Obsah vázané vody v dřevěné podlaze (to znamená vody, kterou nelze dalším

sušení odstranit) je podle druhu dřeva zhruba 8 %. Nižší vlhkosti nelze technologicky dosáhnout, protože i dřevo vysušené na 6 % absorbuje při zpracování v běžných podmínkách vzdušnou vlhkost zpět. Při velmi nízké relativní vlhkosti vzduchu však dřevo sesychá a mezi lamelami se tvoří trhliny. Proto bychom v místnostech s dřevěnou podlahou měli celoročně udržovat relativní vlhkost vzduchu mezi 40–60 % a teploty ideálně na 15 až 25 °C. Není to však vždy jednoduché. Nepomáhá třeba ani tradované zimní větrání, protože se při něm do místnosti dostává převážně suchý vzduch (čím chladnější, tím sušší), který relativní vlhkost vzduchu vytápěné místnosti ještě více snižuje. Když pak klesne pod 30 %, projeví se to i na dřevěné podlaze.

Pomůže větší množství pokojových květin, a to hned dvakrát: vedle toho, že vodu vypařují, je v zimě častěji rosíme a tím vláhou obohacujeme i vzduch. Existují rovněž různé zvlhčovače.

Ošetření olejem

Ani ideální prostředí by samo o sobě asi nestačilo, ošetřit musíme i podlahu, nejlépe speciálními oleji. A opět získáme dvojí užitek: dřevo ochráníme nejen před přílišným suchem, ale také před vlhkem. Natírání po pokládce bývá samozřejmostí, podlahu pak vždy napustíme jednou ročně (v některých případech i dvakrát), nejlépe na konci topné sezony.

Nejúčinnější jsou přírodní oleje vyrobené výhradně z rostlinných látek, které pronikají do hloubky dřeva, neuzavírají póry, na vzduchu přirozeně vysychají a snadno se obnovují. Pravidelné ošetření je důležité zvláště u olejovaných rustikálních dekorů s množstvím prasklin, spár či netmelených suků. Takový povrch má totiž až třikrát více otevřených pórů než běžné dřevěné podlahy a je náchylný na vysychání.

Stejné oleje použijeme i na mořené podlahy, přičemž máme na paměti, že dvě tenké vrstvy mají lepší výsledky než jedna silná. Nanesení příliš velkého množství oleje by navíc mohlo způsobit, že by byl povrch lepkavý.

Zdroj: Kratochvíl parket profi

Foto: Kährs a Shutterstock