Potraviny za poslední rok zdražily tak, že si toho všímají i ti, kteří nikdy ceny řešit nemuseli. Spolu s cenami potravin se zvyšuje cena energií, pohonných hmot i nájemního bydlení a proto také přibývá lidí, kterým mnoho nezbývá nejen na konci měsíce, ale už třeba v jeho polovině. Nebo rovnou na začátku. Možná jste to vy, možná soused nebo paní, která bydlí na konci ulice. V takové situaci se nikdy ocitnout nechtěli, jenže teď přišla a nic se s ní nedá dělat. Nebo ano?

Dlouhá cesta k okénku

Úřady máme možná ještě z minulého režimu spojené s okénkem, v němž sedí nepříjemná úřednice a razítkuje nesmyslná lejstra. Mnohé se ale změnilo. Přestože stále můžeme na úřadě narazit na někoho nepříjemného, je v případě nedostatku financí úřad místem první pomoci. Potvrzuje to i sociální pracovnice Dominika Duchková. Dnes je sice jednou z terénních sociálních pracovníků, celou situaci ale zná i od stolu a také z druhé strany, když sama pomoc potřebovala.

„Strach, že se setkám s nepříjemným jednáním, s dlouhým čekáním, že budu sedět na jedné chodbě s lidmi, s nimiž se neztotožňuji, a mám vlastně pocit, že já sem přece nepatřím. To všechno jsou naprosto běžné pocity a nejste s nimi ojedinělí.“ Navíc úřad nebývá vizuálně zrovna přívětivé místo, můžeme se bát i toho, že nebudeme vědět, kam jít a na které dveře zaťukat. „V reálu to ale nakonec tak hrozné nebývá a velmi pravděpodobně zjistíte, že před vámi naopak sedí moc milý kurátor, který vám se vším poradí, pomůže vyplnit potřebné formuláře a případně vás nasměruje dál.“ Doporučuje vzít si s sebou dobrou knížku, ráno si zkrátka vyzvednout pořadové číslo a obrnit se trochou trpělivosti. Bude to sice jen první krok, ale důležitý.

Pro začátek bez úřadů

Pořád je to příliš děsivé? Pak je dobrý nápad zkusit to přes neziskovou organizaci. Celá řada z nich nabízí mimo jiné i pomoc s kontaktem s úřady, vyplňováním formulářů a dalšími úředními záležitostmi. „Napoprvé se ale můžete klidně přijít jen podívat, o nic hned nežádat,“ popisuje Zuzana Vránová, která vede v pražských Vršovicích Sousedský klub. Ten funguje nejen jako výdejna potravin pro ty, kdo si jich zrovna nemohou koupit dost, ale také jako místo pomoci a obyčejného setkávání. „Každou středu nabízíme těm, kdo chtějí přijít, pomocnou ruku, kávu nebo čaj a taky popovídání,“ říká v prostorách Literárního klubu Waldes, kde mají kromě výše zmíněného i materiální pomoc v podobě oblečení a dětského vybavení. „Nikoho vyloženě neodmítneme, ale primárně fungujeme pro seniory. I jim pomáháme s obíháním úřadů, zařizováním příspěvků nebo třeba s hledáním lékaře.“

Může se samozřejmě stát, že se i přes veškerou pomoc netrefíme, potkáme se s někým neochotným nebo zjistíme, že neziskovka nenabízí přesně to, co jsme si mysleli. „Hlavně se nenechte odradit,“ říká Zuzana Vránová. „Organizace jsou často provázané, vědí o sobě navzájem a dokážou vás rovnou poslat někam, kde je to pro vás vhodnější.“ A pokud by přece jen nevěděli, radí Dominika Duchková dotaz v nejbližším okolí. „Obraťte se na ty, kterým důvěřujete. Třeba už mají s pomocí vlastní zkušenost, nebo alespoň slyšeli o organizaci, která ve vaší obci nebo čtvrti dobře funguje, a mohou vás k ní nasměrovat.“

Chodit nikam nemusíme

Přesto se může stát, že představa sdílení vlastního příběhu tváří v tvář někomu cizímu je úplně nepředstavitelná. V dnešní době to ale není vlastně problém. Na úřad nebo do neziskové organizace můžeme stejně tak zavolat, nebo ještě lépe napsat e-mail. Může být adresován na sociální odbor úřadu, ale stejně tak můžeme sepsat hromadný e-mail do neziskovek, které v našem okolí působí, a počkat, která z nich se ozve. Už to bude vlastně první síto – něčí styl komunikace se nám nemusí líbit, zatímco z jiného dopisu hned ucítíme přístup, který nám vyhovuje.

Po e-mailu můžeme zjistit, jestli je potřeba právě vyplnit konkrétní formuláře a kam s nimi máme přijít, jaké jsou kde otvírací a úřední hodiny, případně nás i tímto způsobem mohou odkázat někam jinam.

Nejste v tom sami

Nikomu není příjemné přiznat sám sobě, a ještě víc okolí nebo někomu úplně cizímu, že má přes všechnu snahu málo peněz. Platí to pro všechny věkové kategorie, ale možná ještě o něco horší to je v době, kdy se dostaneme do důchodového věku. „Nejhorší bývá překonání pocitu, že jsme někomu na obtíž a k ničemu,“ popisuje Dominika Duchková. „Navíc celá řada našich klientů má pocit, že když přece jen svolí k nějaké pomoci, jen tím potvrdí vlastní méněcennost. V tom je důležitá role rodiny, případně přátel. Těch, kdo nás mají rádi a nepotřebují, abychom se dál někam hnali, dodají nám odvahu a svou lásku.“ Oficiální pomoc je totiž mimo jiné příležitost, jak si nechat od státu vrátit část peněz, které jsme do něj celý dosavadní život investovali. „Každému, kdo je ve finanční nouzi, radíme si o pomoc říct,“ doplňuje Zuzana Vránová. „Protože pokud překonáte počáteční překážky, můžete si opravdu snadno a zaslouženě polepšit. Třeba získat až osmdesát procent nájmu.“ A namísto živoření začít zase žít plnohodnotně, občas třeba i s nějakým potěšením navíc.

CO JE POTŘEBA SPLNIT

Konkrétní podmínky jsou různé, záleží totiž na tom, jakou pomoc přesně potřebujeme. Obecně je ale možné říct, že:

  • Prvním kontaktním místem, pokud se rozhodneme začít na úřadech, je pro nás v každém případě sociální odbor místní městské části nebo městského či obecního úřadu.
  • Sociální odbor zajišťuje kontakt s adekvátními neziskovými organizacemi a přes něj putují žádosti o státní příspěvky, například příspěvek na bydlení.
  • Většinu potvrzení získáme právě tady, některá musí vystavit úřad práce (například příspěvek na péči), správa sociálního zabezpečení nebo třeba lékař.
  • Pokud chceme odebírat potravinovou pomoc, můžeme napoprvé přijít jen tak (je ale potřeba si zjistit výdejní den a dobu, rozcestník na www.potravinovebanky.cz) a až s pomocí banky se pak vydat na úřad pro potvrzení. Nárok na výdej pak máme jednou týdně.
  • Materiální pomoc, tedy především pokud jde o oblečení, zajišťují neziskové organizace jako pražský Šatník, nebo Armáda spásy. Výdejny bývají nízkoprahové, to znamená že není potřeba potvrzení a může přijít kdokoli, ovšem nemají otevřeno neustále.
  • Neziskové organizace nabízejí i další formy pomoci, od možnosti milého popovídání po zajištění nábytku či spotřebiče. Jejich seznam (obvykle ve formě brožury) i s popisem toho, čím se zabývají, dostaneme opět na sociálním odboru příslušného řadu.

Související články

Zdroj: Časopis Receptář