Když se spalovalo dřevo, stavěly se komíny pevné, jednovrstvé. Doba se však posunula a technologie spalování šly kupředu. Zvýšila se účinnost přidáváním dalších dohořívacích procesů, zvýšením teplot, automatizací apod. Tomuto trendu pak musela jít naproti i komínová tělesa, jejichž konstrukce se dost radikálně změnila. Jednovrstvých komínů se už dnes moc nevidí, současné systémy musí odpovídat náročným výpočtům na vytápění.
V NOVÉM KABÁTĚ
Komíny z cihel a kamene se mohly používat jen do chvíle, kdy se topilo pouze dřevem. Z uhlí a plynu vystupují jiné spaliny, které mohou komín zásadně poškodit, navíc topení plynem provázejí naprosto odlišné fyzikálně-chemické procesy a staré komíny na ně nestačí. Do hry vstoupily také technické požadavky na bezpečnost, vzduchotěsnost, izolaci a vzhled, podobně jako u spousty jiných součástí domu.
Především je třeba zmínit, že dnes nelze stavět komín podle sebe. Novostavba musí mít komín certifikovaný, což znamená, že výrobce vytvoří celý komínový systém, který splňuje všechny kladené požadavky. Jelikož jde o skládačku, lze si komín sestavit i svépomocí a na závěr jen vyžádat od revizního technika zvláštní štítek, který potvrdí, že komín má správné parametry. Samozřejmě je lepší, pokud vše provádí odborník. Především budování základové desky nebo vkládání vložky není úplně snadná záležitost.
PALETA MATERIÁLŮ
Na trhu existuje hned několik druhů komínů. Vývoj v materiálech a jejich funkcích totiž výrazně pozměnil konstrukci. Základem každého komínu je nosná část. Asi nejsubtilnější ji mají produkty z nerezu, kde nosnou část tvoří elegantní stříbrný válec uchycený ke stěně domu.
Klasické těžké komíny se stavějí z cihelných, vápenopískových nebo betonových bloků. Dnes už je z drtivé většiny tvoří větší skládačky, které se kladou na sebe. Pokud je zapotřebí víceprůduchový komín, připojí se další část vedle, což rovnou zajistí dvouotvorové bloky, jejichž součástí jsou sopouchy, vymetací otvory, komínové hlavy a v případě vyšších staveb i výztužné prvky.
Uvnitř je pak umístěná vložka, ve většině případů vyrobená ze speciální keramiky, nerezu, hliníku nebo plastu. Ano, dokonce i plasty se mohou ve specifických případech používat.
V HLAVNÍ ROLI KOTEL
O tom, jaký druh vložky je nejvhodnější, rozhoduje především spalované médium. Rady chytrých sousedů, že „mají hliník a super drží“, nemusí odpovídat podmínkám jiného domu a komínu. Souvisí s tím mnoho aspektů, třeba průměr průduchu, výška a izolace komína, přisávání vzduchu, teplota spalin apod. Hlavní roli ale hraje typ kotle. Kupříkladu za kotlem spalujícím uhlí je výrazně vyšší teplota než za kondenzačním na plyn. Kondenzační kotle totiž využívají i takzvané zbytkové teplo, takže do komína vstupují emise s výrazně nižší teplotou (proto se na kondenzačních kotlích dá nalézt účinnost vyšší než 100 %, což je samozřejmě jen teoretická hodnota). Emise tak mohou na stěnách komínu rychle kondenzovat a vyvložkovat komín nasákavou vrstvou by znamenalo její rychlou degradaci. Komín kondenzačního kotle se proto vložkuje nenasákavou konstrukcí, která ovšem snese mírně kyselý kondenzát.
KONDENZACE SPALIN
Zatímco u plynového kondenzačního kotle se kondenzaci nelze vyhnout, u ostatních typů vytápění to neplatí. Při topení dřevem kondenzované spaliny v komíně narušují jeho těleso a úsady a snižují účinnost tahu. V důsledku toho se mohou úsady vznítit, vnitřním tlakem vybuchnout a zcela poškodit komín. Dokonce hrozí i požár domu. Proto je třeba dbát na to, aby rosný bod ležel až za hranou komínového tělesa, tedy venku. Komíny dřevěných topenišť se tak chrání speciálními nehořlavými izolanty – v interiéru jsou pak sice studené a nevyhřívají průchozí pokoje, na druhou stranu lépe fungují.
SPALOVÁNÍ BEZ VZDUCHU
Správné spalování potřebuje spoustu kyslíku. Dříve kyslík spotřebovaný kamny rychle nahradil jiný, který se přisál netěsnostmi. Moderní domy ale mají perfektní izolaci, takže se musí zabezpečit nasávání vzduchu zvenčí. Zajistit to mohou speciální průduchy do fasády nebo také komíny. Mezeru mezi komínovou vložkou a tělesem totiž lze využít pro přívod vzduchu. Kamna a krby tak mohou být zcela utěsněné, splňovat přísné podmínky pro nízkoenergetické či dokonce pasivní domy a přitom standardně topit.
ČIŠTĚNÍ, REVIZE, OPRAVY
Součástí každého nového komínu musí být kolaudační revize, v níž technik zhodnotí stavbu komínu a udělí mu speciální štítek o zatřídění. Z něj lze vyčíst typ produktu, tlakovou třídu, odolnost proti působení kondenzátu, korozi nebo vyhoření sazí, ale i výšku průduchu, průřez nebo název organizace, která provedla instalaci.
Komíny se musí podle legislativy pravidelně kontrolovat a čistit
Komíny se musí podle legislativy pravidelně kontrolovat a čistit. Vyhláška stanoví termíny pravidelných revizí i čištění komínových cest a pro snížení nebezpečí se vyplatí je dodržovat. V případě požáru domu se dá díky revizi spolehnout na to, že pojišťovna pojistku vyplatí.
U starších komínů dokáže revizní technik nebo kominík zhodnotit stav a doporučit opravu. Většinou se opravy provádějí vyvložkováním komína vhodným typem vložek – nerezovými, keramickými případně plastovými, opět podle typu připojených spotřebičů, respektive jejich paliva. Nerezové vložky jsou v komínovém průduchu prostorově nenáročné, zasouvají se shora a kromě montážního otvoru není třeba bouracích prací. Jejich nevýhodou se ve srovnání s keramickými jeví nižší životnost. Keramické vložky však zmenší průřez průduchu, a proto se lépe hodí do velkých komínů. Vložky z takzvaného izostatického šamotu jsou tenkostěnné, takže významně neovlivňují průměr průduchu.
SLOVNÍČEK POJMŮ
- PRŮDUCH Vnitřní průchozí část komínu, kudy se odvádějí spaliny. Může mít různý průřez.
- PLÁŠŤ Vnější vrstva komínu, která zajišťuje stabilitu, nehořlavost a odolnost proti spalinám.
- VLOŽKA Průduch vložený do komínového pláště, který není samonosný, ale přebírá z pláště funkční požadavky na odolnost.
- IZOLACE Vložená tepelná nehořlavá izolace, která zamezuje prochládání komína, a tedy kondenzaci vodních par.
- SOPOUCH Otvor do průduchu, kudy se připojují spotřebiče.
- VYBÍRACÍ OTVOR Revizní a čisticí otvor v nejnižší části komína, kudy se vybírají saze a popel. Musí být usazený minimálně 30 cm nad nehořlavou podlahou a mít dvojitá plechová či cementová nehořlavá dvířka, která jsou označená podle druhu paliva připojených spotřebičů.
- VYMETACÍ OTVOR Pokud nelze vymetat ze střechy, zřizuje se na půdě vymetací otvor pro čištění komína.
- HLAVA Horní část komína nad střechou, většinou opatřená nehořlavou komínovou stříškou proti pronikání deště.
- ÚČINNÁ VÝŠKA Aby kamna správně táhla, musí mít komín dostatečnou výšku. Ta závisí i na průřezu komínového průduchu a musí splňovat další technické normy, jako je minimální výška nad hřebenem střechy.
ROZDĚLENÍ KOMÍNŮ
Jednovrstvý: Komínový plášť je zároveň komínovým průduchem. Plášť tak přebírá funkci statickou i chemicky a teplotně odolného materiálu.
Dvouvrstvý: Použití jiných paliv, než jsou pevná, vedlo k vytvoření komínů s vnitřní vložkou odolnou proti kyselým spalinám a s vnějším nosným pláštěm. Tyto komíny se dají použít i na spalování plynných a kapalných paliv.
Třívrstvý s izolací: Přidáním třetí vrstvy mezi vnitřní odolnou vložku a vnější nosný prvek se izoloval komín tak, aby se dále neochlazovaly spaliny od moderních nízkoteplotních spotřebičů až k rosnému bodu. Opět jsou to komíny pro plynná i kapalná paliva.
Odolný proti vlhkosti: Moderní vytápění kondenzačními kotli počítá s vysokou účinností hoření a nízkými výstupními teplotami. Proto byly vyvinuty komíny, které mohou dosáhnout teploty rosného bodu, jsou nenasákavé a zkondenzovaná voda se zachytává a odvádí pryč. Tyto komíny nepotřebují izolaci, jsou tedy většinou dvouvrstvé.
Zdroj: Časopis Dům a zahrada
