Rekonstrukce kuchyňské linky svépomocí, nebo na zakázku?

Potřebujete vylepšit kuchyň, ale nechcete kupovat kompletní novou linku? Než se do úprav pustíte, spočítejte si, kolik co bude stát. Předem si tak ujasníte, co zvládnete sami a nač bude lepší objednat profesionály.

Je-li vaší ambicí vytvořit stylovou kuchyň podle svých představ, nejspíš už s vyšším rozpočtem počítáte. Chcete-li ušetřit, stanovte si raději limit a z něj vycházejte při volbě a nákupu materiálu či nových součástí linky.

Svépomocnou rekonstrukcí můžete ušetřit dost, ani tak ovšem nebude zadarmo. Navíc nezaškodí poradit se s odborníky. Mohou vás upozornit na nedostatky v prostorovém uspořádání a třeba i poskytnout tip, jak ušetřit.

Necháte-li si kuchyňskou linku rekonstruovat od odborné truhlářské firmy, měli byste s ní uzavřít dodavatelskou smlouvu.

Co je důležité:

Inspirujte se, ale nekopírujte. Každá rodina má jiné zvyklosti.
Vypracujte si rozpočet.
Zvažte dosavadní uspořádání jednotlivých dílů kuchyňské linky a spotřebičů. Změny si promyslete a odůvodněte.
Nezapomeňte na vhodné osvětlení všech pracovních ploch.
Rozmístění skladovacích, pracovních, mycích a varných částí kuchyňské linky si určete podle svých potřeb, velikosti kuchyně i své postavy.

Z ní musí být zřejmé například to, kolik bude stát potřebný materiál a kolik práce (přitom pozor na práci vyčíslenou v hodinové sazbě) a zda je v ceně doprava. Čím podrobnější a přesnější budou jednotlivé položky, tím méně možných nepříjemností a problémů hrozí.

Ve smlouvě by měl být uveden

termín realizace,
celková cena za dílo,
platební podmínky.

Nedoporučuje se platit celou smluvenou cenu zakázky předem, ale průběžně zálohově a doplatek až po pečlivém předání díla a odstranění případných vad. Důležitá je také záruční doba a smluvní postihy za kvalitu díla a nedodržení termínu. Na ty nezapomeňte – co kdybyste náhodou neměli kde uvařit oběd...

Jaké materiály použít

Aplikace omyvatelné tapety či fólie na povrch korpusů a dvířek kuchyňské linky je v porovnání s ostatními způsoby nejlacinější. Postup je obdobný jako při tapetování, pozor byste si měli dávat na přesné zakončení jednotlivých pruhů. Nevýhodou tapet a fólií je, že nejsou dlouhodobě odolné proti mechanickému poškození.

Jiným řešením jsou speciální plastové dýhy, které se při působení vysoké teploty hydraulicky napínají na původní dvířka či korpus kuchyňské linky. Výhodou tohoto materiálu je barevná stálost, odolnost proti oděru a snadná údržba. Plastové dýhy jsou v porovnání s natřeným povrchem odolnější vůči mechanickému poškození.

Pokud jste se rozhodli dát kuchyňské lince nový kabát nátěrem, vybrali jste si sice jednu z nejjednodušších a nejlevnějších možností, ale otázkou je, jaký bude konečný efekt. Ani nátěrové hmoty ovšem nejsou v současné době za babku, a tak se i v tomto případě vyplatí porovnávat ceny.

Jedním ze způsobů, jak rychle a jednoduše změnit vzhled kuchyňské linky, je výměna dvířek. Při tomto řešení přihlédněte také k tomu, z jakého materiálu dvířka budou – malé děti nebo domácí zvíře by mohly méně odolný materiál poškodit. Výběr materiálu pro dvířka a jejich povrchovou úpravu je také třeba vhodně sladit s interiérem kuchyně.

Výměna stávajících dvířek za nová je sice finančně nákladnější než nátěr či polepení fóliemi, ale výsledek je daleko lepší. Dvířek v různém provedení a standardních rozměrů je na našem trhu velké množství. O jejich designu stačí mít rámcovou představu, musíte však znát jejich přesné rozměry. Instalaci dvířek a montáž úchytek by měl zvládnout každý trochu zručný domácí kutil.

Před výměnou dvířek si zjistěte, v jakém stavu jsou korpusy skříněk, případně zvažte výměnu některých z nich – dvířka jsou totiž jejich nejdražší částí. Mohlo by se stát, že korpusy doslouží a vy budete muset kupovat nové podle dvířek, což by mohl být problém.

Nejběžnějším materiálem používaným na výrobu dvířek a pracovních desek kuchyňských linek je tzv. lamino, což je vrstva lamina nalepená nejčastěji na dřevotřískové desce. Tento materiál je odolný až do 200 °C.

Lamino se vyrábí doslova ve stovkách možných povrchových úprav, 1 m² tohoto materiálu vyjde asi na 1800 Kč. Lamino je vhodné pro dvířka s hladkými plochami.

Další možností jsou MDF desky, jež jsou kvalitnější a snáze opracovatelné než dřevotřískové desky. Potahují se speciální plastovou fólií, jejíž povrch je dokonalou napodobeninou dřeva, nebo se stříkají polyuretanovým lakem, který na desce vytvoří hladký povrch odolný proti mechanickému poškození. Jsou vhodné i pro rustikální vzory.

Designu kuchyňské linky, byť rekonstruované, zcela určitě prospěje nové kvalitní kování a úchytky. Nabídek výrobců a dodavatelů kování a úchytů je na našem trhu celá řada z různých materiálů a v různých cenových relacích. Vyplatí se koupit kování i úchytky co nejkvalitnější, nižší ceny a větší výběr najdete ve specializovaných prodejnách pro truhláře. Pozor si naopak dejte na nepříliš kvalitní výrobky z Číny.

Výměna pracovní desky

Určitě nejméně peněz vás bude stát, když pracovní desku polepíte speciální omyvatelnou fólií, nebo ji natřete podobně jako dvířka. Toto řešení je ovšem velice krátkodobé. Trochu dražším, ale pořád finančně únosným řešením je výměna staré pracovní desky za laminovou či dřevotřískovou, kterou pořídíte již za necelých 1000 Kč za běžný metr. Tyto desky jsou praktické, odolné a z tohoto důvodu také nejběžnější.

Pracovní desku můžete mít i z masivního dřeva, nejčastěji z buku nebo dubu. Počítejte však s tím, že její cena je minimálně dvakrát vyšší než u dřevotřískové desky potažené laminem. Dřevo je také poměrně choulostivé – hrozí mu obarvení potravinami, navlhnutí a objemové změny, poškrábání, popálení horkými předměty.

Míry a pracovní deska

Pracovní deska by měla být ve správné výšce, jinak vás budou bolet záda. Správnou výšku stanovíte tak, že ohnete paži v lokti – deska by měla být 5 až 10 cm pod ohnutou paží.
Bez ohledu na materiál by měla být pracovní deska osazena tak, aby přesahovala líc spodních skříněk alespoň o 2 až 3 cm.
Pokud lze postavit spodní skříňky dále od zdi, může mít pracovní deska větší hloubku než standardních 60 cm. Optimální hloubka pracovní plochy je 75 až 80 cm. Vzniklý prostor za skříňkami lze využít například pro rozvod vody, plynu a elektřiny.
Přechodová lišta mezi pracovní deskou a stěnou by měla být z jednoho kusu a měla by mít co nejjednodušší profil, aby se dala snadno čistit.

Na keramickou pracovní desku je sice možné použít standardní obkladačky, výhodnější jsou ovšem speciální keramické prvky nebo podlahové dlaždice.

Keramická pracovní deska je odolná proti vyšším teplotám, její povrch lze sladit s obkladem na stěně.

Nevýhodou pracovních desek z keramických prvků je problematická údržba spár, které po čase ztmavnou – proto byste neměli spárovat bílou spárovací hmotou. Spárovací tmel by měl být vodotěsný, aby voda z povrchu neprosakovala pod dlaždice.

Počítejte také s tím, že pokud se dlaždice odštípne, nebo praskne, je její výměna velice obtížná.

Pracovní deska z přírodního kamene je vzhledem ke své ceně luxusním materiálem. Vyrábí se na zakázku, kvůli náročnější údržbě se nedoporučuje, aby měla povrchovou úpravu s vysokým leskem. Přírodní kámen je třeba ošetřovat proti nasákavosti vlhkosti a mastnoty.

Naopak na údržbu nenáročný je umělý kámen, který je navíc na rozdíl od přírodního kamene na dotek teplejší. Je také odolný proti vysokým teplotám a obarvení potravinami, i jeho cena ovšem nepatří k nejnižším – nejdražší jsou pracovní desky ze směsi přírodních materiálů a akrylu, které stojí zhruba 12 000 až 18 000 Kč/m².

Kuchyňská pracovní deska z leštěného nerezového plechu může někomu připomínat závodní kuchyni, do některých interiérů se ovšem vysloveně hodí.

Z hygienického hlediska je výhodou nerezového plechu snadná údržba, ale z estetického pohledu vlastní čištění tak snadné není, protože jakékoliv vlhké stopy zůstávají po zaschnutí viditelné. Tuto vadu na kráse lze částečně omezit použitím broušeného nerezového plechu.

Jaký obklad nad linku

Pokud máte pracovní desku kuchyňské linky z keramického materiálu, lze při výběru obkladu na stěnu nad deskou pokračovat stejným materiálem – nebo naopak použít jiný a vytvořit tak záměrný kontrast. Osvědčená a často používaná je kombinace laminované desky s povrchovou úpravou s imitací dřeva a keramického obkladu v některém ze světlých odstínů.

Nejoblíbenějším materiálem pro obklad stěny nad kuchyňskou pracovní deskou je tradiční keramický obklad. Většina výrobců obkladů v současné době nabízí ucelené řady dlaždic a obkladaček stejného designu, včetně doplňkových prvků. Zajímavou alternativou klasických keramických obkladových materiálů mohou být skleněné obkladové prvky.

Vhodným pokračováním masivní dřevěné pracovní desky kuchyňské linky může být dřevěná deska připevněná na stěnu nad pracovní plochou. Stejně jako u pracovní desky z masivu je ale třeba pamatovat na to, že dřevo vyžaduje poměrně náročnou údržbu. Také je třeba vzít na vědomí materiál a barvu kuchyňských dvířek.

Instalace dřezu

Dřez by měl být výš než ostatní pracovní plocha. Správnou výšku dřezu zjistíte takto: Stoupněte si rovně ke dřezu a ruce spusťte na jeho dno dlaněmi dolů. Pokud dosáhnete na dno, je dřez ve správné výšce. Standardní hloubka dřezu bývá kolem 14 cm, ale může být až 19 cm.
Dřez do rohu kuchyňské linky umístěte pouze tehdy, je-li to nutné například kvůli odpadu nebo přívodu vody. Rohové dřezy i skříňky jsou mnohem dražší než standardní.
Montáž dřezu do pracovní desky by měla být provedena velmi pečlivě – jinak se voda dostane pod laminovanou pracovní desku a poškodí ji.

I nerezovou pracovní desku kuchyňské linky lze protáhnout až na stěnu a využít ji jako panel, do kterého lze zabudovat osvětlení, nebo který může sloužit k zavěšení drobného kuchyňského náčiní.

Dřez a baterii vyměňte najednou

Pokud měníte pracovní desku, je vhodné vyměnit i dřez a vodovodní baterii. Není to sice zanedbatelná investice, ale vzhledem k tomu, kolik času u dřezu strávíte, se nejedná o vyhozené peníze.

Rozhodovat by měla především kvalita a účelnost. U baterií se nevyplatí kupovat nápadně levné výrobky, kvalitní baterie musí mít keramickou kartuš. Praktickou vychytávkou je vysunovací sprcha, jež zvětší dosah baterie, což usnadní mytí a oplachování nádobí.

Dřezy se v současné době vyrábějí nejčastěji z nerezové oceli, která je pevná, lehká, odolná a finančně dostupná – nejlevnější kvalitní dřez koupíte již za zhruba 1500 Kč, naopak nejdražší může stát i desetinásobek. Nevýhodou tohoto materiálu je hlučnost dopadající tekoucí vody. Kovový dřez se doporučuje chránit před elektrickým proudem uzemněním.

Finančně náročnějším trendem jsou dřezy z umělého kamene, které jsou ovšem velmi kvalitní, snadno se udržují a mají dlouhou životnost. Základem umělého kamene je drcený křemen spojený akrylátovou pryskyřicí. Neodlupuje se, je nenasákavý a vydrží teplotu přes 200 °C, nevýhodou je vyšší váha.

Umělý kámen se jednoduše opracovává, takže dřez může mít i atypický tvar. V obchodech najdete umělý kámen pod označením corian, fragranit, hi–macs, kerrock, silgranit, solidstone nebo cristalite-granit. Cena dřezů z umělého kamene se pohybuje zhruba mezi 10 až 30 000 Kč.

Karel Stánek, foto Alno, Ikea, Trachea a Franke