V Obci Krásná – Pěnčín, na pomezí Krkonoš, Jizerských hor a Českého ráje, stojí v malebném svahu roubený hrad. Postavil jej lékař opředený legendami a podivuhodné věci se zde dějí dodnes. Už jen znovuzrození obrovského roubeného domu je zázrak. Možná podobný, jaké konával doktor Kittel. Nadpřirozených sil k němu netřeba, ale těch lidských si žádal mnoho.

Ďáblův doktor

Tak se jmenuje jedna pověst z knihy Vladimíra Mikoláška. Jejím hrdinou je doktor Kittel, který se upsal ďáblu, aby dokázal každého uzdravit. Jeho čistá duše však peklu nepropadla. Vyprávěno a napsáno bylo mnoho dalších legend, lékař inspiroval spisovatele, malíře i filmaře. „O skutečném životě Jana Josefa Antonína Eleazara Kittela však nevíme skoro nic. Kdo mu vozil cizokrajné ingredience, které používal? Jak probíhal běžný den v roubeném hradě, do kterého přicházeli nemocní z blízka i daleka? Říká se, že jsou tu zakopané jeho lékařské knihy. Třeba je pod sklepením jednou najdeme“ doufá Richard Hübel, dobrá duše Kittelova domu.

Jisté je, že lékař, narozený v roce 1704 v rodině s ranhojičskou tradicí, byl výjimečně nadaný a obětavý. Uzdravoval s pomocí bylinek, vodoléčby i chirurgie. Díky jeho umu vzniklo přísloví „tomu ani Kittel nepomůže“. Výdělek si nenechával pro sebe. Postavil nejen obrovský roubený dům pro své pacienty, ale i kostel, faru, a školu.

Nové dějiny staré roubenky

Po druhé světové válce dům sloužil jako bytový, poté jej velká stavební firma hodlala proměnit na zděné rekreační zařízení. Úplnému zničení stavby zabránil Památkový ústav. O rekonstrukci se pokoušel soukromník, ovšem nedošlo k činu ani k placení vršících se pokut. Richardu Hübelovi, který se stal v roce 1998 starostou Pěnčína, osud Kittelova domu již dlouho ležel na srdci. „Obec v roce 2004 unikátní roubený dům zvaný burk (z němckého die Burg - hrad) koupila. Chtěli jsme ho zachránit před úplným zničením, ihned začala rekonstrukce“ komentuje statečný krok zastupitelstva. Co ale teď se zchátralou stavbou?

Stavba od střechy dolů?

„Architekt Fantys vymyslel nevšední způsob záchrany, který začínal od střechy. Nápad vzbudil pozdvižení. Dokázal však skutečně zachránit unikátní kamenné srdce domu“ vysvětluje Richard Hübel. V roce 2004 byl zchátralý dům opatřen silnými kůly. O rok později již nesly střechu a vše pod ní bylo rozebráno a znovu postaveno. Nadšení lidí, kteří dávali do záchrany ojedinělého domu všechno, bylo nakažlivé i pro řemeslníky. Ani pro ně nebyla obnova roubeného hradu obyčejná práce. (Zásluhu na obnově má také Ing.Pavel Bureš z Národního památkového ústavu a projektant Ing. arch. Dostál.)

Dřevo, které hodně pamatuje

Před rekonstrukcí byly zmapovány všechny staré trámy, nové byly připraveny ve stejných délkách a profilech. Našly se však i trámy, které vlhkost ani plísně nepoznamenaly. Tito třísetletí pamětníci se do domu vrátili. Tvoří sedm sloupů v interiéru a kus vnitřní stěny. Jejich věk doložila dendrochronologická sonda, jinak bychom mu těžko uvěřili. Nové trámy překvapují svojí mohutností. „Pocházejí z Krkonoš. Z hrabačovské pily byly přivezeny prizmy, kmeny seříznuté ze dvou stran. Zbývající strany se opracovávaly na místě, z venku byly osekávány ručně“ popisuje Richard Hübel. Nyní trámy čekají na ošetření proti dřevokaznému hmyzu a houbám. Mezi nimi jsou napěchovány speciální provazce z hrubé dřevité vaty (v roubenkách byly používány i provazce konopné a slaměné). Původní okna se nezachovala. Truhláři dnes naštěstí umí vyrobit tradičně vyhlížející dřevěná okna, která slušně těsní. Není proto třeba hyzdit roubené chalupy plastovými okny s pseudopříčkami.

Co si počít, když se roubenka rozpadá?

„Roubené domy mají jeden nešvar – čím je srub vyšší, tím více hrozí rozestoupení nárožních vazeb trámů, někdy již při samotné stavbě. Postavit vícepatrový roubený dům je obzvlášť velký oříšek, váhu horního patra a střechy nárožní vazby roubení hlavně v dolní části při zemi neunesou a může hrozit zborcení domu. Proto vznikly podstávkové domy, kde horní patro či krov stojí na vnějších sloupech. Na krásenském „Burku“ byla použita ještě archaičtější metoda. Zpevňují jej kleštiny, svislé trámy při vnějších i vnitřních stěnách domu“ vysvětluje etnolog Jan Sedlák.

Omítka z hlíny

„Vnitřní stěny se opatří dubovými kolíčky a na ně natáhne přírodní hliněná omítka. Podobná, jaká zde kdysi byla“ plánuje Richard Hübel. Dírky po kolíčcích zejí jako důkaz ve starých trámech. Hliněné omítky bez cementu jsou stále oblíbenější, především v domech z přírodních materiálů. Lze je tvarovat podle přání, po zaschnutí jsou pevné. Třeba se další fáze opravy domu zúčastní i šikovné ruce dobrovolníků…

Jak vytápět roubenku?

Projekt rekonstrukce původně počítal s přímotopy, ale nejen pro vysoké náklady na provoz se sem nehodí. (K podobnému závěru dospělo i mnoho majitelů chalup, kteří si přímotopy v době, kdy byly s vidinou levné elektřiny propagovány, pořídili.) V plánu je teď tepelné čerpadlo a kotel na dřevo. Teplo rozvede do nenápadných radiátorů s mřížkou, buď přímo zapuštěných v podlaze, nebo jen mírně vystupujících. Stavbu stačí temperovat, v místnostech přitopí kachlová kamna. Komíny se navíc postarají o přirozené větrání celé stavby a není potřeba žádná další klimatizace. A v peci v přízemí by se mohl péct chleba…

Léky z černé kuchyně

„V přízemí domu jsou dvě zachovalé černé kuchyně, v patře nad nimi ještě dvě malé pomocné. Patrová černá kuchyně v roubeném, či hrázděném domu je dnes velká vzácnost“ upozorňuje Jan Sedlák. V kuchyních doktor Kittel připravoval z nejrůznějších rostlin léky na všechny neduhy. Léčil a operoval i oči, používal dodnes oblíbený světlík lékařský. K domu patrně patřily i skleníky a ustájení pro hospodářská zvířata.

Prostor otevřený lidem

Kittelův dům zažil již mnohé. Jaké bude jeho využití, až se dočká původní podoby? „Bude kulturním centrem obce. Vybudujeme v něm zázemí pro pořádání přednášek, zájmových dílen, kurzů… Když uspořádáme zajímavou besedu, jsme překvapeni, jaký zájem vzbudí. Jenže vhodný prostor chybí. Zároveň v něm návštěvník uvidí vše, co se z unikátní stavby dochovalo. Ve sklepě bude galerie a ukázky, jak se kdysi vařily bylinkové léky a připravovaly masti“ přibližuje krásné vize Richard Hübel.

Rok od roku se roubený hrad uzdravuje, na jeho obnovu přispívá Ministerstvo kultury a velkou měrou i obec, která si za péči o podklady svého kraje zaslouží obdiv. Přesto rekonstrukce postupuje pomalu. Ovšem pokud by Kittelův dům získal grant podaný EHP norským fondům, mohla by být dokončena do dvou let.

Vodoléčba těla i duše

Ve svahu nad domem, protkaném horskými prameny, leží soustava tří studánek. Jsou kryté kamennou klenbou a velké tak, že přímo vybízejí ke koupeli. „Není pochyb, že byly vodoléčebné, doktor Kittel prováděl vodoléčbu zdejší mírně radioaktivní vodou sto let před Priessnitzem. Kdoví, jestli k vodoléčbě nesloužil i bazének ve sklepě, nyní kvůli ucpaným přítokům prázdný“ říká Richard Hübel.

Podobně jako průzračná studánka nad kostelem je návštěva Kittelovska osvěžující a plná naděje. Kdyby nebylo nadšení a obětavosti místních lidí, roubený hrad by navždy zmizel. Nyní však vstal z popela a bude tu zase pro lidi, jak si Eleazar Kittel přál.

Na Krásné to žije

Na Krásné každoročně probíhá prvomájová pouť, která na kopec přivábí tisíce poutníků. V létě zde můžete zažít Svatojánský víkend plný magie, s půlnoční prohlídkou Kittelova domu. Na zdejším kulturním životě se podílí Matice děkanství železnobrodského, místní farníci, obec, občanské sdružení Krásnohled a Kittelovo muzeum, ležící hned vedle „burku“. Cestu k prastarému kamennému domku lemuje sad a bylinková zahrádka. Muzeum provozuje jablonecká firma Kitl, vyrábějící tradiční bylinné sirupy a masti.

Okolí Krásné bylo kulturním centrem dokonce již v paleolitu. Neolitiční řemeslníci zde štípali polotovary na pazourkové sekery pro celou střední Evropu. Když se jim štěp nepovedl, hodili ho za sebe. O tisíce let později se zjistilo, že kopečky v lese nejsou plné obyčejného kamení, ale prastarých nástrojů. Vždy v červenci pořádá Kittelovo muzeum víkend pravěkých sekerek. Archeologové všem zájemcům předvádějí, jak se na úsvitu našich dějin štípala a brousila kamenná ostří. (Více informací o muzeu naleznete na www.kittel.cz)

Foto: Martin Hlaváček

Další fotografie naleznete na www.martinhlavacek.com