Bývá to docela častý problém nových kancelářských prostor i bytových domů bez systému řízeného větrání, ale taky paneláků. Je v nich moc suchý vzduch. Někde si toho ani nevšimnete, možná jen zaznamenáte, že vám hezky rychle schne prádlo, jinde budete mít rychle sucho v puse a pocit, že musíte častěji pít. Nebo vás víc pálí oči.

Když v takovém prostoru ale pobýváte dlouhodobě, můžou se přidat i zdravotní potíže. Na sušší sliznice se totiž snáz zachytávají viry a bakterie. A alergeny. Proto zvlhčovače často najdete v domácnostech alergiků nebo tam, kde jsou malé děti. Pokud je u vás doma vlhkost vzduchu trvale nižší než 40 % (což se dá snadno změřit), pak jeho pořízení stojí za zvážení v každém případě.

Co máte na výběr?

Vybírat můžete v podstatě ze tří druhů zvlhčovačů. To, jestli si vyberete mezi ultrazvukovým, nanotechnologickým nebo odpařovacím, který navíc může produkovat teplou nebo studenou páru, záleží na vašich konkrétních potřebách. Každý z typů má totiž své výhody i nevýhody.

Tichý ultrazvuk

Ultrazvukový oscilátor v přístroji mění vodu na velmi jemnou mlhu, kterou rozšiřuje po místnosti. Je tichý, úsporný a o něco efektivnější než odpařovací zvlhčovač. Jaké má tedy nevýhody? Počítejte s občasnou výměnou filtrů. Navíc vlivem použité technologie vypouští ultrazvukový zvlhčovač do ovzduší mlhu včetně minerálních látek, které jsou přirozeně obsažené v pitné vodě. Ty se pak usazují v podobě bílého prachu na površích – a čím máte tvrdší vodu, tím je jich víc. Řešením je vodu filtrovat, případně používat destilovanou, jenže to by zase chod zvlhčovače dost prodražilo.

Nanozvhlčovač

Jde vlastně o druh ultrazvukového zvlhčovače, který ale zároveň pracuje jako velmi účinná čistička vzduchu, a navíc předchází usazovaní minerálního prachu. Navíc je velmi účinný v ničení bakterií a virů, dobře zachytává alergeny a taky spory plísní. Při údržbě ale musíte počítat s občasnou výměnou filtru.

Teplá pára

Druh odpařovacího zvlhčovače, který do okolí vypouští teplou páru, která je schopná zabíjet určitě množství virů a bakterií. Z toho ale vyplývá, že je potřeba být při jeho používání trochu opatrnější, protože pára je opravdu horká. Výhodou je, že nemusíte měnit žádné filtry, přístroj jen občas umyjete. Navíc je ve zvlhčování vzduchu velmi účinný. Nevýhodou naopak, že zrovna tenhle typ je ze všech zvlhčovačů nejnáročnější na spotřebu elektrické energie.

Studená pára

Pára, kterou vypouští, je chladná, což znamená, že se o něco snáz rozptýlí do okolí a zvládne rovnoměrně zvlhčit vzduch v místnosti. Je i úspornější než zvlhčovač s teplou párou a může být o něco hlučnější, rozdíl ale nebývá veliký. Je potřeba ho častěji čistit, protože ve studeném a vlhkém prostředí se mohou snáz usazovat plísně nebo bakterie. Tím pádem není příliš vhodný pro alergiky. Navíc je potřeba v něm zhruba každé tři měsíce měnit speciální zvlhčovací vložku.

Od trpaslíků po obry

Když začnete zvlhčovače před nákupem vyhledávat, vyjede na vás celá řada přístrojů, od malinkých vysokých jen třeba patnáct centimetrů po velké, samostatně stojící spotřebiče – a to v obou kategoriích. Velikost totiž bude jedním ze základních parametrů, podle nichž zvlhčovač vyberete. Počítejte s tím, že malý zvlhčovač se hodí na občasné používání – třeba zrovna ve chvíli, kdy jsou děti nemocné – nebo třeba jako pomocník na stůl v kanceláři. Když ale budete chtít vylepšit kvalitu vzduchu ve velkém obývacím pokoji, nejspíš budete potřebovat taky velký samostatně stojící přístroj. Jeho výhoda je, že může být rovnou kombinovaný třeba s čističkou vzduchu, zachytávat alergeny a ničit další patogeny.

Pozor na plísně

V informacích o přístroji byste každopádně vždy měli najít takzvaný zvlhčovací výkon, který se udává v mililitrech za hodinu, a taky doporučenou velikost místnosti, do které je určený. Na jeho velikosti totiž docela záleží. Na rozdíl třeba od odvlhčovačů nesmí být zvlhčovač ani příliš malý – protože by neměl velký účinek. Nesmí mít ale ani příliš velký výkon pro daný prostor. Pak by totiž hrozilo, že váš problém přehoupne do opačného a budete mít příliš vlhký vzduch. Což začíná rosením oken a končí růstem zdraví nebezpečných plísní.

I z toho důvodu je dobré, pokud používáte zvlhčovač pravidelně, měřit vlhkost vzduchu v místnosti, v níž pracuje. Tak, abyste ji udrželi na správné hladině zhruba 50 %, nikdy by neměla přesáhnout 65 %. Některé model s tím pomáhají, protože mají zabudovaný hygrometr a samy vlhkost vzduchu ve svém okolí kontrolují, případně se i vypnou. Pokud ale máte jen jednoduchý zvlhčovač, je dobré si k němu pořídit i malý přístroj, který odvede přesně tuhle práci.

Ať to voní

Neumí to zdaleka každý, ale když ano, je to velmi praktické. Zvlášť případě, že trpíte na rýmy a nachlazení nebo jste alergičtí. Některé zvlhčovače totiž umožňují současně používat éterické oleje. Do okolí pak vypouštějí páru, která je ovoněná a dokáže třeba uvolňovat ucpaný nos, pomáhat při soustředění nebo jen navozovat dobrou náladu – díky správně vybrané vůni. Doma se vám tak bude dýchat ještě o něco lépe.

Co si ještě pohlídat?

Hlučnost Hlavně v případě, že bude potřeba, aby přístroj fungoval přes noc v ložnici. Neměla by být o moc vyšší než 42 dB a počítejte s tím, že ultrazvukové zvlhčovače jsou obecně tišší.

Spotřeba Důležitá je především ve chvíli, kdy kupujete větší přístroj a počítáte s tím, že poběží víceméně trvale. Nejnáročnější jsou přístroje, které vypouštějí teplou páru, všechny ostatní budou výrazně úspornější.

Funkce Šikovné je, pokud umí zvlhčovač pracovat v různých režimech, tedy vypouští do okolí více nebo méně páry. Praktický je i časovač, a pokud je přístroj vybavený vlastním hygrometrem, může být taky možné nastavit ho tak, aby kýženou míru vlhkosti v prostoru trvale udržoval. Navíc mívá displej, na němž můžete vlhkost (a někdy i další údaje) kdykoli zkontrolovat.

Automatické vypnutí Platí to především pro odpařovací zvlhčovače, které by se měly samy vypnout ve chvíli, kdy spotřebují všechnu vodu.

Související články