obrázek z archivu ireceptar.cz

Kouzlo starého hliněného domu: modelované omítky, příjemné klima

Rodinný hliněný dům v Lysovicích u Vyškova dýchá neopakovatelnou kouzelnou atmosférou a bydlení v něm přináší celou řadu výhod včetně těch ekologických a ekonomických.

Tradice hliněných stavebních materiálů dosahuje až do starověké Babylonie. Hlína se používala jak pro stavbu královských paláců, tak příbytků chudiny. I dnes celá jedna šestina obyvatel Země žije v hliněných domech.

Zájem o hliněné stavební materiály v posledních letech roste také v Česku. Proč? Vedle prokázaných pozitivních dopadů na zdravé vnitřní klima obytného prostoru a úspor za vytápění nabízejí hliněné materiály rozmanité možnosti výtvarného zpracování. A právě to je pro lidi s citem pro tradici a s talentem podílet se vlastní fantazií na vytvoření svého domova přitažlivé.

V průčelí hliněného domu je žudr — prostorná předsíň s lavicemi k sezení podél stěny.V průčelí hliněného domu je žudr — prostorná předsíň s lavicemi k sezení podél stěny.Autor: Archiv ireceptar.cz

Malebná nepravidelnost

V prostorné světnici se starobylým nábytkem, které vévodí dlouhý stůl z masivního dřeva, nás vítají manželé Marek a Edita Vlčkovi. Z vedlejší černé kuchyně se line vůně připravovaného jídla. Hliněné stěny domu dýchají teplem. Všude cítíme příjemné působení rukodělné práce. Vnímáme kouzlo měkce modelovaných nároží a malebně proláklých stěn s obloučky vytlačovanými prsty do vlhké omítky. Připadá nám, že jsme se ocitli v časech našich předků.

Současný trend v novostavbách nebo při rekonstrukcích domů a bytů razí především co nejpřesnější linie a rovné stěny — všechno pečlivě začištěné a bez jakýchkoliv odchylek.

Tady jsou zakřivené stěny a další nepravidelnosti vítány. Právě ty totiž dodávají hliněnému domu půvab a přesvědčivost, že se nejedná jen o neosobitý až sterilní prostor, ale o skutečně obydlený a životem tepající domov. A u Vlčků to doopravdy žije, mají totiž čtyři děti. K šestičlenné rodině můžeme ještě připočítat tři psy, několik koček a jednoho koně.

Z takových nepálených hliněných cihel je dům postavenZ takových nepálených hliněných cihel je dům postavenAutor: Archiv ireceptar.cz

Rozhodnutí bylo rychlé

Tak velká rodina potřebuje velký obytný prostor. Proto Vlčkovi „sídlili“ a správcovali nejdříve na hradu Helfštýn u Lipníka nad Bečvou. Jejich rodina se však postupně rozrůstala a na hrad chodilo stále více návštěvníků, až 100 tisíc ročně. Vlčkovi zatoužili po změně a klidnějším rodinném prostředí. Když se právě v tomto období dozvěděli od přátel o hliněném domu v Lysovicích, dlouho se nerozmýšleli a domluvili se na jeho koupi.

Edita k tomu dodává: „Měli jsme takové dva zásadní momenty, které vyplynuly z dvou našich návštěv. Při té první jsme navštívili známé, kteří bydleli na Libavé ve skromném, asi 250 let starém kamenném domečku s původní dispozicí. Měli velká kachlová kamna, na kterých se vařilo a moc se nám tam líbilo.

A na druhé návštěvě jsme byli v domě s velkou zahradou, postaveném na klíč za 8 milionů. Všechno bylo nové, pěkné, ale bydlet bych v něm nechtěla. Jít v jeden den do obchodního domu a koupit si celý obývák až po kytky na oknech, to není pro mne. Co potom dál? Raději si všechno postupně zařizuji a vytvářím podle svého citu. Do Lysovic jsem šla ráda.“

Ozdobné obloučky vznikaly speciální technikou: vtlačováním prstů do vlhké omítky.Ozdobné obloučky vznikaly speciální technikou: vtlačováním prstů do vlhké omítky.Autor: Archiv ireceptar.cz

Zachovali původní dispozici

Vlčkovi nechtěli koupený dům nijak zásadně rekonstruovat. Jenomže hlavní část domu v příliš obyvatelném stavu nebyla. Předchozí majitel ji totiž měl spíš za muzeum, do kterého občas dovoloval nahlížet zájemcům. Sám bydlel až za hospodářskou částí stavení na vejminku. Určité úpravy byly proto nezbytné.

Přesto se Marek s Editou snažili zachovat co nejvěrnější původní podobu domu. Místo radikálních zásahů se spíše přizpůsobovali jeho charakteru. Při rekonstrukci se radili i s památkáři, však i sama Edita je architektkou. Stavení je památkově chráněným a nejstarším i nejlépe dochovaným lysovickým domem, datovaným minimálně do poloviny 18. století.

Na původní dispozici domu nic neměnili. Naopak využili jedinečného kouzla černé kuchyně, v jizbě zachovali původní kachlová kamna a původní jsou i podlahy a stropy. Pouze z praktických důvodů předělili komoru dřevěnou příčkou, aby tak mohli vybudovat sociální zařízení (koupelna, WC) a dětský pokoj pro nejstarší dceru.

Mohutné trámy a těrkovaná omítka jsou téměř v celém objektu domu, ložnici nevyjímajíc Mohutné trámy a těrkovaná omítka jsou téměř v celém objektu domu, ložnici nevyjímajíc Autor: Archiv ireceptar.cz

Postupná rekonstrukce domu se nesla v duchu Markových slov: „Podíváme–li se na náš dům jako na prostorovou projekci nás samých, na možnost zhmotnění našich přání a představ, pak docházíme k poznatku, že dům a jeho obyvatelé představují jeden celek se zákonitými vnitřními vztahy a vazbami. Tvoříme ho a oživujeme již tím, že o něm přemýšlíme, zvažujeme naše potřeby, představujeme si možné varianty, které pak konzultujeme s architektem. Bylo by žádoucí přistupovat k této etapě zrodu s určitou pokorou, protože zdaleka ne všichni lidé si mohou dovolit bydlet podle svých představ.“

Vůně a teplo z černé kuchyně

Zásadní byla obnova černé kuchyně, kterou lze nazvat srdcem domu. Ta nejenže dodává tu správnou atmosféru způsobu vaření našich babiček, ale hraje i rozhodující roli ve vytápění celého obydlí. Když se z černé kuchyně line vůně připravovaných jídel, vytápí se vařením zároveň i kachlová kamna na druhé straně zdi ve vedlejší místnosti.

Srdce hliněného domu — rekonstruovaná černá kuchyně. Vaří se tu pokrmy a využívá teplo z kamen.Srdce hliněného domu — rekonstruovaná černá kuchyně. Vaří se tu pokrmy a využívá teplo z kamen.Autor: Archiv ireceptar.cz

Přestavbu chlebové pece realizovali Vlčkovi podle vlastních nákresů. Následoval rozvod vody a kanalizace. Ostatní úpravy měly spíše nádech restaurátorství. Všechny dřevěné prvky naimpregnovali, opravili podlahy, omítku, dostavěli proluku v hospodářském křídle a ošetřili i staré zámky a kliky dveří.

Součástí domu je poměrně rozsáhlá hospodářská část. Pro Vlčkovy nebyl problém ji nápaditě využít. Původní maštal nyní slouží jako dílna, vyhořelý chlév pro kravky se stal stájí pro koně. Lidoví stavitelé také kolem hospodářských stavení vybudovali zastřešený ochoz, aby tu lidé při dešti mohli přejít suchou nohou.

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

I tady můžeme obdivovat těrkované omítky: ozdobné obloučky, vzniklé speciální technikou, tedy vtlačováním prstů do vlhké omítky. Jak stále úžasně silná a působivá je energie ve stopách po živých prstech vtlačených do omítky!  

Staré věcí oživují minulost

Starý masivní nábytek vhodně ladí s hliněnými zdmi domu. Některé kusy nábytku tu zůstaly po předchozích majitelích, například dlouhé dřevěné lavice a stůl. Asi nejstarší je malovaná truhla vyrobená roku 1848. Jedna skříň je tak veliká, že by ani nešla z domu vystěhovat. Jiná skříň sloužila dříve na hradě jako knihovna a dnes jsou v ní hrnečky.

Krásně malovaná truhla z roku 1848 je nejstarším kusem nábytkuKrásně malovaná truhla z roku 1848 je nejstarším kusem nábytkuAutor: Archiv ireceptar.cz

Z hradu se stěhoval i krásný rodinný keramický dvojdřez starý nejméně 100 let. Jeho „putování“ po Česku však bylo složitější. „Měla jej moje babička, která mimo jiné také vyšívala hanácké kroje,“ vysvětluje Edita. „Když se naši stěhovali do Ostravy, vzal otec dřez s sebou do pavlačového domu. Já si jej oblíbila, a když jsme se později přemístili na hrad a naši se také stěhovali jinam, vzala jsem si dřez s sebou a pak z hradu zase sem do domu.“

Edita si starý nábytek i jiné věci používané v domácnosti oblíbila. Ty věci mají svou historii a dokud jsou součástí našeho života, žijí spolu s námi. Jak silně mohou působit na člověka, dokazuje zkušenost z občasných návštěv lidí, kteří v domě kdysi bydleli. „Když u nás byla paní z Německa, která tady vyrůstala, byl to pro ni silný zážitek,“ vzpomíná Edita. „Paní se rozplakala nad postelí naší dcerky. Sama se v ní totiž narodila. Podobné to bylo třeba i se slánkou, ze které si v dětství solila. Ty věci stále žijí. Myslím si, že by byla škoda nepoužívat je, když sem patří. Zpočátku jsem chtěla třeba opálit dveře, ale potom jsem si řekla, že je nechám, jak jsou, ať je na nich ten běh života vidět.“

Zdravě a ekologicky

Bydlení v hliněném domě je velmi příjemné, říkáme–li, že dům dýchá, je to skutečně tak. Cítíme, jako bychom dýchali svěží vzduch někde na mořském pobřeží. Proč? Hliněné zdivo má schopnost vstřebávat přebytečnou vlhkost prostředí a naopak vlhkost zvyšovat v prostředí příliš suchém.

Největší světnici s mohutnými kachlovými kamny, kde je spousta prostoru pro hry, obývají dětiNejvětší světnici s mohutnými kachlovými kamny, kde je spousta prostoru pro hry, obývají dětiAutor: Archiv ireceptar.cz

Hlína obsahuje záporné ionty. Kladné ionty přitahují částice znečišťující ovzduší, částice domácího prachu a jiné škodlivé látky přenášené vzduchem do interiéru, a tam je udržují. Záporné ionty, které se hojně vyskytují v přírodě například v lesích, u vodopádů a na mořském pobřeží, ruší účinky kladných iontů a čistí vzduch. Jedná se tedy o velmi zdravé bydlení a také ekologické.

Ve vytápění kamenného a hliněného domu je obrovský rozdíl a stejně tak i v udržení teploty. Povrchová teplota materiálu je naprosto rozdílná. Z kamene jde chlad, hlína drží teplo. Vlčkovi si hliněné a další přírodní materiály natolik oblíbili, že nezůstali jen u citlivé rekonstrukce svého domu. Naučili se s přírodními materiály pracovat a rekonstruovali i další památkové objekty. Dnes dokáží poradit, jak využít hliněné omítky třeba při opravě chalupy a dokonce je nanášet i v novostavbě.

Petr Petříček, foto Ivan Poltavec

Akční letáky