V devadesátých letech minulého století ztratila řada kominíků svou pravidelnou práci, někteří dokonce pověsili řemeslo na komín a přešli do jiného oboru. Zastaralá vyhláška z roku 1981 o čištění komínů a povinnostech „správce objektu a uživatele spotřebičů paliv“ a „kominického podniku“ totiž ztratila své adresáty a přestala fungovat.

Ovšem nová výstavba, množství rekonstrukcí starších domů, odpovědnost majitelů a koneckonců i varování hasičů postupem let vracely kominíkům početnou klientelu. Dokonce v takovém množství, že si leckde zákazníci museli větší kominické práce, jako je vložkování a frézování, objednávat i několik měsíců předem.

Od 1. ledna 2011 platí nařízení vlády č. 91/2010 Sb. o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv

Až od roku 2011 mají majitelé domů nově popsanou povinnost starat se o bezpečný technický stav komína.

Kominíci se nemusejí bát o svou živnost a zákazníci si mohou vybírat, kterého osloví podle referencí a ceny.

Na kontrolu komínů by majitelé domů měli pamatovat hned po skončení topné sezony, a to nejen kvůli vyčištění průduchu.

Po revizi často následuje doporučení: vložkovat

Pokud odborník upozorní na nefunkčnost komína, vysvětlí, proč se stav komínu bude dál zhoršovat, nebo dokonce varuje před nebezpečím požáru a doporučí rekonstrukci, je třeba jeho stanovisko brát vážně a opravu naplánovat.

Nejpoužívanějším způsobem nutné úpravy nebo rekonstrukce komínu je vložkování.

Komínová vložka zamezí průsaku vlhkosti, vodních par a spalin skrz plášť komínového tělesa. Příkladem takového nežádoucího průniku spalin jsou dehtové skvrny, viditelné na omítce starších komínů.

Kdy je nutné komín vyvložkovat

  • Komínový průduch je ve špatném technickém stavu, neodpovídá předpisům.
  • Průměr průduchu neodpovídá parametrům spotřebiče.
  • Přecházíme na jiné palivo.
  • Tah komínu je špatný.
  • Stěny komínového tělesa narušuje vlhko, kondenzát ze spalin.
  • V místnostech je cítit zápach spalin.
  • Původní průduch nebo vložka jsou na konci své životnosti.

Moderní spotřebič by ve starším jednovrstvém zděném komínovém tělese bez keramické či ocelové vložky dříve či později způsobil problém. V moderním topidle palivo hoří efektivněji a komínem odcházejí chladnější spaliny, které mohou v neprohřátém komínovém tělese kondenzovat.

Nejen havarijní stav, ale rovněž změna systému vytápění, například instalace moderního spotřebiče na biomasu apod., vyžaduje revizi komína a obvykle jeho vyvložkování.

Před vložkováním kominík posoudí stávající komínové těleso a rozhodne, zda je třeba opravit, ve které části a jak. Dnes k tomu používá nejen obvyklé zrcátko, ale také moderní techniku. Komínová sonda či kamera se uplatní zejména tam, kde je průduch zalomený nebo poškozený.

Výhodou je, že komín se vložkuje shora a bourací práce se provádějí jen v místě vyústění kouřovodu od spotřebiče do komína, kde se do vložky vsazuje tzv. T-díl. Bourá se rovněž u paty komínového tělesa, a to kvůli montáži spodního zakončení vložky. To tvoří jímka na kondenzát a obslužná vymetací dvířka.

Proč se komínová tělesa frézují

Díky moderní technologii mohou kominíci desítky let starý komín nejen vyvložkovat, ale také změnit jeho průměr. Je to právě frézování, které umožňuje využít stávající komínové šachty k provozu nových tepelných spotřebičů.

Odfrézovat lze až třetinu komínového zdiva, např. z pláště silného 15 cm lze ubrat až 5 cm vnitřního zdiva. Tak se dá z průměru 15 cm dosáhnout až na průměr 25 cm, což je rozměr vhodný pro vložku s průměrem až 230 mm.

Frézovaný komínový průduch, který bude dál sloužit jako komín, musí být vyvložkován.

Minimální průřez komína, který lze frézovat, je 100 mm.

Předpokladem pro frézování je přiměřeně dobrý technický stav komínového tělesa, jeho průchodnost a soudržné zdivo

Frézování ocení například ten, kdo si pořizuje moderní krbovou vložku s průměrem kouřovodu kolem 200 mm, ale v domě má k dispozici běžný čtvercový průduch 15x15 cm.

Větší průměry kouřovodů mívá též kotel na dřevoplyn, plynový kotel většího výkonu apod.

Ovšem i v případě zachování průměru komínu bývá potřeba frézovat − aby se do průduchu dala vložka stávajícího průměru zasunout.

Stěny komínového průduchu se frézováním vyčistí − fréza je zbaví nánosu dehtu.

Odborník může doporučit frézování i proto, aby se zvýšil tah příliš nízkého komínu.

Frézování celkem spolehlivě nahradí nákladnější a pracnější bourání a stavbu nového komínového tělesa. Při použití keramické vložky lze na rekonstruovaný komín získat záruku 30 let.

Kominíci dokážou jeden průduch rodinného domu vyfrézovat a vyvložkovat za jeden den. Pytle prachu z rozemletých cihel vybírají u paty komínového tělesa, což je dobré zejména, když komín končí ve sklepě.

Původní otvory napojení kouřovodu od spotřebiče je třeba při frézování zaslepit, v předstihu se dají zazdít, aby rotující fréza tvořila souměrný a pokud možno rovný válcový průduch. Prášení se dá omezit průmyslovým vysavačem napojeným na frézu.

Řetízky melou zdivo

Čím se komín frézuje? Hydraulické čerpadlo roztáčí rotor nevelkého kovového válečku – frézy − do vysokých otáček. Kominík spustí frézu i s přípojnými hadicemi hydrauliky ze střechy na dno komínového průduchu a rotující zařízení pomalu táhne vzhůru k ústí komína.

Délka řetízků určuje průměr frézovaného komínového průduchu. Lze ho i měnit, takže k vymetacímu otvoru ve sklepě nemusí vést týž průměr jako od spotřebiče ke střešnímu ústí komínu. Frézovat lze kruhové, čtvercové i obdélníkové průduchy. U samostatně stojících komínů je nutno posoudit statiku.

Po obvodu rotoru jsou upevněny krátké řetízky z tvrzené oceli. Poslední články řetízků odstředivou silou narážejí do komínového zdiva a drtí je a brousí na jemný prach.

Fréza však nezbaví komín kovových vložek, vložek z glazované keramiky, ani železobetonu. Komplikace nastanou, když komínem prochází zapomenutá železná armatura apod. Zazděná železobetonová obslužná dvířka pod střechou zase mohou frézu vychýlit, a tak zakřivit tvar průduchu. Podobné překážky nezbývá než odstranit z vnějšku a do komínového tělesa v tom kterém místě vybourat montážní otvor.

Které komínové vložky nabízí trh

Nabídka je velká a stále se rozšiřuje. Existují vložky

  • hliníkové,
  • z nerezového plechu,
  • keramické s vysokou životností,
  • ale i plastové vložky pro spaliny s teplotami do 120, 130, případně 160 °C.

Dokladem technického vývoje jsou nafukovací komínové vložky. Základem je plastová roura z umělé pryskyřice a skelných vláken, která se jako jeden díl vsune do komínového průduchu, nafoukne kompresorem a vytvrdí parou. Pevná, bezešvá trouba je konstruována pro spaliny s teplotami do 250 °C.

Výběr typu a materiálu vložky mj. ovlivňuje, zda je komínový průduch zcela rovný či z různých příčin uhnutý, jaká bude provozní teplota spalin, do jaké míry budou kondenzovat, zda odcházejí od spotřebiče podtlakem či přetlakem aj.

Rozhodnutí, kterou vložku pořídit a proč, proberme s kominíky. Cena za frézování, vložkování a materiál závisí na délce komínového tělesa, jeho průměru, volbě vložky, připojení ke spotřebiči, celkové pracnosti a dalších položkách. Za takto provedenou opravu komína v rodinném domě si firmy účtují částky kolem 30 tisíc korun a výše.