Nakupujeme pracovní desky do kuchyně

Pracovní kuchyňská deska by měla být odolná vůči mechanickému namáhání i vysokým teplotám a běžným chemikáliím. A rovněž co nejméně porézní, aby na ní nezůstaly stopy od výrazně barevných potravin.

Není náhodou, že výrobci, kteří na kuchyňský nábytek jinak poskytují záruku pět let, u pracovních desek ponechávají pouze dva roky nutné ze zákona. A to z této záruky ještě vyjímají vady způsobené zatékáním vody, například v důsledku špatné instalace dřezu či vodovodní baterie.

Stačí totiž drobná netěsnost, a voda si rychle najde cestu dolů. A protože většina (odhad říká, že více než 90 %) kuchyňských desek je z MDF desek (neboli dřevotřísky), zatékání vody se někdy projeví již za několik týdnů bobtnájícími místy pod povrchem.

Jak toto nebezpečí zmírnit? Desky lze spojovat frézovanými spoji, které je nutné zatmelit silikonem. Přesto se v místech spojení (ale i kdekoliv jinde) doporučuje neponechávat delší dobu na povrchu vodu či jiné tekutiny, nýbrž ihned vše setřít.

Výrobci dodávají k deskám lišty ve stejném dekoru, které ovšem lince na kráse nepřidají. O něco elegantnějším řešením jsou lišty z hliníku, vždy by však měly být doplněny silikonovým tmelem.

Kdy je tloušťka krásná

Výběr dezénu je otázkou vkusu a celkového barevného řešení kuchyně. K lince s bílými dvířky lze použít desku třeba s dezénem dřeva, ale také šedého betonu. Skvěle vypadá i vzhled přírodního kamene, ovšem pozor: Například imitace mramoru vypadá na dřevotřískové desce lacině.

V posledních letech jsou oblíbené také dezény připomínající podlahové vzory − třeba průmyslovou mozaiku nebo parkety.
Dobrým kutilským nápadem je využití zbytků podlahových krytin při renovaci staré pracovní desky. Vyžaduje ovšem pečlivě skládání a lepení.

Silnější desky se také lépe hodí pro instalaci vestavných varných desek.

Pro výsledný vzhled kuchyně je důležitá výška pracovní desky a také její hrany. Tzv. postformingové (oblé) hrany vystřídalo zajímavější vytvarování, které mj. dovoluje vyrábět desky vyšší, působící robustnějším a hlavně luxusnějším dojmem.

Pro dosažení výšky 50 až 80 mm se používají tzv. nákližky, hlavně u pracovních desek z přírodního, ale také kompozitního kamene. Jsou to vlastně pláty zvoleného materiálu, které se lepí na dřevěné rámy tvořící kostru desky z čelní strany.

Typy desek

MDF desky

Zkratka MDF znamená Medium Density Fibreboard neboli středně zhuštěnou dřevovláknitou desku. Její povrch obvykle kryje vysokotlaký laminát. MDF desky se na výrobu kuchyňských pracovních desek používají nejčastěji, poměr ceny a účelnosti je u nich totiž velmi příznivý.

Tyto desky jsou poměrně hodně odolné jak vůči mechanickému, tak k tepelnému namáhání; odolávají teplotám do 180° C. Snadno se udržují, ale pozor, oprava možná není, desku proto rozhodně nepoužíváme jako krájecí prkénko!

Cenově se pohybují zpravidla kolem 600 až 900 Kč za běžný metr při šířce 600 mm, v nabídce lze nalézt i desky se šířkou 900 mm s oboustranným profilem (tedy s dokončenými hranami na obou stranách).

Širší desky se používají zejména na ostrůvkové kuchyně nebo také jako stolové desky. Sjednocení dezénu pracovní a stolové desky působí v kuchyni velmi efektně. V šířce 600 mm se prodávají pracovní desky o síle 28 mm, pokud se rozhodnete pro sílu 38 až 50 mm, lze desky obvykle pořídit v šířkách 600 nebo 900 mm.

Ve shodném dezénu jako pracovní desky jsou nabízeny i zástěny, které jsou však výrazně tenčí. Mívají sílu pouze 15 mm. Na dřevotřískovou desku je nalisovaný laminát, zadní stranu uzavírá protitahová fólie.

Pokud jste právě zrekonstruovali panelákovou koupelnu a pustili jste se i do kuchyně, nepoužívejte tyto zástěny na nové příčky z tvárnic brzy po dokončení, zástěny by mohly přijmout vlhkost a začít se kroutit.

Chcete–li ušetřit, můžete MDF desky pořídit v prodejnách stavebnin i za cenu 450 až 500 Kč za běžný metr. Nižší cena je však vykompenzována výrazně menším výběrem dezénů, než kolik jich nabízejí kuchyňská studia nebo hobbymarkety.

Dřevěné desky

Z masivního dřeva se používají hlavně pracovní desky z tzv. nekonečného vlysu (spárovky) z dubu či buku, oblíbené jsou i tropické dřeviny. Časem (a při pravidelném ošetřování) získávají desky patinu, ta se však nemusí každému líbit.

Dřevo má přirozenou kyselost, která brání množení bakterií. Vodu však rádo nemá, proto potřebuje ošetřit oleji nebo voskem, lak vhodný není.

Dřevěnou desku můžeme při poškození přebrousit, ale má i nevýhody:

Více jí svědčí vyšší vlhkost vzduchu (do 55 %), napojovací spáry zůstanou viditelné, při změnách teplot a vlhkosti dřevo stále pracuje, snadno se poškodí kontaktem s ostrými předměty. Na dotyk je ovšem příjemně teplé.

K mání jsou rovněž univerzální, odlehčené pracovní desky o síle 50 mm, v šíři 600 nebo 900 mm, v desítkách dekorů s jednostranným i oboustranným zakončením. Hodí se jak na pracovní plochu linky, tak pro nábytek umístěný volně v prostoru, jako jsou kuchyňské ostrůvky, barové pulty či desky jídelních stolů. Ve srovnání s voštinovými deskami téže síly lze tyto pracovní desky jednoduše opracovávat klasickými způsoby.

Nerez

Snese i vysoké teploty, nevadí mu mastnota ani převržená sklenice borůvkového kompotu. Bohužel je na něm vidět každá zaschlá kapka.

Kalené sklo

Sklo může být v matném i lesklém provedení. Výborně a snadno se udržuje, je pružné. V kombinaci se skleněnou zástěnou dodává kuchyni luxusní charakter. Případné otvory (na zásuvky či dřez) je však třeba připravit předem, než projde sklo procesem „kalení“.

Skleněné desky silné 10 až 12 mm se upevňují na podkladovou desku. Na zástěny se používá sklo o síle 6 mm.

Kámen

Na výrobu luxusní kuchyňské desky lze použít i přírodní kámen. Kdysi oblíbený mramor dobře vypadá, je ale porézní, proto hrozí jeho nežádoucí zabarvení. Leštěná žula nabízí nejen atraktivní vzhled, ale také poměrně vysokou tepelnou odolnost.

Při dotyku ovšem mramor studí, proto dává většina zájemců o tento přírodní materiál přednost tzv. pálené žule. Ta má jemně zdrsněný povrch, takže se dotýkáte jen omezeného množství kontaktních bodů a nemáte pocit chladu. Úprava přitom nebrání snadné údržbě.

Ceny žuly se však pohybují kolem 8000 Kč za metr běžné šířky 600 mm, dražší je i její zpracování. Přírodní kámen určený na stolovou nebo barovou desku je možné doplnit vyhřívací elektrickou spirálou.

Konglomerovaný kámen je víc než o polovinu levnější než žula nebo mramor, vzhledem je však může připomínat. Má přitom lepší užitné vlastnosti: Je tvrdý, neporézní, snadno se udržuje. I on je vyráběn v různých sílách jak na pracovní desky, tak na obklady.

Konglomerovaný kámen se vyrábí z přírodních surovin (křemenů, granitů) a zrcadlových granulátů v kombinaci s pigmentem a polyesterovou pryskyřicí. Je téměř nenasákavý, odolává poměrně dobře teplu i chemikáliím. Může být výrazně lesklý, nebo mít takzvaný podlesk, může být broušený či tryskaný. V něčem se však podobá přírodnímu kameni − napojení ploch vyžaduje spáry.

Kompozitní materiály

Naopak bezespárové provedení nabízejí tzv. kompozitní materiály vyráběné ze směsi přírodních minerálů a akrylických polymerů. Lze je upravovat řezáním a broušením a je z nich možné vyrobit bezespárovou pracovní desku a tu spojit s dřezem, opět ze stejného materiálu.

Renomovaní výrobci nabízejí nepřeberné množství barev a odstínů, opět v sílách vhodných pro pracovní desky i zástěny. Bezespárové spojení desky a zástěny představuje v kuchyni obrovskou výhodu.

Těmto materiálům nevadí dokonce ani stěhování a nový tvar pracovní desky. Desky lze spojit a přebrousit v potřebném tvaru.

Kompozitní materiály vydrží teplotu až 260 °C, takže na ně lze postavit bez obav hrnec. Jsou imunní vůči běžným chemikáliím i ovocným šťávám, nevadí jim UV záření ani mechanické namáhání. Případné drobné poškození lze přebrousit.

Nevýhodou je, že přebírají teplotu místnosti. V chladné kuchyni proto studí stejně jako přírodní kámen.

Na pracovní plochy se používají desky o síle 12 mm (zde také přicházejí ke slovu nákližky), případně 9 mm. Na obklady postačí desky silné 6 mm.

Keramika

Na pracovní desky − hlavně u rustikálních nebo tzv. vyzdívaných kuchyní − se používají také keramické obklady, glazované nebo plně slinuté standardní obklady, případně mozaiky. Nesnesou však vysoké teploty, spáry se musí neustále udržovat v čistotě, prasknout mohou i při nárazu těžkého kusu nádobí. Lepí se zpravidla opět na desky.

Fólie

Pro rychlou a levnou renovaci kuchyňské desky lze použít i speciální lepicí fólii za několik stokorun. Její odolnost je úměrná ceně i použitému materiálu, dezény však bývají poměrně lákavé.

Foto Kronospan, IKEA a Shutterstock