Ta scéna je jak z filmu, nejspíš proto, jak moc je obvyklá a pravdivá. „Jednou večer jsem seděla v posteli, četla si a nad hlavou slyšela obvyklé ťapkání,“ vypráví sousedka. „Trocha hryzání a najednou se mi chundelatá kulička propadla z půdy přímo na hlavu.“ Následoval lov (neúspěšný), hodiny hledání (neúspěšného) a nakladení nových pastiček (částečně úspěšné). Myši patří k lidským obydlím odjakživa. Najdou v nich snadný zdroj obživy, ale taky teplé místo, kde se mohou schovat před zimou, případně i vyvést mláďata. Doma je ale nikdo nechce. Když pomineme rozkousané jídlo i textilie, z nichž si pak dělají pelech, nechávají po sobě všude výkaly a zápach z potřísněných míst je tak odolný, že se někdy nevyřeší ani opakovaným čištěním a praním. Co z toho vyplývá? Ideální je myším zabránit, aby se dovnitř dostaly. A když už se to stane, zasáhnout rychle a efektivně.
Prevence, nebo útok?
Způsob lovení myší bychom měli volit nejlépe podle toho, jak moc už se v domě zabydlely. Pokud jde skutečně o pár myší, můžeme s klidem vsadit na klasické pastičky. Někdo se jejich používání bojí, ale s trochou šikovnosti jde o nejúčinnější nástroj hubení náhodných kousků i výzvědné jednotky. Měli bychom je rozmístit na několik míst, nejlépe podél stěn a také do cestiček a míst, kudy se myši dostávají do domu – pokud už jsme je tedy stihli odhalit. A když nabídneme v různých pastičkách různé druhy návnad, šance na úspěch ještě zvýšíme.
Myším stačí jedna jediná přehlédnutá škvíra u vás doma a mršky se nežinýrují a máte je doma.
Něco jiného ovšem je, pokud se u nás usadila celá myší kolonie. Na tu by byly pastičky nejspíš krátké, je potřeba zaútočit se silnějším kalibrem. Právě v tu chvíli, pokud toužíme po rychlém a spolehlivém výsledku, je dobré zvážit přivolání deratizátora. Ten nejspíš umístí speciální deratizační staničky, tedy boxy s jedovou návnadou, případně je doplní dalšími pastmi a nástrahami, jako jsou parafínové bloky.
Schovat a utěsnit
Preventivních opatření, které myši odradí, je celá řada. Na chatě, kterou neobýváme trvale, a navíc je na samotě, se asi nejvíc budou hodit v kombinaci s pastičkami instalované ultrazvukové nebo pachové plašiče. Naopak ve vesnici nebo domě, kde jsme častěji či trvale, se možná ještě víc osvědčí prostá přítomnost predátorů. Většinou stačí jen pach koček a psů, který myši nesnášejí, a u vesnických koček se můžeme spolehnout, že si na myši s radostí počíhají. I když se nám na druhou stranu může snadno stát, že si „hračku“ přinesou domů, a protože je rozptýlí něco jiného, vypustí ji, často zraněnou, třeba uprostřed obývacího pokoje.
Myši dokážou zničit víc než je zásoby jídla.
Stejně tak bychom neměli myším zadávat důvod k tomu, aby se u nás zdržovaly. To se ovšem snadněji řekne, než udělá. Potraviny nejspíš schováme snadno. Co nepatří do lednice, může být v dobře těsnící spíži nebo jiné skříňce. Ale matrace, polštáře, křesla, případně jiné textilie, které myši s oblibou používají k tvorbě hnízd? Ty asi schováme těžko.
Jako nejúčinnější řešení se proto ukazuje to, které není zrovna snadné – ucpat a utěsnit všechny přístupové cesty. Pokud se právě nechystáme na generální rekonstrukci, pak alespoň zkontrolovat všechny dveře a okna i rozvody a třeba kanalizaci, pokud to jde. Odborníci pak nedoporučují ucpávat je montážní pěnou, kterou hlodavci snadno rozkoušou, ale skutečně je zazdít nebo utěsnit speciálním přípravkem proti myším.
Pakt o neútočení
Možná nejlepší je udělat to nakonec jako naše sousedka – uzavřít s myší rodinou něco jako pakt o neútočení. Tam, kde se pohybují lidi, na ně čekají pastičky a další nástrahy, které jim zabydlení znesnadní. Na jaře a na podzim, kdy myši pořádají největší nájezdy, pečlivě uklidí veškeré potraviny. Ale snahu vyhnat je úplně z půdy, nebo snad ze stodoly už sousedi vzdali. Nedávají sem věci, které nechtějí mít znehodnocené myšími výkaly nebo ohryzané. Případně je zavřou do beden a zásuvek, kam se myši opravdu nedostanou. A ostatně ani tahle dohoda není pro myši tak úplně výhodná. Kočky z celé vesnice už totiž dávno vědí, kam se za nimi snadno dostanou.
Pastičky na myši už dávno nejsou jediný způsob, jak se zbavit hlodavců v domácnosti
Jakou pastičku?
Klasické dřevěné pastičky s kovovým mechanismem se mohou zdát zastaralé. Oproti novějším plastovým jsou ale mnohem efektivnější. Zabíjejí spolehlivě a rychleji, jen výjimečně se stane, že myš ještě dlouhou dobu s pastí běhá kolem nebo nedejbože zaleze někam, odkud ji budeme obtížně dostávat. Lákavě mohou vypadat také lepové pastičky. U nás je ale jejich použití zakázané, částečně i proto, že v nich hlodavci stráví velmi dlouhou dobu, než skutečně zemřou.
CO MYŠÍM CHUTNÁ
I když nás jako první nejspíš napadne sýr, pro líčení do pastiček se příliš nehodí – snadno se totiž dá vyvléknout a lákavý navíc zůstává jen krátkou dobu, protože jakmile oschne, už tolik nevoní. Většina úspěšných lovců přísahá například na kostičky chleba opečeného na špeku. Stejně úspěšně a s menším úsilím ale můžeme nalíčit třeba čokoládu nebo salám. A u nás doma se třeba nejvíc osvědčují čtvrtky nebo půlky vlašských ořechů.
Titulka Receptář září
Zdroj: Časopis Receptář
