Nespornou výhodou starých rtuťových teploměrů je přesnost měření a také nízká pořizovací cena. Nevýhodou pak křehkost, nebezpečí rozbití a únik obsažené rtuti. Na Klinice pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze funguje již po více než půl století Toxikologické informační středisko, které každoročně obdrží ohledně rtuti na 200 dotazů. Nejčastěji se probírá riziko otravy ve spojitosti s rozbitím rtuťového teploměru. K té však dochází velice vzácně, a dokonce i kdybychom rtuť spolkli, nemusí nám to způsobit závažné zdravotní komplikace.
Veškeré kuličky rtuti je třeba pečlivě a bezpečně odstranit. Vysavač nepřipadá v úvahu!
Nejčastější nehodou zvláště u dětí je požití lesklých kuliček rtuti nebo vzácně spolknutí amalgámové zubní výplně. „Díky tomu, že tyto formy rtuti nejsou ve vodě rozpustné a ze zažívacího traktu se nevstřebají, není naštěstí požití rtuti z rozbitého teploměru nebezpečné,“ vysvětluje prof. MUDr. Daniela Pelclová, CSc., z Kliniky pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. LF UK.
Pozor na toxické výpary
Mnohem nebezpečnější jsou ovšem rtuťové výpary. Rtuť se vypařuje už při pokojové teplotě a její výpary jsou jedovaté. Jde o kumulativní jed, který se z organismu vylučuje velmi pomalu (polovina se vyloučí přibližně do 60 dní). „Pokud budeme každodenně vdechovat určité malé množství par, bude se rtuť v těle hromadit a po několika týdnech až měsících může vyvolat otravu s poškozením nervového systému, dásní a ledvin,“ upozorňuje prof. Pelclová. Přesně takový případ může nastat, pokud po rozbití teploměru rtuť důkladně neuklidíme (například z koberce).
Bezpečný úklid rtuti
- Před úklidem si nasadíme gumové rukavice a zajistíme důkladné odvětrání místnosti, kde se rtuť rozlila. Zabráníme také tomu, aby se do ní dostaly děti nebo domácí zvířata.
- V žádném případě nepoužijeme vysavač, protože by se kontaminoval jeho vnitřek a rtuť by se pak při dalším vysávání odpařovala do vzduchu. Pokud jsme to už udělali, je třeba obsah vysavače vysypat do dvojitého plastového pytle a zlikvidovat jako nebezpečný odpad. Ze stejného důvodu nepoužíváme ani mop nebo smeták.
- Pokud je v místnosti tvrdý povrch, můžeme kuličky rtuti sesbírat pomocí lepicí pásky či smést tvrdým papírem do uzavíratelné nádobky nebo nasát do plastové injekční stříkačky s jehlou. Tu asi v polovině přelomíme – její ústí pak nebude šikmé, nýbrž rovné, a nasátí bude snadnější. Drobné kapičky, které se nám nepodaří nasát, odstraníme navlhčeným savým papírem. Nádobku či stříkačku, použitý papír a rozbité sklo z teploměru uložíme do dvojitého plastového obalu a obrátíme se na příslušnou hygienickou stanici, kde se informujeme na možnosti likvidace. Rtuť v žádném případě nepatří do popelnice se směsným odpadem!
- Celé kontaminované místo důkladně prohlédneme, použijeme i baterku. Pokud se kuličky rtuti dostaly do koberce nebo čalounění, sesbíráme je do uzavíratelné nádobky – v žádném případě je nevysáváme. Pokud se nám nepodaří rtuť sesbírat, musíme kontaminovaný koberec nebo čalounění zlikvidovat jako nebezpečný odpad.
- K úklidu nepoužíváme čisticí prostředky, které obsahují chlór. Tyto chemikálie se rtutí reagují, a přitom se uvolňují toxické výpary.
- Pokud se nám rtuť vylila do dřezu, je potřeba demontovat odpadní potrubí v U-kolínku a obsah zlikvidovat jako nebezpečný odpad. Jinak by se rtuť po styku s horkou vodou odpařovala a prodlužovala se tak doba vystavení škodlivým výparům.
- Po likvidaci rtuti místnost důkladně větráme otevřeným oknem alespoň po 24 hodin.
- Použité gumové rukavice zlikvidujeme s běžným domovním odpadem.
Digitální teploměr je bezpečnější nežli rtuťový
Otrava rtutí
Rtuť požitá v malém množství nepředstavuje zdravotní riziko, je však nebezpečná při dlouhodobém vdechování i nízkých koncentrací par, protože se v těle snadno kumuluje. Pokud jsme byli vystaveni jejímu působení a máme zdravotní obtíže, vyhledáme svého praktického lékaře. Při pochybnostech lze souvislost zdravotních obtíží ověřit analýzou koncentrace rtuti v krvi (akutní otrava) nebo v moči (subakutní a chronická otrava) ve výše zmíněné Toxikologické laboratoři (tento rozbor ovšem není hrazen z veřejného zdravotního pojištění).
Kontakt na toxikologickou laboratoř pro případnou analýzu rtuti v krvi nebo v moči: Mgr. Štěpánka Vlčková, CSc.: vedoucí Toxikologické laboratoře Kliniky pracovního lékařství VFN, Na Bojišti 1, Praha 2, tel. 224 964 635 v pracovní dny v době 7-15 hod, e-mail stepanka.vlckova@vfn.cz
