Proč kupovat novou pračku, myčku, chladničku? Kvůli úspoře elektřiny.

Výměnou starého spotřebiče za nový úspornější můžeme ušetřit nemalé částky. Některé chladničky, mrazničky, myčky, pračky, sušičky i varné desky totiž spotřebují mnohem víc energie, než se domníváme.

Chlazení

K největším „žroutům“ elektřiny patří ty elektrospotřebiče, které běží bez přestání po celý rok — chladničky a mrazničky. Právě u nich se rozhodně vyplatí vyměnit starý spotřebič za nový, přestože ten původní na první pohled ještě docela dobře slouží. Moderní spotřebiče totiž mají oproti třeba deset let starým modelům až třetinovou spotřebu, a tak se jejich pořizovací cena v podobě ušetřených kilowattů vrátí během několika málo let.

Pokud tedy kupujeme novou chladničku, měli bychom brát ohled především na její spotřebu. Porovnávání jednotlivých značek a modelů usnadňují povinné štítky s označením energetických tříd A+, A++ a A+++ a uvedením roční spotřeby energie včetně režimu stand–by.

Která další kritéria jsou při výběru chladničky důležitá? Rozhodně bychom se měli poohlížet už jen po těch, které mají funkci označovanou No Frost či Frost Free — tyto chladničky není potřeba odmrazovat, protože v nich nevzniká námraza. Nejenže si ušetříme práci s odmrazováním, ale současně i výdaje za spotřebovanou elektřinu.

Námraza totiž významně zvyšuje spotřebu: 5mm vrstva znamená 50—70 % elektrické energie navíc. Po novém zapnutí navíc odmražený spotřebič musí významně navýšit výkon, aby dohnal „tepelné ztráty“, což jsou další kilowatty navíc.

Při výběru chladničky bychom měli zohlednit i počet členů rodiny a naše nároky na uchovávání potravin. Příliš velká chladnička se nevyplatí — měla by být zaplněna zhruba ze 3/4. Díky přiměřenému množství chladných potravin po otevření lépe udrží vnitřní teplotu a dochází k menší výměně vzduchu.

To samé platí pro mrazák integrovaný v chladničce — přiměřeně naplněný při výpadku elektrického proudu udrží chlad mnohem déle než poloprázdná mraznička.

Moderní chladničky jsou vybaveny i dalšími funkcemi, které nám usnadní život. Nabízejí například

speciální, o něco chladnější zásuvky, v nichž lépe uskladníme ryby a maso;
zásuvky s řízením vlhkosti, v nichž zelenina a další potraviny vydrží déle čerstvé;
funkci rychlozchlazení a rychlozmrazení;
funkci dovolená, která minimalizuje spotřebu během dlouhé nepřítomnosti a zároveň zabraňuje vzniku plísní a pachů, a další.

Ani výměna za sebeúspornější model chladničky ovšem nepomůže, pokud nedodržíme některé základní zásady.

Chladnička by měla stát na suchém (příliš vysoká vlhkost zvyšuje spotřebu), chladnějším a dobře větraném místě. Nikdy by proto neměla být umístěna těsně u stěny, v rohu nebo ve výklenku; nedostatečné větrání totiž může zvýšit spotřebu energie o 10 %.

Neměla by také sousedit s radiátory či kamny a spotřebiči produkujícími teplo (sporák, trouba apod.) a nemělo by na ni od okna svítit slunce. I malé zvýšení teploty se totiž počítá; při teplotě okolního prostředí nad 20 °C se s každým dalším stupněm zvyšuje spotřeba o několik procent!

Teplota uvnitř chladničky by neměla být zbytečně nízká. Stačí 5 °C a v mrazáku −18 °C. Rozdíl pouhého jednoho stupně směrem dolů opět zvyšuje spotřebu elektrické energie o několik procent.

Praní prádla

Stejně jako u chladniček také u praček platí, že výměna za moderní úsporný spotřebič nám v konečném důsledku ušetří peníze. V tomto případě hraje roli nejen spotřebovaná elektrická energie, významná je také spotřeba (čím dál tím dražší) vody. Nové typy praček mají oproti starším modelům o více než polovinu menší spotřebu elektrického proudu a vody spotřebují dokonce až o 75 % méně.

Podmínkou je ovšem použití moderních a kvalitních pracích prášků, které umožnují praní při nižších teplotách — namísto dříve obvyklého praní na 60 °C či dokonce vyvářky na 90 °C dnes i u bavlněného prádla bohatě postačí praní na 40 nebo dokonce 30 °C. Díky tomu se významně zvýšila úspora elektrické energie. Někteří výrobci dnes dokonce nabízejí pračky s programy při teplotě vody 15 °C, šetrné vůči barevnému prádlu a současně srovnatelné s praním při teplotě 40 °C.

Zatímco dříve se některé hospodyňky domnívaly, že praní v pračce prádlu škodí, u moderních přístrojů je tomu leckdy právě naopak. Moderní automatické pračky nabízejí širokou škálu programů a lze v nich bez obav prát nejen jemné prádlo, ale za dodržení určitých podmínek dokonce i vlněné tkaniny a svetry. Napomohl tomu především vývoj nových typů bubnů s větším počtem menších otvorů, které zamezují poškození tkaniny a lámání vláken při vysokých otáčkách odstřeďování.

Některé z moderních praček jsou dokonce „inteligentní“ natolik, že rozpoznají množství prádla v bubnu a přizpůsobí tomu nejen dávkování pracího prostředku a spotřebu vody, ale rovněž i způsob otáčení bubnu. Značná část těchto spotřebičů díky tomu splňuje parametry té nejlepší energetické třídy.

Takřka samozřejmostí jsou u všech renomovaných výrobců velká dvířka, která usnadňují plnění pračky a vyjímání vypraného prádla. Stále oblíbenější jsou u praček plněných předem modely s hloubkou začínající na 40 cm, které šetří prostor, ale pojmou i 6 či více kg prádla.

Sušení

Zatímco ještě donedávna byly sušičky prádla považovány za neúsporné spotřebiče, i v tomto ohledu se nabídka výrazně změnila. Dříve se sušičky dodávaly v energetické třídě maximálně B nebo C, dnes již mnoho značek nabízí sušičku v energetické třídě lepší než A+, což platí především pro sušičky vybavené tepelným čerpadlem.

Kapacita sušiček může být až 9 kg, takže na sušáky rozmístěné po bytě můžeme s klidem zapomenout.

Ideálním řešením zvláště pro malé interiéry je možnost umístit sušičku prádla na pračku — nezabírá tak další místo. Výrobci pro bezpečné umístění sušičky na pračku dodávají speciální montážní sady, tzv. mezikusy, které zaručují stabilní spojení. Součástí některých mezikusů bývá i šikovná výsuvná polička, na niž můžeme odložit například koš s prádlem.

Velikou výhodou sušiček je šetrné zacházení s textilními vlákny. Sušičky nabízí mnoho speciálních funkcí, které dokážou pečovat i o to nejjemnější prádlo nebo dokonce vlnu. Prádlo je po sušení nadýchanější a příjemnější na nošení. Navíc je mnohem snadnější následné žehlení, některé tkaniny nepotřebují po sušení v sušičce žehlit vůbec.

Mytí nádobí

Myčky nádobí už jsou takřka samozřejmou součástí domácností a málokdo asi pochybuje o tom, že oproti ručnímu mytí pod tekoucí vodou jsou mnohem úspornější. Vyplatí se nejen velkým rodinám, ale i třeba dvoučlenné domácnosti. Důležité však je zvážit správnou velikost myčky.

Vybírat můžeme ze standardních 60 cm širokých, nebo užších myček se šířkou 45 cm. Ty jsou vhodné pro jednu nebo dvě osoby, jejich kapacita je většinou do 10 sad nádobí. Větší rodina ocení standardní 60cm myčku, která pojme až 14 sad nádobí.

Na trhu jsou k dispozici i tzv. kompaktní (stolní) myčky, jež jsou praktickým pomocníkem do omezených prostor malých kuchyní nebo například do chat a chalup. Při obvyklých rozměrech 45x55x50 cm je můžeme umístit kamkoliv, kde je k dispozici připojení na vodu a odpad, například na pracovní desku. Kapacita těchto myček bývá kolem 6 sad nádobí a jsou vybaveny jedním drátěným košem.

Při výběru myčky bychom se opět měli orientovat podle energetických štítků. Od prosince 2013 je na trh nových elektrospotřebičů možné uvádět myčky v energetické třídě A+ a vyšší. Energetická třída A je povolena už jen pro myčky šíře 45 cm.

Významná je i úspora času. Mytím nádobí v dřezu strávíme podle statistik v průměru 3 týdny v roce, myčka vyžaduje pouze naplnění a uložení čistého nádobí.

K úsporám při mytí v myčce je kromě nižších nákladů na energii a vodu nutné přičíst také ušetřenou cenu za teplou vodu, bez které se při mytí nádobí v dřezu neobejdeme. Mytím nádobí pod tekoucí vodou spotřebujeme zhruba 30 litrů vody, moderní myčky dosahují při standardních cyklech spotřeby 10—15 litrů vody.

Při výběru myčky bychom také měli zohlednit, jak často vaříme a kolik nádobí při tom zašpiníme. Myčky mohou být vybaveny senzory, které automaticky stanoví úroveň zašpinění měřením zakalení vody a následně regulují množství vody, tlak trysek, teplotu a délku cyklu.

Umožňují i nastavení různých programů pro různé typy nádobí, některé myčky umožňují využít odlišný tlak v horním a spodním koši, kdy je možné mýt ve stejnou dobu křehké nádobí v horním koši a silněji zašpiněné pánve v koši spodním.

Samozřejmostí už bývá elektronický ukazatel nedostatku soli a leštidla, možnost odloženého startu a funkce nazývaná Aqua Stop nebo Water Control, která dokáže zabránit škodám způsobeným přetečením a únikem vody například při poškození hadice.

Vaření

Kdo kupuje novou varnou desku, měl by počítat s tím, že dražší spotřebič může být v provozu ekonomičtější než ten, který byl lacinější. Vedle plynových a sklokeramických se stále častěji objevují indukční varné desky. Důvody? Především tři: úspora energie a času, bezpečnost a snadná údržba.

Indukční varná deska je energeticky efektivní díky své schopnosti využít 90 % vynaložené energie, zatímco u plynového sporáku dochází k 50% ztrátě a u sklokeramické desky je ztráta 40 %.

Někteří výrobci dokonce nabízejí možnost spojit dvě plotýnky v jednu a umožnit tak ohřívání skutečně velké plochy nebo nádobí nestandardního tvaru.

Tento poměr je dán tím, že indukční deska zahřívá pouze dno nádoby a teplo neuniká do okolí. Díky tomu je ohřev také mnohem rychlejší.

Zatímco na plynu by se 2 litry vody vařily 9 minut a na běžné sklokeramické desce 8 minut, indukce je zvládne uvařit za 5 minut.

Výhodou indukční varné desky je také její schopnost velmi rychle reagovat. Pokud výkon snížíme či zvýšíme, změnu pocítíme okamžitě — jako u plynu.

S indukcí je možné regulovat teplotu s přesností téměř na 1 °C. Funkce Booster, kterou bývají indukční varné desky vybaveny, rychlost ohřevu ještě více urychlí.

Již ke standardnímu vybavení indukčních desek patří dotykové ovládání a bezpečnostní prvky, které jsou nepostradatelné nejen pro rodiny s malými dětmi. Signalizace zbytkového tepla svítí, pokud je spotřebič stále ještě nahřátý na více než 60 °C a kuchaři by mohlo hrozit popálení. Standardem už bývá i dětská pojistka a časovač, díky kterému je možné nastavit délku vaření.

Indukční deska spoří nejen energii, ale také čas při úklidu. Nic se na ní nepřipálí, postačí pouze ji utřít hadříkem. Přestane hřát ihned po sejmutí nádobí a při vaření se dokonale přizpůsobí dnu hrnce.

Vestavné, nebo volně stojící spotřebiče?

Funkcemi nebo účinností už se oba tyto typy spotřebičů neliší. Jediným rozdílem je tedy vizuální stránka a možnosti, jaké skýtá prostor naší kuchyně. Stále víc lidí ovšem dává přednost modernějším vestavným spotřebičům, které nijak neruší v prostoru a lze je snadno opticky sjednotit se stylem kuchyně. Jedinou výjimkou jsou chladničky, které se naopak v poslední době stávají spíše dominantou kuchyně, a to nejen díky své velikosti, ale také kvůli výrazné barevnosti.

Foto archiv firem