pěkně vypadat.

Jednou z možností je například grafosklo. Motiv se vytiskne na tenkou fólii, která se poté „zavaří“ mezi dvě skla. Fólie může být čirá nebo tónovaná a motiv prakticky jakýkoliv. Dveře nepotřebují rám po obvodu a lze je

čistit z obou stran. Grafosklo je ochranná známka a vlastní ji J.A.P. Konkrétní nebo abstraktní obrázek lze ale na skleněné dveře přenést i jinými

technikami. Při pískování se povrch skla naruší tryskajícími zrníčky písku a posléze ošetří nanolakem, gravírování zase obstarají počítačem řízené miniaturní frézky. Používají se rovněž sítotisk, digitální tisk a keramický tisk. Posledně jmenovaný je novinkou od společnosti Sapeli pro dveře řady Sapglass. Na sklo nanáší tiskový stroj speciální keramické inkousty, které se následně vytvrzují při teplotě až 700°C. Díky tomu je motiv součástí skla a je odolný proti poškrábání, vodě, UV záření i změně teplot. Dokonce je možné mít na každé straně jiný obrázek, aniž by se vzájemně rušily.

Dveře jako obraz aneb plátno

Dveře Master od J.A.P. mají vnitřní hliníkový rám osazený z obou stran čtyřmilimetrovým pláštěm, což může být sklo, dýha, laminát nebo – a to nás zaujalo - MDF deska připravená k další úpravě. Když ji potáhneme malířským plátnem a na něj namalujeme obraz, budeme mít naprosto jedinečné dveře. A mohou být křídlové i zasouvací. Anebo – a to je rovněž dobrý nápad – zvolíme kliku z řady Maximal od M&T a dveře potáhneme stejnou tapetou.

Dveře budoucnosti

Jakými dveřmi budeme procházet v polovině tohoto století, naznačila studentská soutěž s názvem Dveře roku 2042. Kristýna Ulrychová, studentka stavební fakulty ČVUT v Praze, navrhla posuvné dveře plné elektroniky (1. místo): čidla nastavená na automatické otevírání a zavírání a odemykání a zamykání gestem, dotykem lze na dveřích zobrazit informace prakticky o čemkoliv, mohou se využívat jako diář, mohou měnit barvu podle naší volby nebo naprogramování. Dveře Jakuba Trčky (2. místo), studenta téže školy, vycházejí z vlastností moderních vláken a textilií a jsou vlastně elektromagnetickým polem ve stěně, kterou uzavírají, ale zároveň jí lze procházet, kdykoliv si vzpomeneme. Lamelové dveře schované v magnetickém pouzdře (3. místo), které vymysleli studenti stavební fakulty v Brně Vít Kalvoda a Jakub Soška, vypadají realističtěji. Lamely se mohou pohybovat nezávisle na sobě nebo dohromady a lze je vyměnit za průhledné, průsvitné a podobně. Soutěž pořádala společnost SAPELI.