Umýt tyto starožitné předměty v myčce na nádobí rozhodně není dobrý nápad – chemické přípravky a horká voda je spolehlivě zničí. Jak je tedy umýt a vycídit šetrně?
Stříbro
Na zašlé stříbrné předměty nikdy nepoužíváme hrubý čisticí prášek ani kuchyňskou houbičku, nenávratně bychom je poškrábali. Šetrnější je tento postup: mělkou misku vyložíme alobalem a nalijeme do ní teplou vodu, ve které jsme rozpustili jednu lžičku jedlé sody a lžičku soli. Do sodové lázně položíme stříbrné předměty (příbory, šperky a další) a počkáme, až tmavé zabarvení zmizí. Pak předměty vyjmeme, opláchneme čistou vodou a vyleštíme jemným hadříkem.
Na zašlé stříbrné předměty nikdy nepoužíváme hrubý čisticí prášek
Další možností, jak vrátit stříbru zašlý lesk, je octová lázeň: v misce smícháme půl hrnku octa a přisypeme jednu lžičku jedlé sody (chemická reakce způsobí, že směs bude pěnit). Pak do misky vložíme stříbrné předměty a opět počkáme, než tmavý povlak zmizí. Předměty opláchneme čistou vodou a vyleštíme hadříkem. Vyzkoušet můžeme i starou babskou radu, podle níž zašlému stříbru vrátí lesk lázeň v kyselém mléce.
Co myčka (ne)dokáže
Kvalitní myčka dokáže umýt ledacos, některé věci bychom do ní ovšem nikdy vkládat neměli. Nejzásadnější rada? Nikdy v ní nemyjeme předměty, o které nechceme přijít!
Skleničky a porcelán
V myčce na nádobí myjeme pouze běžné sklenice na pití, které se dají nahradit – působením chemikálií a horké vody se na nich často tvoří nevzhledné šmouhy, které se nedají odstranit.
Skleničky z křišťálového skla myjeme zásadně ručně ve studené vodě s trochou octa – teplem by totiž ztratily lesk. Na mytí použijeme měkký hadřík, kuchyňská houbička by je mohla poškrábat především v případě, že mají zdobené okraje.
To samé platí i pro křehký porcelán, zvlášť pokud je zdobený malbou nebo pokovením – nádobí z tohoto materiálu umyjeme měkkým hadříkem v dřezu napuštěném teplou vodou s trochou saponátu, opláchneme čistou vodou a vytřeme dosucha utěrkou, která nepouští chloupky.
Do myčky nepatří ani zdobené keramické talíře či mísy, mohla by se na nich nenávratně poškodit glazura i zdobení. Myjeme je stejně jako porcelán.
Celodřevěné kuchyňské potřeby do myčky rozhodně nepatří
Dřevěné vařečky a prkénka
Celodřevěné kuchyňské potřeby nebo třeba příbory s dřevěnou rukojetí do myčky rozhodně nepatří – oprýská z nich lak nebo barva, zkroutí se a budou nejen nevzhledné, ale i nepoužitelné. Navíc dřevo bobtná a absorbuje pachy a chemikálie, které se pak mohou uvolňovat do připravovaného jídla. Pokud chceme prkénko nebo vařečky zbavit choroboplodných zárodků, umyjeme je obyčejným neředěným octem nebo horkým roztokem jedlé sody. Také se doporučuje vlhké prkénko posypat vrstvou soli, která vytáhne pachy. Sůl pak setřepeme, prkénko opláchneme a necháme uschnout.
Kovové nádobí
V myčce můžeme bez obav umýt pouze příbory a kuchyňské nádobí a potřeby z nerezové oceli, která odolá agresivním chemikáliím i horké vodě. Rozhodně do ní nedáváme hliníkové nádobí (poškodila by se jeho svrchní hladká vrstva), litinové nádobí (zrezavělo by), měděné nebo mosazné předměty (poškrábaly by se, měď by zezelenala). Do myčky nepatří ani nádobí s teflonovou vrstvou – kvalita nepřilnavého povrchu bývá různá, časem by se z něj mohly uvolňovat miniaturní částečky teflonu, které by pak skončily v připravovaném jídle. Při větším poškození nepřilnavé vrstvy se na ní pokrmy začnou připalovat a nádobí bude nepoužitelné.
Hliníkové nádobí umyjeme ručně běžným saponátem.
Litinové pánve nemyjeme vodou, stačí je vytřít solí pomocí papíru a nakonec vymazat trochou rostlinného oleje.
Mosazné předměty postříkáme roztokem octa se solí, necháme asi hodinu působit, poté je znovu postříkáme a otřeme měkkým hadříkem.
Měděné nádobí potřeme pastou připravenou z bílého vinného octa a stejného množství soli, necháme chvíli působit, poté pastu setřeme a nádobí přeleštíme.
Ačkoliv výrobci deklarují, že nože se mohou mýt v myčce, raději bychom to dělat neměli
Kuchyňské nože
Ačkoliv většina výrobců deklaruje, že nože se mohou mýt v myčce, raději bychom to dělat neměli. Působením chemických prostředků se narušuje svrchní vrstva oceli a nože se postupně tupí tak, že už nejdou nabrousit. Mají-li navíc rukojeť ze dřeva, platí pro ně to, co pro dřevěné vařečky a prkénka – časem se naprosto poničí.
Plastové předměty
Pro nádobí z plastu platí totéž, co pro nože: většinu z nich lze mýt v myčce, některým ale pobyt v horké lázni neprospívá – zdeformují se a mohou se z nich uvolňovat nebezpečné složky. Proto se vždy podíváme na doporučení výrobce a i v případě, že mytí doporučuje, zůstaneme obezřetní. Plastové předměty vždy dáváme do svrchního koše myčky, kde je nižší teplota než dole, a vyhneme se programům s teplotou vyšší než 55 ºC.
Broušené sklo
Pro broušené sklo platí to, co pro ostatní skleněné předměty – může na něm vzniknout neodstranitelný bílý povlak, který je znehodnotí. Proto předměty z broušeného skla raději umyjeme ručně: nejdříve je očistíme v teplé vodě s trochou saponátu, pak je opláchneme čistou vodou a poté vodou s přídavkem octa, který jim dodá lesk. Nakonec je otřeme dosucha utěrkou, která nepouští chloupky.
