Ráno vstát a pokochat se pohledem na dokonalé komínky je něco, co potěší nejen lidi s obsedantně kompulzivní poruchou a věčné urovnávače. Z přehledně srovnané skříně si mnohem snadněji vybereme, ať se chystáme do práce, zůstáváme doma nebo nás čeká nějaká speciální příležitost. A i když to může na začátku vypadat skoro beznadějně, cesta k nim nakonec není dlouhá ani složitá. Platí navíc pro oblečení, stejně jako pro vybavení kuchyně.
Všechno ven
První krok? Všechno vyndat. Obzvlášť to platí v případě šatní skříně, ale stejné pravidlo můžeme uplatnit i na zásuvky v obývacím pokoji nebo v koupelně. A do určité míry na spíž nebo kuchyňské skříňky s nádobím. Když z nich vyndáme všechno najednou, přesně uvidíme jejich obsah, můžeme ho rozdělit a vymyslet třeba reorganizaci, když se po letech ukáže, že některé způsoby ukládání už nám nevyhovují. Do prázdných skříněk a polic se pak třídí i skládá mnohem lépe. A když si pořádný systém založíme hned na začátku, spíš se nám povede ho udržet.
První krok? Všechno vyndat.
Roztřídit a probrat
Oblečení, nebo cokoli jiného, co ze skříní a komod vyndáme, bychom pak měli roztřídit. Začít můžeme tím, že ho rozdělíme podle jednotlivých kusů, na trička a klidně zvlášť ta s krátkým a dlouhým rukávem, halenky, košile, kalhoty, bundy, domácí oblečení, pyžama a tak dál. V rámci jednotlivých hromádek by pak měla proběhnout pořádná probírka. Všechno, co nenosíme, nesedí nám, už se nám vlastně ani moc nelíbí, nebo si to necháváme jen jako vzpomínku, by mělo jít pryč. Mít pár bílých a černých triček se hodí vždycky, ale nikdo jich nepotřebuje patnáct. Stejně tak svetrů a mikin užijeme jen omezené množství. Pokud u některých věcí váháme, je dobré si vzpomenout, kdy jsme je měli na sobě naposledy. Anebo je do šatníku zařadit přechodně, pověsit na šatní tyč a použít jeden šikovný trik. Pokaždé, když si danou věc vezmeme na sebe, měli bychom otočit hák ramínka na opačnou stranu. Nebo si na něm udělat nějakou značku. Už po dvou měsících tak snadno zjistíme, co vlastně vůbec nenosíme.
Vzácnější kousky z kvalitních materiálů, od návrhářů anebo třeba ručně šité, které už nenosíme, můžeme rozhodně uschovat třeba pro děti nebo vnoučata. Ovšem pokud jich nebudou tři pytle a ještě trochu navíc. Vyřazené věci můžeme věnovat – ty horší třeba do charity nebo blízkého sociálního zařízení, ty lepší zkusit prodat, případně je darovat kamarádkám nebo po okolí.
Cílem je mít po probrání tolik oblečení, kolik se do skříně opravdu vejde.
Jen kolik se vejde do skříně
Cílem je mít po probrání tolik oblečení, kolik se do skříně opravdu vejde. A když trochu místa zbude, je to jen dobře. Z hromádek bychom měli vytřídit ještě dvě části. První bude tvořit sezonní oblečení, tedy letní šaty i kraťasy a zimní bundy, čepice a rukavice, které bychom měli skladovat nejlépe ve vakuovacích pytlích nebo dobře uzavíratelných průhledných boxech. Ideálně v horní části skříně, kam příliš často nechodíme, ale hodí se i jiné, hůř přístupné úložné prostory. Do nich je šikovné uklidit také oblečení, které nosíme skutečně jen výjimečně – plesové šaty, oblek, další slavnostní oblečení, které vytáhneme nanejvýš dvakrát do roka a ve skříni by jindy spíš překáželo.
Pověsit nebo složit?
Podle úklidových expertů platí, že nejpřehledněji a také nejúpravněji působí šatní skříň s velkou šatní tyčí, kam můžeme pověsit téměř všechno kromě ponožek a spodního prádla. Takovou má ale málokdo z nás, a tak druhé místo patří zásuvkám. Do nich radí odborníci v čele s Marií Kondo věci skládat, ale na výšku, ne na naplocho, jak jsme zvyklí. Složit takový balíček z trička je trochu věcí cviku, ale stačí si to párkrát zkusit, a pak už jde jen o zvyk. Díky tomu je možné oblečení skladovat ne nad sebou, ale vedle sebe, takže jakmile zásuvku otevřeme, vidíme, co v ní přesně je. Kdo chce, může dokonce oblečení roztřídit podle typu, barev nebo podle použití a toho, zda konkrétní věci nosíme doma nebo do práce.
Nejhorší jsou z hlediska organizace police, zvlášť ty hluboké, kam je dozadu špatně vidět. Můžeme do nich skládat buď dlouhé kusy, jako jsou kalhoty, nebo si pořídit úložné boxy, nejlépe dva vhodně velké za sebe, které pomohou prostor zorganizovat. A do předního pak ukládat to, co používáme každý den, do zadního to, co vytáhneme třeba jen o víkendu.
Hlavně vydržet
Jednou uklizený šatník, nebo jakoukoli jinou skříň, přece není obtížné udržet. I když vlastně… Nevzhledné kopičky se objeví klidně druhý den a pak už je jen na nás, abychom všechno skládali takovým způsobem a tam, kam jsme se rozhodli. Určitě pomůže, když bude mít všechno své pevně dané místo. Což ostatně také radí odborníci na úklid. Pomáhá také ještě před tím, než vrátíme věci zpátky, všechno pečlivě vytřít a vyčistit, do šatníku přidat kuličky nebo cedrové špalíky proti šatním molům. A třeba i pytlík s levandulí nebo něco jiného, co skříň pěkně, ale přitom přírodně a nevtíravě provoní.
Jednou uklizený šatník, nebo jakoukoli jinou skříň, přece není obtížné udržet.
KRÁLOVNA ÚKLIDU
Japonská specialistka na uklízení Marie Kondo před pár lety naprosto uhranula většinu světa svou jednoduchou, a přesto velmi účinnou metodou třídění věcí a úklidu.
Základní pravidla zní:
- Vybírat podle emocí. Každou věc bychom měli vzít během úklidu vědomě do ruky a zamyslet se, jestli v nás vyvolává nějakou emoci. Pokud ne, tak ji rozhodně nepotřebujeme.
- Ale nenechat je převzít velení. Zbavit bychom se určitě měli všech „upomínkových“ předmětů na něco ošklivého, stejně tak se ale hodí probrat vzpomínky na to pěkné. Nechávat si i po letech všechny školní výkresy a diplomy dětí je nesmysl. Jedna pěkná věc od každého stačí. A pokud je nedokážeme úplně vyhodit? Ať si je děti protřídí samy.
- Všemu dát vlastní místo. Když budeme mít přesně rozmyšlené, že tahle mísa patří sem a tahle kravata zase tam, zvládneme je příště nejspíš rovnou dát zpátky na jejich místo, a tím omezíme vznik zakrámovaných odkládacích ploch i urychlíme jejich úklid.
- Rozdělit podle účelu. Knihy, nářadí, hobby pomůcky, oblečení či společenské hry, to vše by mělo mít jedno místo v domě nebo bytě, kam to ukládáme.
- Třídit podle velikosti. Mišmaš věcí, které vlastně nemají nějaké konkrétní místo, a přesto je potřebujeme, doporučuje Marie Kondo roztřídit alespoň podle velikosti a velké, malé a střední pak skladovat v adekvátně velkých, nejlépe průhledných boxech, které zajistí, že v nich nebudeme mít takový zmatek.
Titulka Receptar 3
Zdroj: Časopis Receptář
