Počty
Jestliže za 100 % vezmeme celkový obvodový plášť bytu, pak okny uniká až 40 % tepla a podlahou, stropem a stěnami zbývajících 60 %. Vhodnou úpravou, čili utěsněním, zateplením a podobně, je možné tyto ztráty snížit až o 35 %. To znamená, že zmíněných 35 % ušetříme na vytápění, aniž bychom měnili jeho způsob.
Pokud ale způsob vytápění změníme, například když přejdeme na kamna s vyšší účinností, ušetříme další procenta. Při provozu bytu ročně spotřebujeme určité množství energie, ze které asi 60 % připadá na vytápění. Zbytek je ohřev vody, příprava jídel, osvětlení a podobně. Zateplením a změnou způsobu vytápění tedy můžeme snížit celkovou energetickou spotřebu bytu a tím ušetřit peníze.
Zní to logicky, jenže než začneme cokoliv podnikat, měli bychom si uvědomit, a následně spočítat, zda šetření nebude na úkor pohody a zda jednorázová finanční investice do zateplení a změny vytápění výrazně nepřesáhne předpokládané úspory třeba za 10 let. Prostě za jak dlouho se nám vložené peníze vrátí a odkdy už začneme šetřit. Některá opatření jsou poměrně drahá.
Pohoda
Požadavek je, abychom se v bytě cítili příjemně a pohodlně i v topném období, které u nás bývá až 8 měsíců. U každého je to jinak. Někomu nevadí mít doma na sobě tlustý svetr a dvoje kalhoty, jiný se v takovém oblečení cítí svázaný a nesvůj. Kdo tráví čas poleháváním u televize nebo jinou klidnou činností, potřebuje víc tepla než ten, kdo kutí, anebo se celý den motá kolem plotny. V tabulce jsou doporučované teploty jednotlivých místností.
obrázek z archivu ireceptar.cz
Kuchyně 18 až 20 °C
Obývací pokoj 20 až 22 °C
Jídelna 20 až 22 °C
Dětský pokoj 20 až 22 °C
Ložnice 17 až 18 °C
Koupelna 22 až 24 °C
Předsíň a chodby 15 až 18 °C
I když tyto teploty dodržíme, můžeme mít subjektivní pocit chladu. Způsobuje to relativní vlhkost vzduchu v místnosti. Optimální je 35 až 70 %.
Ohříváním vzduchu se jeho relativní vlhkost snižuje. Při nižší vlhkosti se zvyšuje odpařování vody z povrchu našeho těla a efekt je stejný, jako když vylezeme z teplé vody do průvanu, byť teplého. Je nám zima. Stačí jednoduchý odpařovač, miska s vodou položená na topení, anebo třeba také větší množství květin, a relativní vlhkost vzduchu se zvýší. Vliv na naši pohodu má rovněž povrchová teplota stěn a předmětů. Pokud je o pět a více stupňů nižší než teplota vzduchu v místnosti, pociťujeme jakoby studené sálání, které nám není příjemné. Nehledě k tomu, že se na příliš studených stěnách kondenzují vodní páry a umožňují vznik plísní. Nepříjemný je také průvan, a to i velmi mírný.
Okna
Nejvíc se uspoří tehdy, když má byt co nejnižší počet co nejmenších oken. Jenže se v něm pak nedá bydlet. Většina tepla se ztrácí skly. Dvojité zasklení sníží únik o polovinu, trojité přibližně o třetinu. Záleží samozřejmě na typu okna a vzdálenosti mezi skly. Na vnitřní stranu skla se například může nanést speciální vrstva z oxidu kovu, která sníží vyzařování, anebo se na vnější stranu okna připevní speciální samostatná skleněná či akrylátová tabule, osazená v rámu z PVC. Toto jsou profesionální a dražší řešení a je lepší, když je prokonzultujeme s odbornou firmou.
Další úniky tepla způsobují netěsnosti mezi pohyblivými a pevnými částmi oken. Spáry a dutiny mezi rámem a zdí stačí vyplnit instantní jednosložkovou pěnou (pozor, pěna při tvrdnutí zvětšuje svůj objem a musí mít možnost někam vytéct; zatvrdlé "přeteky" pak odřízneme).
Netěsnosti mezi pevným rámem a rámem, ve kterém je sklo, se utěsňují pružnými prvky. Populární je kovotěs, ale jeho instalace je poměrně náročná na přesnost a ne každý si ho umí sám připevnit. Má ovšem dlouhou životnost. Ve specializovaných prodejnách se také dají sehnat různé pásky a profily z pryže či plastů, které jsou většinou opatřeny samolepící vrstvou. Jejich životnost však nebývá příliš velká, závisí na kvalitě oken, pečlivosti při osazování a na tom, jak často okna otevíráme. Velmi levné samolepící molitanové pásky se pro tyto účely nehodí, jsou spíš vhodné pro zachytávání prachu.
Nejúčinnější jsou těsnící hmoty na bázi silikonového kaučuku. Nastříkají se přímo na rám, okno se zavře, čímž se hmota vytvaruje, po zaschnutí se okno otevře a přebytečná hmota odřízne. Výhodou je, že tyto tmely můžeme použít i u velmi „nerovných“ oken. U oken, o kterých víme, že je nebudeme celou zimu otevírat, je možné spáry utěsnit třeba proužkem pěnového polystyrénu a pohyblivé rámy přitáhnout k nepohyblivým vrutem.
Při utěsňování spár je však nutné počítat s tím, že dovnitř musí nějaký vzduch proudit. Zvlášť když topíme kamny, které si k hoření berou kyslík z místnosti. Tady už jde totiž o zdraví. Pokud nechceme zasahovat přímo do oken, pak se dá teplo uchovat i tím, že před okno pověsíme husté závěsy (mezi tělesa topení a okno), anebo třeba na noc stahujeme vnější rolety, máme-li je. Samozřejmě, pokud bychom chtěli být důslední, museli bychom si pořídit nová moderní okna, která už mají problémy se zbytečným únikem tepla vyřešeny.
Vnitřní stěny
Zateplování závisí na tom, zda jde o rodinný domek či o byt v paneláku nebo činžáku. V tom druhém případě asi neovlivníme okolní byty a vnější plášť budovy, proto musíme zateplovat zevnitř.
Jako tepelné izolace se nejčastěji používají pěnové plasty, desky z minerálních vláken, sádrokartonové desky, dřevěná obložení a podobně. Protože se na vnitřní zdi vytvoří nová několikacentimetrová vrstva, musíme upravit elektrické zásuvky, světla a vypínače. Jakoby je vysunout z původního místa.
U koupelny a kuchyně je totéž potřeba udělat s vodou a odpady. Mnohdy se právě tohle může jevit jako největší problém a pak stojí za úvahu, zda se zamýšlené úspory vyplatí. Než kompletně předělávat vodo- či elektroinstalaci, je lepší zateplit jen některé stěny.
Rozhodně neproděláme, když s tužkou v ruce obejdeme několik specializovaných obchodů a spočítáme si, co by které zateplení stálo a zda jsme schopni si ho udělat sami, anebo ho svěříme firmě. V tom případě ovšem může být práce dražší než použitý materiál.
Poměrně účinným, jednoduchým a relativně levným řešením je korek. Desky se lepí těsně k sobě, když se předtím odstraní malba až na omítku. Lze použít speciální lepidla na korek nebo na dlaždičky, případně třeba chemopren. Ve specializovaných obchodech se navíc prodávají též korky s barevnou povrchovou úpravou.
Rovněž asi 1 cm tenké profilované polystyrénové desky 50 x 50 cm, které se nejčastěji používají na lepené stropní podhledy, splní naše očekávání. Čili za málo peněz, dost muziky. Je s nimi snadná manipulace, lepí se bodově, a to i přímo na malbu, pokud použijeme vhodné lepidlo. Prodávají se v různých designech. Jsou však křehké a instalací se v místnosti změní akustika.
Sádrokarton, umělohmotné a dřevěné desky (nebo palubky) jsou náročnější. I proto, že se musí připevňovat na impregnovanou dřevěnou kostru a musí se u nich počítat z odvětráváním prostoru mezi deskou a zdí.
A ještě něco: dodatečné zateplení vnitřní stěny způsobí, že ztratí schopnost absorbovat teplo a následně ho vracet. Místnost se rychle ohřeje, ale také rychle ochladí. Jestliže tedy v pokoji topíme kamny na uhlí, budeme tam mít hic jen v tom případě, pokud budeme neustále přikládat. Pravda, uhlí asi spálíme méně, než kdybychom zateplení neměli.
Do vnitřního zateplování je také možné zařadit rozmístění nábytku. Celoplošná obývací stěna u nejchladnější zdi také vykoná své. A v Rusku, kde bývají pořádné mrazy, mají zvyk věšet na stěny koberce.
Vnější stěny
Zvenku můžeme na zdi přidávat různé materiály s nízkou tepelnou vodivostí jako jsou například plstě, pěnové polystyrény, polyuretany, vláknité minerální desky či speciální hmoty z papíru nebo vlny. Firmy nabízejí kompletní zateplovací fasádní systémy spolu s montáží a tvrdí, že když použijete jednotlivé prvky z různých systému, nemusí celek fungovat. O svépomocné instalaci pak nechtějí ani slyšet.
U nás se nejčastěji jako následné vnější zateplení používají speciálně upravené minimálně 5 cm tlusté polystyrénové desky, které se na původní omítku bodově nalepují a zajišťují umělohmotnými hmoždinkami s terčíky. Spáry se tmelí a zakrývají tkaninou ze skelných vláken, které zamezí trhlinám, a to všechno se potom uzavírá speciální omítkou. Domek pak vypadá jako před tím, jen má poněkud hlouběji zasazená okna. Zručný řemeslník si takovou úpravu může udělat sám.
Další a navíc ještě o něco levnější způsob zateplení nabízí speciální tepelně izolační omítka. I ta se v podobě perličkové malty nanáší asi v tloušťce 5 cm na původní omítku, samozřejmě neporušenou, případně opravenou a naimpregnovanou. Po zaschnutí se navrch nastříká normální minerální omítka. Jednou z výhod je, že malta kopíruje podklad a že se s její pomocí mohou vyrovnat i mírné nerovnosti konstrukce.
omítka - vrstvy
Výhodou je, že na zvlášť exponovaných místech, která musí po většinu zimy odolávat studenému větru, můžeme do vnějšího pláště použít rozmanité materiály, jako je asfaltová lepenka, palubky, eternit či dokonce pálené tašky a výsledek je uspokojivý.
Co se týče požadavku na zručnost a zkušenosti, pak je tento způsob asi nejsnadnější. Ale ne nejlevnější a nejrychlejší.
Stropy a podlahy
Na stropy se lepí polystyrénové desky, jak jsme už o nich mluvili v případě stěn, anebo se instalují podhledy, které mezi stávajícím a novým stropem vytvoří vzduchovou mezeru s izolačními účinky. Navíc sníží výšku místnosti, což se může hodit zejména pro starší činžovní byty. Tento způsob je dražší, protože musíme instalovat nosnou konstrukci a vyřešit zavěšení světel a přívod proudu.
Pokud třeba nad obývákem máme prázdnou půdu a na trámech položená pouze prkna, je lepší udělat zateplení tam. Buď zevnitř zateplit konstrukci střechy a půdu nějakým způsobem využít, nebo na prkna položit izolační vrstvu. Vhodný je polystyrén, či různé pěnové hmoty. Tradičně se také používají násypy ze škváry či podobných porézních hmot.
Také problém úniku tepla podlahou může souviset s místností pod ní. U staršího rodinného domku to bývá často sklep, který je jen minimálně izolován. Při zimních sklepních teplotách kolem 9 °C se pak musí v navazující místnosti topit až o tři stupně víc, než by bylo záhodno. Dá se to vyřešit odizolováním stropu sklepa, což se většinou dělá sádrokartonem, minerálními nebo pěnovými deskami umístěnými na konstrukci či přichycenými rovnou na strop do hmoždinek, anebo jejich kombinací.
Případně rozsáhlou odbornou stavební úpravou podlah domu. Pokud na nic z toho nemáme finance, můžeme si alespoň pomoci vhodnými podlahovými krytinami, které mají jako podložku textilní či pryžové hmoty. Tepelným ztrátám to sice nezabrání, ale nebudeme mít vlivem takzvaného studeného sálání pocit chladu od nohou. Pro tyto účely je vhodné dřevo, korek a koberce.
vrstvy podlahy
Místo betonové mazaniny je možné použít násyp z naprosto suchých směsí, třeba písku, škváry, cihelné drti či drobného stavebního rumu. Je dobré dát navrch ještě vrstvu betonu a nezapomenout na vodotěsnou izolaci, která je spojená s izolací procházející zdmi.
Dovětek
Naznačili jsme si zde některé možnosti, jak si v zimě udělat pohodu dodatečným zateplením bytu. A přitom ušetřit. Pokud bychom však chceme být v šetření důslední, musíme se také zamyslet nad způsobem vytápění.
Sledujte nás v Google Zprávách