Začněme elektrickým proudem. Poměrně snadno lze přestoupit od jednoho dodavatele elektřiny k druhému. Než se ovšem rozhodneme, měli bychom si vše dobře předem propočítat a rozhodně nepodepisovat smlouvu s obchodním zástupcem, který zazvoní u našich dveří!

Abychom zjistili, zda se nám přechod k jinému dodavateli vyplatí, potřebujeme znát celkovou roční spotřebu elektrického proudu (v nízkém i vysokém tarifu), hodnotu jističů a sazbu u současného dodavatele. Máme-li všechna data k dispozici, je nejsnazší vyhledat na internetu seriózní webový srovnávač, například cenový kalkulátor Elektrického regulačního úřadu. Po zadání požadovaných fakturačních údajů obratem získáte přehlednou tabulku dodavatelů elektrického proudu řazenou podle cenových nabídek. K dispozici jsou i přehledy případných meziročních změn v platbách u jednotlivých dodavatelů.

S převodem pomůže nový dodavatel, musíme však počítat s tím, že trvá až čtyři měsíce. Správným výběrem můžeme ročně ušetřit několik stokorun, ale také až tisícovku. Vyápíme-li elektřinou, i víc.

Moderní technika šetří náklady na provoz

Účty za elektrický proud (osvětlení, spotřebiče či elektroniku) můžeme za rok snížit o stokoruny až o tisíce. Druhý případ znamená, že spotřebiče postupně vyměňujeme za modernější a především úspornější. Například chladnička vyrobená před 15 lety může mít oproti současným modelům až o polovinu větší spotřebu, starší pračka ještě navíc spotřebuje mnohem větší množství vody!

Staré CRT obrazovky mají během provozu 3x až 4x vyšší spotřebu než nové ploché LCD či LED televize. Tento poměr platí i pro staré a nové typy počítačových monitorů, jejich výměna proto není jen estetickou záležitostí.

Podceňovat bychom neměli tzv. pohotovostní režim (standby), v němž se ponechává řada spotřebičů. Při nákupu nových spotřebičů či elektroniky bychom proto měli přihlížet i ke spotřebě v tomto režimu, a pokud je to možné, volit spotřebiče, které se dají zcela vypnout. Aby bylo vypínání více přístrojů ve standby režimu snadnější (TV, video, DVD, reproduktory apod.), je vhodné je zapojit do prodlužovací šňůry s vlastním vypínačem a vypínat ji celou.

Spotřebu elektřiny zvyšuje i nevhodné umístění spotřebičů a elektroniky. Vždy bychom měli dbát na dostatečné přirozené chlazení. Pokud jsou například televizor, hi–fi souprava či DVD přehrávač zapuštěné v nábytkové stěně bez možnosti větrání, nadměrně se zahřívají a tím se zvyšuje spotřeba. Stejně tak chladničku bychom neměli stavět těsně ke stěně, do rohu či výklenku. Nedostatečné větrání může zvýšit spotřebu energie o 10 %. Neměla by také sousedit s radiátory či kamny a spotřebiči produkujícími teplo (sporák, trouba apod.), nemá na ni svítit slunce. Se stoupající teplotou okolí o 1 °C nad 20 °C vzroste spotřeba energie přibližně o 6 %.

Nevhodný je však i opačný extrém − třeba mrazák v chladném sklepě (souvisí s klimatickou třídou, pro niž je chladicí systém konstruovaný). Vliv na vyšší spotřebu má i příliš vysoká vlhkost (třeba ve sklepě nebo nevytápěné komoře).

Tzv. úsporné žárovky mnohde vytlačily nehospodárné klasické žárovky. Jejich nevýhodou ovšem zůstává, že by se neměly používat tam, kde se často zhasíná nebo kde je vlhko – jejich životnost pak může být kratší než udávaná výrobcem. Výhodnější jsou v tomto směru svítidla s LED diodami. Ve srovnání s původními žárovkami s rozžhaveným kovovým vláknem mají několikanásobně nižší příkon. Například LED dioda se svítivostí 420 lumenů, která má spotřebu 6 W, nahradí asi 40W žárovku.

Při výběru ledek je dobré se řídit údajem o svítivosti v lumenech. 1300 až 1600 lumenů zhruba odpovídá 100W žárovce, 900 až 1100 lumenů 75W, 700 až 800 lumenů 60W, 400 až 500 lumenů 40W a 200 až 250 lumenů 25W žárovce.

Prodejci ve snaze zákazníkům usnadnit výběr označují LED diody počtem watů, který přibližně odpovídá někdejší klasické žárovce. Přímé srovnání světla obou zdrojů však v obchodech k vidění nebývá. Přitom ledky se dají koupit v různém barevném provedení. Kdo nechce tzv. studené bílé světlo, měl by hledat údaj o barevné teplotě v kelvinech a volit hodnotu kolem 3500 K.

Úsporné vaření

Nové typy elektrických sporáků uspoří oproti starším typům 20 až 30 % energie. Sklokeramické varné desky s ohřevem typu hi-light nebo indukční varné desky mají spotřebu nižší až o 60 %. Ovšem pozor! Varné desky s dotykovým ovládáním jsou vlastně neustále v režimu standby, při nákupu se tedy zajímejte o jeho hodnotu.

Pro úsporné vaření je velmi důležité, aby nádobí mělo dokonale rovné dno. Nerovné dno významně prodlouží dobu vaření (a zvýší spotřebu energie až o 30 %), ale také zkomplikuje mytí, protože jídlo se bude v určitých místech více „přichytávat".

  • Při vaření bychom rozhodně měli využívat pokličku. Uspoříme tak až 50 %energie, ale také čas. A protože se z hrnce do ovzduší nedostane ani tolik pachů či páry, můžeme snížit výkon digestoře a opět uspořit energii.

Některé typy jídel můžeme vařit hned v několika vrstvách, v tzv. varném sloupci. Příprava jídla je tak rychlejší a ekonomičtější. Ostatně už naše babičky třeba nad polévkou ohřívaly v pařáku knedlíky.

Snižujeme tepelné ztráty

Pokud nebydlíme v nízkoenergetickém, nebo dokonce pasivním domě, tvoří výdaje za topení nejvýznamnější položku vydání domácnosti. Co s tím?

U dálkového topení toho příliš nezmůžeme, můžeme však ovlivnit to, aby drahé teplo zbytečně neutíkalo ven. To znamená především utěsnit okna; spárami kolem nich uniká teplo výrazně, teplota v bytě se může snížit až o 2 °C, což znamená zvýšené náklady na vytápění o 10 % a více!

Náklady na těsnění kolem oken v řádu stokorun se vrátí během několika měsíců. Zajistit bychom měli i to, aby radiátory mohly teplo nerušeně předávat. To znamená, že je nesmějí zakrývat záclony nebo obklady, aby teplý vzduch mohl stoupat nahoru.

Důležité je větrání − větrat bychom měli krátce a intenzivně průvanem jen několik minut (v zimě stačí minuta), aby se vzduch vyměnil za čerstvý, ale neprochladly stěny. Výhodné je větrat v době, kdy je venku tepleji, třeba kolem poledne.

  • Pokud možno bychom neměli používat tzv. mikroventilaci na oknech – uniká jí teplo a na výměnu vzduchu nemá prakticky žádný vliv.

Oblíbeným českým nešvarem je doma přetápět a chodit i v zimě v tričku. Šetrnější nejen k naší peněžence, ale také k našemu zdraví je ovšem „studený odchov" v teplejším oblečení při nepatrně nižších teplotách jednotlivých místností:

  • obývací pokoj 20 °C,
  • chodba 15 °C,
  • koupelna 22−24 °C,
  • ložnicie 18 °C, kuchyně 20 °C.

Rovněž můžeme využít optického efektu barev: Teplé barvy zvyšují pocitově teplotu v místnosti až o 7 °C (a studené naopak).

Kombinace topidel

V bytě nebo domku s vlastním topením je výhodné zvolit jeden centrální způsob vytápění. Ten nastavíme na nižší teplotu, jež bohatě postačí třeba v ložnicích nebo na chodbách. V místnostech, kde pobýváme například večer společně s rodinou, je vhodné zvolit ještě doplňkový zdroj, například krbová kamna nebo mobilní zdroj tepla.

Čím ohřívat vodu

Jsme–li závislí na centrálním ohřevu teplé vody, můžeme s ní většinou pouze šetřit. Ostatní si mohou vybrat druh ohřívače podle potřeby. Pro častý odběr většího množství vody se doporučuje bojler, v místech s nárazovým odběrem vody průtokový ohřívač, v případě umyvadla výrazně vzdáleného od centrálního rozvodu postačí malý beztlakový zásobník.

Zdroj teplé vody by totiž měl být co nejblíže odběrnému místu (dřezu, umyvadlu, vaně, sprše). Šetříme tak studenou vodu, kterou jinak musíme nechat odtéct, ale i tepelnou energii, jež se zbytečně ztrácí v potrubí (to by mělo navíc být opatřeno izolací!).

  • Bojler by neměl být dále než 4 m od místa spotřeby (jinak jsou lepší třeba dva menší samostatné bojlery nebo akumulační beztlakové zásobníky či průtokové ohřívače).
  • Teplotu vody bychom neměli nastavovat na více než 65 °C – při té je provoz ekonomicky nejvýhodnější, energetické ztráty jsou minimální a výrazně se omezuje tvorba vodního kamene snižujícího životnost zařízení.
  • Průtokový ohřívač by měl být nastaven na teplotu sprchování, abychom horkou vodu už nemíchali se studenou.

Jak šetřit vodou

Kapajícím kohoutkem protékají peníze: 10 kapek teplé užitkové vody za minutu způsobí ztrátu 2 m3 litrů vody za rok, na jejichž ohřev je zapotřebí 100 kWh elektřiny, jedna kapka za sekundu už znamená 1 m3 vody za měsíc. Ještě horší je trvale protékající klozet, měsíčně (!) může zmizet v odpadu zbytečně klidně 40 m3 vody.

U klozetové mísy se vyplatí tzv. dvojité splachování na 6 a 3 l (existují i typy, které vystačí se 4,5 l, respektive 1−1,5 l vody). U čtyřčlenné rodiny lze používáním těchto mechanismů uspořit za rok kolem 18 m3 vody, což znamená zhruba tisícovku ročně!

Vodovodní baterie se vyplatí důsledně vyměnit za pákové − v porovnání
s klasickými kohoutkovými šetří asi 30 až 40 % vody, u kohoutkových trvá totiž správné nastavení teplé a studené vody až 18 sekund!

Vyplatí se i omezovače průtoku čili úsporné perlátory, které provzdušní proud vody tak, že snížený průtok ani nepoznáme. Podobně fungují hlavice sprch s úspornými tryskami, které ušetří až třetinu běžně spotřebovávané vody a tedy i náklady za její ohřev.

Místo koupele bychom měli dávat mnohem častěji přednost sprše (ušetříme tak 50 až 70 % vody). Vodu bychom neměli nechat zbytečně téct ani při čištění zubů a holení. Dvouminutové čištění zubů čtyřčlenné rodiny 2x denně s otevřenými kohoutky znamená za rok více než 35 m3 vyplýtvané vody!