Rozprašujeme vodní tříšť

Opatříme si obyčejný vodní rozprašovač, jaký se používá na květiny, naplníme ho vodou, čas od času chodíme po bytě a rozprašujeme. Míříme co nejvýše, aby jemná tříšť měla co nejdelší dráhu, než dopadne na zem. Voda se tak stihne přeměnit ze skupenství pevného na plynné, a protože k tomu potřebuje tepelnou energii, vezme si ji z okolního vzduchu, čímž ho ochladí. Velké tlakové rozprašovače v ulicích některých měst, kde teploty stoupají ke 40 °C, sníží klima v bezprostřední blízkosti až o 10 °C, v bytě se nám nepodaří srazit víc než dva či tři stupně.

Ochlazujeme sami sebe

Kdy je nám největší zima? Když jsme mokří a fouká vítr. Odborně by se to dalo popsat tak, že vypařování je doprovázeno ochlazováním, neboť molekuly opouštějící kapalinu zmenšují její celkovou vnitřní energii. Voda na povrchu našeho těla se odpařuje do té chvíle, než se vzduch při pokožce nasytí, když ho ale vyměňujeme za nenasycený, odpařování pokračuje. Tedy čistě prakticky, postavíme se před spuštěný větrák a rozprašovačem na sebe stříkáme tříšť vody (viz též Víříme vzduch).

Zastíníme předměty, které akumulují teplo

Sluneční paprsky skrz okno zahřívají předměty v bytě, které se zahřívají, teplo dokážou udržet a posléze vyzařovat. Týká se to hlavně kameniva, pálené keramiky i vody.

Ve dne před zavřené okno zavěsíme bílé prostěradlo

Smyslem je zabránit slunci, aby svítilo do bytu, ale místnost nezatemnit. Pootevřeme okno, přes horní rám křídla přehodíme prostěradlo tak, aby z vnější strany pokrylo sklo, okno přivřeme nebo zavřeme, čímž prostěradlo nahoře skřípneme. Látka určitou část tepelné energie odrazí. Je to nouzové řešení, zafunguje, když okno zastíníme v době, kdy na něj ještě slunce nesvítí a v bytě máme přijatelnou teplotu.

V noci do otevřeného okna pověsíme mokré prostěradlo

Smyslem je zmírnit horké klima v místnosti, kde spíme, když se výrazně neochladilo ani v noci. Využijeme efektu odpařování. Otevřeme okno dokořán, namočíme prostěradlo, necháme ho odkapat a poté zavěsíme tak, aby přikrylo co největší plochu okna. U dvoukřídlých oken to bude jednodušší, stačí dát nahoru tyč, u jednokřídlých si vypomůžeme třeba sušákem na prádlo. Je to nouzové řešení, nebývá až tak účinné, lepší je, pokud můžeme zajistit alespoň minimální průvan.

Větráme

Pokud chceme být důslední, pořídíme si teploměr, který měří teplotu venku i uvnitř. Nejlépe digitální, který rozliší desetiny stupně. Je -li venku chladněji, větráme, je -li tepleji, necháme okna zavřená (a zastíněná – viz ostatní rady). Velmi efektivně to funguje u dobře zateplených bytů i v tropických dnech. Když máme díky chladnější noci po nočním větrání uvnitř přijatelně, můžeme větrat ještě i ráno, a to dokud bytová teplota nezačne stoupat o první desetiny stupně. Venku je obvykle o dva až tři stupně méně, to znamená, že v tom okamžiku přestaneme větrat (a okna zastíníme) a větráme znovu až tehdy, kdy večer venkovní teplota klesne o dva až tři stupně pod teplotu v bytě. Ta přes den o něco stoupne, záleží na kvalitě zastínění, a také zda v tu dobu místnost někdo užívá a jak. Nesmíme ale dát na okamžité pocity, opravdu okna neotevírat, neplatí to, co v zimě (větrat krátce, ale intenzivně). Teplota uvnitř by okamžitě šla nahoru. (Vyzkoušeli jsme ve čtyřech tropických dnech po sobě, kdy se v noci teploty držely kolem 20 °C; v zateplené městské novostavbě orientované na západ a severozápad, při zastínění přenosnými rákosovými žaluziemi na vnější straně. Po větrání do venkovní teploty 22 °C jsme uvnitř udrželi teploty, které se nepřehouply přes 27 °C, přestože venku bylo 32 °C a jeden den 34 °C ve stínu – měřeno v místě.)

Nevaříme

Péct v troubě, od rána vařit hned na čtyřech plotýnkách souběžně, fritovat pro pět strávníků? Když jsou venku třicítky? Asi není třeba nic dodávat. Snad jen, že bychom si podle předpovědi počasí měli na ty dny připravit taková jídla, která můžeme ohřívat třeba v mikrovlnce.

Na okno lepíme fólie

Říká se jim protisluneční, r e fl e x n í protisluneční či samolepicí protisluneční (i jinak) a nalepují se buď na vnitřní, nebo na vnější stranu skla. Podle toho jsou i různé typy, přičemž nabídka je docela slušná. Koupit je lze od 100 do 500 Kč za metr čtvereční, některé je třeba instalovat profesionálně, jiné si můžeme dát na skla oken sami. Pro „boj s horkem“ je dobré znát, kolik konkrétní fólie do bytu propustí tepelné energie a zároveň i světla, aby neplatilo úplně doslova, že čím více se bráníme slunci, tím větší máme doma šero. Údaje jsou v procentech, takže můžeme nejen porovnávat, ale i odhadnout, kolik čeho bude. Prodávají i skla s takzvanou ochranou před přehříváním interiéru, jsou potažená reflexní vrstvou oxidu kovu, která odráží solární záření, ale to už je poměrně vyšší investice.

Ochlazujeme pasivně

Zamezíme paprskům slunce, aby se dostaly do bytu. K tomu poslouží: a) markýzy – látkové nebo jiné velkoplošné zábrany, které se instalují z vnější strany nad okna a zvedají či vysouvají v mírném sklonu od vodorovné osy; b) žaluzie – látkové nebo jiné lamely umístěné na mechanismu vodorovně či svisle, lze je natáčet a vytahovat nahoru, respektive stahovat ke straně, instalují se do okna z vnější nebo vnitřní strany; c) rolety – plné látkové či jiné lamelové vnější i vnitřní zábrany, které se rolují na vodorovnou tyč upevněnou nad oknem; d) okenice – obvykle dřevěná plná nebo perforovaná křídla, která z vnějšku zakrývají okna.

Platí, že násobně účinnější jsou zábrany, které okna zastiňují na vnější straně, protože sluneční paprsky neprocházejí sklem. Když zvolíme tento způsob, můžeme za nejpohodlnější považovat žaluzie, neboť lze snadno regulovat průchod světla, aniž bychom je museli vytahovat, jsou však náročnější na instalaci, přinejmenším musejí odolat poryvům větru. Rolety více brání v přístupu světla, jako tepelná zábrana ale mohou být účinnější než žaluzie, což víme třeba z pobytů ve Středomoří. Obzvlášť lamely s dutinami uvnitř dokážou působit jako stěna, a když je ráno stáhneme a večer vytáhneme, zůstane v místnosti stále stejná teplota navzdory venkovním vedrům (ale budou trpět květiny).

Před montáží musíme v obou případech zjistit, zda to půjde udělat tak, abychom je mohli ovládat zevnitř, tedy vyvrtat otvor v rámu okna nebo ve zdi. Prodávají se i žaluzie a rolety na dálkové ovládání.

Víříme vzduch

Jestliže si pořídíme větrák, ať už stolní, stojací, nebo trvale instalovaný na stropě, sám o sobě v místnosti teplotu nesníží. Ale pomůže jinak. Z povrchu pokožky se voda vypařuje, takže ji mimo jiné i ochlazuje, což je přirozený jev. Pocením se náš organismus chrání. Jenže když se okolí pokožky zaplní vodní párou, odpařování ustane, je tedy potřeba nasycenou vrstvu vzduchu vyměnit za nenasycenou, aby ochlazování pokračovalo. A větrák je k tomu ideální. Rozdíly v teplotách však nejsou výrazné, jde spíš o náš pocit, a je to individuální, někomu proudění vzduchu nemusí vyhovovat. A pak: víříme také prach. Prodávají se větráky, jejichž součástí je zvlhčovač, který před točící se lopatky vhání vodní tříšť. I tento způsob by měl přispívat k ochlazování, při velmi horkých dnech však není příliš účinný a rozhodně ho není možné považovat za náhradu klimatizace.

V této souvislosti někteří lidé radí dát před větrák misku s ledem. Proudící vzduch nás ochladí, ale musíme být u misky co nejblíže, v metrové vzdálenosti už můžeme pociťovat stejné účinky, jako bychom led nepoužili.

Pěstujeme květiny

Lidé, kteří mají v některých pokojích hodně zelených květin pohromadě, říkají, že tam je i v horkých letních dnech příjemnější klima než v místnostech s okny, kde květiny nejsou. I to může souviset s odpařováním.

Spíme v bavlně

Tyto rady jsou bez záruky, ale tradují se už dost dlouho, aby na nich bylo pravdy trochu.

Před spánkem si dáme studenou sprchu. Těsně před ulehnutím ponoříme nohy od kotníků dolů do studené vody. Ručník dáme na několik hodin do chladničky a před spaním ho rozprostřeme na polštář. Látkový sáček naplněný rýží dáme do mrazáku a poté si ho vezmeme pod přikrývku. V patrovém domě spíme v nejnižším bodě, tedy v přízemí, protože je tam nejnižší teplota; v bytě pak asi na podlaze. Před spánkem se dostatečně napijeme, dehydrovaný organismus se více přehřívá. Přikryjeme se vlhkým prostěradlem. Dáme si pod přikrývku termofor naplněný ledovou vodou. Někdo navrhuje vodu uvnitř zmrazit. Ale kvůli výraznému rozdílu teplot může vzduch na povrchu kondenzovat a my bychom pak leželi v mokru. V ložnici nezavíráme dveře, i jinde je necháváme otevřené (pokud to lze), aby měl vzduch větší prostor na cirkulaci. Na spaní v horku je nejlepší bavlna, len nebo látky z bambusových vláken. Za horkých nocí si před spaním odpustíme alkohol ve větší míře. Asi usneme rychle, ale pak ty dozvuky…

Ochlazujeme aktivně

To znamená, že klimatizujeme. V zásadě jsou dva typy bytových klimatizací (a jejich varianty). Takzvaná splitová se skládá ze dvou částí, z nichž jedna (kompresor) je venku, druhá (výparník) uvnitř a obě jsou propojené potrubím. Právě pro ně je potřeba skrz zeď provrtat otvor, stejně jako je nutné zajistit, aby venkovní část pevně držela na stěně nebo stála na pevném podkladu, přičemž vzdálenost mezi oběma částmi by měla být co nejkratší. Hluk je venku (proto je dobré informovat sousedy), uvnitř je slyšet jen šum ventilátoru (je -li součástí). Prostor se chladí daleko lépe, než když použijeme druhý typ, a sice mobilní klimatizaci. Ta má kompresor a výparník v jedné skříni, kterou v bytě umístíme tak, abychom mohli harmonikovou hadici o velkém průřezu vystrčit ven pootevřeným oknem nebo balkonovými dveřmi – hadicí bude unikat teplo odebrané z místnosti. K tomu, aby se nevracelo, slouží přenosné zábrany z termolátky, které prostřednictvím suchého zipu upevníme na okno a jeho rám, takže volný zůstane jen otvor pro hadici. Mobilní klimatizace lze přemisťovat, není potřeba žádný stavební zásah (koupíme a hned užíváme), ale hlavní nevýhodou je hluk. I když je výrobci uvádějí jako velmi tiché, rozmezí 40–65 dB je stále nepříjemný zvuk, navíc souvislý, protože klimatizovat musíme několik hodin v kuse.

Klimatizování vysušuje vzduch, proto si pořídíme zvlhčovač, někdy stačí i větší počet květin, které potřebují rosit; což pak ovšem musíme dělat častěji.

A co ještě?

Namočíme si vlasy. Osprchujeme se studenou vodou. Vysoké teploty budeme lépe snášet v prostoru s nízkou relativní vlhkostí, než když je vzduch nasycený vodní párou. Vnímání je individuální, ale za hraniční teplotu, která je nepříjemná pro spaní či odpočinek v bytě, se obecně považuje 25 °C. Venkovní teploty po západu slunce klesají pomaleji v centrech měst než mezi rodinnými domy obklopenými zelení. Rozdíly někdy bývají velmi výrazné. Proto se doporučuje těm, kterým horko způsobuje zdravotní potíže, trávit tropické dny raději v přírodě. Ve velkých městech se můžeme v kritických časech uchýlit do klimatizovaných obchodních center. V některých bytech lze vytvořit průvan, i když je venku nehybný vzduch. Jenže když je velké horko, může tento vzduch při pomalém proudění ohřát vnitřní stěny, které pak budou déle sálat. Slunečnímu žáru do jisté míry zabrání i vzrostlejší stromy, vysazené tak, aby stínily jižní a západní stěny domu.

Zdroj: Časopis Receptář