Na přelomu tisíciletí to byla velká právnická aféra, jejíž důsledky zasáhly nejen Spojené státy. Chemickou společnost DuPont žalovali její zaměstnanci, ale také farmáři a místní žijící v okolí továrny na výrobu teflonu ve státě Západní Virginie. Důvodem byla závažná onemocnění způsobená nejen prací přímo ve výrobě, ale také nakládáním s chemickým odpadem továrny. Od té doby se také mluví o bezpečnosti samotných teflonových povrchů. Na jednoduchou otázku ovšem neexistuje jednoduchá odpověď.
Teflon má pověstí potížisty
Teflon, což je obchodní značky polytetrafluoretylenu (PFTE), paří do skupiny perfluoralkylových chemikálií (PFAS). Celkem jich je kolem devíti tisíc a všechny patří mezi takzvané věčné plasty. „To znamená, že se obtížně odbourávají a postupně se rozpadají na mikroplasty nebezpečné pro přírodu i lidské zdraví,“ vysvětluje Jan Fabini, zakladatel a výkonný ředitel značky Fabini, která vyrábí nádobí včetně toho s nepřilnavou povrchovou úpravou. Do stejné skupiny se pak řadí také látky PFOA a PFOS. „Obě se používaly při výrobě nepřilnavého povrchu a mohou se do výsledného produktu ve stopovém množství dostat. Tyto látky pak mohou být potenciálně zdravotně škodlivé. Především pokud mluvíme o nekvalitních nepřilnavých površích, které nemají dlouhou životnost a začnou se snadno odlupovat,“ doplňuje Fabini.
Hlavní problém PFAS látek ovšem není spojený s jejich používáním, ale projevuje se při výrobě a likvidaci materiálů. „Plasty, častěji spíše mikroplasty z těchto skupin, se mohou dostávat do vody a vzduchu, a je těžké je odstranit, protože jsou velice odolné,“ popisuje Jan Fabini. „Tento problém však platí pro celou řadu výrobků napříč použitím (včetně například outdoorového oblečení) a nádobí, respektive nádobí s nepřilnavým povrchem, tvoří jen minimální část problému. PTFE jako materiál ovšem zakázaný není a není potvrzená zdravotní závadnost při jeho použití na nádobí.“
teflon, detail, kapky
Při vaření raději opatrně
Obecně tedy platí, že kvalitní, certifikovaný teflon, tedy PFTE, jako takový by našemu zdraví nijak škodit neměl. Přesto byste měli při vaření na nepřilnavých površích dodržovat základní pravidla, která nezávadnost pojistí. Prvním je používání správného náčiní. Nepřilnavé povrchy se totiž obecně velmi snadno poškrábou. Ideální jsou proto vařečky a měchačky ze dřeva nebo kvalitního silikonu, které jim nijak neuškodí. Ani v nádobí, u které výrobce garantuje možnost použití kovového náčiní, byste ale neměli jídlo míchat třeba vidličkou nebo nožem, ostré hroty totiž mohou způsobit mikrotrhliny.
Důležitá je i teplota, při níž vaříte. „Nedoporučujeme zahřívání nádobí, především prázdného, nad 260 °C,“ vysvětluje Jan Fabini. „Pak by se mohl teflon začít chemicky rozkládat a uvolňovat. Během běžného vaření však nic podobného nehrozí, protože se nádobí na tak vysoké teploty nezahřívá, část tepla navíc vždy absorbuje samotné jídlo.“
pánev, teflon, maso
Jemná péče
Opatrnost je pak na místě i při mytí a skladování. Nepřilnavé povrchy s teflonem byste neměli mýt v myčce (nebo jen ve výjimečných případech) ani nijak agresivními čisticími prostředky. Ostatně dokud nepřilnavá vrstva dobře funguje, stačí pánvičku nebo hrnec většinou jen opláchnout teplou vodou, případně ještě trochou mycího prostředku, protože většina usazenin se snadno odmočí a spláchne.
Při skladování se pak doporučuje používat ochranný sáček, případně alespoň textilní vložku mezi jednotlivé kusy nádobí, která povrch pánve chrání před mechanickým poškozením ostatními pánvemi nebo hrnci. Přesto se během používání nepřilnavý povrch ničí a proto se obecně doporučuje pánve měnit zhruba jednou za tři roky.
Jak vyčistit teflonovou pánev pomocí soli, se podívejte na videu:
Pečlivý výběr
S tím vším na paměti je potřeba teflonové nádobí vybírat a také používat. Obecně se doporučuje na smažení a další přípravu při vysokých teplotách používat jiné povrchové úpravy a pánve s teflonovým povrchem si nechávat jen pro konkrétní přípravy, jako je třeba příprava omelety (která z pánve pěkně sklouzne). Důležité je také nepodléhat úplně ceně, protože levné pánve a hrnce s nepřilnavou povrchovou úpravou jsou vyrobené z méně kvalitních materiálů a brzy se vlivem horka zkroutí. Pak se s nimi nejen hůř pracuje, ale také dřív ztratí nepřilnavé vlastnosti a snadněji se poškrábou.
Zároveň není nutné do takového nádobí investovat velmi vysoké částky, protože bez ohledu na cenu budete velmi brzy kupovat nový kus. „Při nákupu hledejte certifikace, abyste si byli jistí, že nepřilnavý povrch neobsahuje PFOA a PFOS a nemohlo dojít ani ke kontaminaci při výrobě,“ doporučuje Jan Fabini. Zároveň ale platí, že obě tyto látky jsou už od roku 2019 v Evropské unii zakázané a dnes už je ani ve světě velcí výrobci nepoužívají. Pokud tedy budete nakupovat a vařit alespoň trochu obezřetně, své zdraví byste nijak ohrozit neměli.
pánve, teflon, kuchyň
Co je teflon
Chemickou sloučeninu polytetrafluorethylen objevil v roce 1938 americký chemik Roy Plunkett, když pro společnost DuPont vyvíjel nové chladicí médium do mrazniček. Pro výrobu nepřilnavých povrchů se teflon, tehdy už jako patentovaná látka, začal používat až o hodně později. Předtím posloužil jako součást pláště atomové bomby, po válce se běžně začal používat v chemickém, elektrotechnickém či automobilovém průmyslu a v roce 1969 byl součástí skafandrů posádky letu na Měsíc. Je totiž velmi odolný při vysokých i nízkých teplotách a také vůči chemikáliím. Nekoroduje, dobře izoluje proti elektřině a především je, samozřejmě, nepřilnavý. První pánev s použitím teflonového povrchu vyrobil v roce 1954 francouzský inženýr Marc Grégoire. O dva roky později vznikla jeho firma Tefal, jejíž název dodnes tvoří slovní spojení Teflonu a Alluminia, tedy hliníku.
Je keramika řešení?
V posledních dvaceti letech se v souvislosti s teflonovou aférou objevily takzvané keramické povrchy. Ty neobsahují PFTE ani jiné problematické PFAS sloučeniny a nemohou začít vypouštět nebezpečné látky ani při použití za velmi vysokých teplot. Nepřilnavost v tomto případě zajišťuje oxid křemičitý, který je zdravotně nezávadný. Mohou se mýt v myčce, ale ani na ně byste neměli používat abrazivní a silné čisticí prostředky. Důležité je ukládat je vždy dokonale čisté a suché. Ani keramické povrchy ovšem nejsou věčné a při častém používání mívá nádobí často kratší životnost než to teflonové.
Související články
Zdroj: časopis Receptář
