Třídění odpadu se pro většinu domácností stává samozřejmostí. Zatímco papír, sklo i plasty odložíte do označených kontejnerů téměř na každém rohu, zbytky zeleniny a ovoce často končí ve směsném odpadu, v lepším případě v hnědých nádobách na bioodpad. Majitelé zahrad jistě najdou místo pro založení kompostu, ale co obyvatelé menších bytů? I do těch se vejde vermikompostér a zdatné žížaly v něm přemění vyhozené zbytky ve vysoce kvalitní organické hnojivo, které využijete pro pěstování venkovních i pokojových rostlin.

Kompostér do každé rodiny

Kuchyňské zbytky představují nezanedbatelné procento odpadu, které bez užitku odchází z našich domácnosti. Máte-li chuť zpracovávat biodpad, pak už vám k tomu stačí jen dvě věci – vermikompostér a žížaly. K sehnání jsou už kompletní hotové vermikompostéry, které je možné koupit ve specializovaných obchodech nebo na internetu, někdy se dodávají už se zabydlenými žížalami. Jejich cena se pohybuje nejčastěji mezi dvěma až třemi tisíci korunami. Za tyto peníze dostanete propracovaný kousek, k výběru jsou i vysoce designové kompostéry, která dokonale zapadnou nejen do moderních interiérů.

Doma vyrobený vermikompostér

Do výroby vermikompostéru se však můžete pustit i sami. Vermikompostér není vlastně nic jiného, než několik nádob s víkem poskládaných na sobě. Má tři základní části. Spodní nádoba zůstává prázdná. Sem odtéká tekutina, která vzniká při kompostování a je využitelná jako hnojivo (tzv. žížalí čaj). Následuje střední část, kam umístíte násadu žížal a ukládáte bioodpad. Poslední, třetí nádoba je vlastně rezervní. Když se nádoba se žížalami naplní, začněte biodpadem plnit vrchní díl. Žížaly si přelezou a osídlí nový prostor, pak lze vytvořený humus ze středové části využít a nádobu připravit k dalšímu použití.

K výrobě vermikompostéru tedy stačí staré kbelíky od barvy nebo stohovatelné boxy určené původně třeba na kancelářské potřeby. Mezi jednotlivými patry je nutné provrtat dírky, aby žížaly mohly bez problému prolézat a zároveň se obsah odvodňoval a v horním patře i po stranách nádob nesmí chybět provzdušňovací otvory.

Nastěhujte žížaly

Kompostér je připraven, stačí vložit žížaly a pustit se do kompostování. Do vermikompostéru se využívají tzv. kalifornské žížaly, které mají větší apetit a efektivněji se rozmnožují. Násadu těchto žížal lze také zakoupit, případně ve svém okolí najděte ochotného chovatele žížal, který vám tyto bezobratlé živočichy pro kompostování poskytne. Žížalám je třeba připravit podestýlku tvořenou z trávy, listí, půdy, rašeliny, natrhaného papíru a hoblin, aby se měly kam zavrtat.

Zakoupené vermikompostéry už obvykle obsahují podestýlku z kokosového vlákna a natrhaného papíru. Pak už můžete nastěhovat malé obyvatele a začít přidávat biodpad. Ze začátku kompostujte hrstku odpadu denně a až se žížaly „zapracují“, zvládnou zlikvidovat prakticky všechny odřezky, slupky a jiný organický odpad. Do kompostéru klidně odložte i čajové sáčky, kávovou sedlinu či vaječné skořápky, žížaly si s tím poradí. Moc k chuti jim však nepřijdou aromatické potraviny, jako jsou citrusy, zázvor nebo cibule či česnek. Naopak zbytky masných a mléčných výrobků či mastnota do vermikompostéru nepatří.

Zdroj: Youtube

Jak se o vermikompostér starat

Péče o žížaly vám nedá příliš mnoho práce. Nutné je hlídat hlavně teplotu, žížalám se bude dobře dařit v teplotním rozmezí 15-20 °C, lepší než vytopený obývák je tedy chodba nebo balkón. Venku ale žížaly nemohou být celou zimu, při teplotách nižších než 5 °C musíte kompostér přemístit, jinak přestávají žížaly pracovat a množit se.

Podestýlka by také neměla být příliš vlhká nebo suchá. Vlhkost zkontrolujete snadno, stiskněte trochu kompostovaného materiálu v dlani. Pokud vymáčknete pár kapek vody, je vlhkost optimální. Když je vody příliš, přidejte do podestýlky suchý natrhaný papír, v opačném případě navlhčete rozprašovačem nebo přidejte namočený papír. Jednou týdně také kompost prohrábněte a tím ho provzdušníte. Správně vedený vermikompostér nezapáchá, nic v něm nehnije a neobjeví se ani octomilky. Žížalky také bez problému přečkají i delší dovolenou a nemusíte jim shánět opatrovníka.