Zatímco v Krkonoších vládne Krakonoš, Orlické hory má v péči Kačenka. Podle pověsti se sličná Kačenka Krakonošovi líbí, rád by si ji odvedl a vzal za ženu. Ale ona má své hory ráda a nechce je opustit… Orlické hory s táhlými, měkce klenutými kopci si zamilovala i paní Mirka. Jezdila do tohoto kraje od mládí. Rodiče jejího prvního manžela měli nedaleko Deštné chalupu. Díky nim přišla na chuť životu na venkově, uprostřed přírody. Mirka trávila v horách hodně času hlavně když přišla na svět dcerka Alžběta.
V náruči přírody
Přehouplo se pár let a Mirka zatoužila mít v Kačenčiných horách vlastní chalupu. Několik let se poptávala, objížděla vesničky poschovávané v kopcích, až dostala tip na starou pazdernu. „Když jsem uviděla tohle nádherné místo, věděla jsem, že nemusím hledat dál,“ přiznává. „Chaloupka se dvěma okny ve štítě na mě vykoukla mezi keři, zezadu a vlevo byla chráněná vzrostlými stromy, vpravo se táhla do mírného kopce louka. A do ticha dokonce bublal potůček, který jsem objevila pod starou vrbou.“
Odvahu koupit starou pazdernu Mirka neztratila, ani když nakoukla do interiéru. „Tehdy to byl jeden nečleněný prostor, uprostřed kterého stála velká kamna. V nich se kdysi topilo, když se sušil a zpracovával len. Odpad – pazdeří – se používal jako topivo či podestýlka a v posledních letech se z něj vyrábějí také izolační desky,“ vysvětluje chalupářka.
Mirka je pohybově nadaná, od mládí sportovala, a tak postupem času pověsila svou původní profesi ekonomky na hřebík a stala se profesionální lektorkou pilates. Navíc provozuje různé pohybové a vzdělávací kurzy. „Odedávna mě bavila turistika, sport, hory, kolo, běžky, jóga a věci mezi nebem a zemí vůbec. Tenhle kraj je pro jejich provozování jako stvořený.“
Návštěva na chalupě v Orlických horách: Průhled otevřenou verandou do zeleně
Proměna staré pazderny
Volnější zaměstnání umožnilo čerstvé majitelce věnovat se přestavbě pazderny. Nejdřív bylo nutné opravit krov a položit novou krytinu. Mirka se rozhodla pro pěkné pálené opočenské tašky. Pak přišla na řadu renovace kamenného soklu, roubené stěny a omítek v exteriéru i interiéru. Nevzhledná původní kamna uvnitř pazderny nechala majitelka vybourat. Na jejich místě je dnes krb s kvalitní vložkou, z níž se dá horkovzdušně vytápět celá chalupa.
Právě v místě, kde trůní pěkný cihlový krb s obílenou kobkou, je příčka oddělující velkou obytnou světnici od kuchyňky, která je vpravo, a od síně vlevo. Touto síní se také vstupuje dál do kůlny, v níž je skladiště a sociální zázemí. V nezatepleném podkroví byly původně dvě jednouché ložnice.
O řemeslníky neměla Mirka nikdy nouzi. Některé našla v okolních obcích, další mezi účastníky svých kurzů. Rádi přijíždějí na chalupu pod lesem, i když není „vypsaná“ žádná brigáda. „Sesedli jsme se vždycky u velikého stolu na zápraží, kdo mohl, přivezl hudební nástroj, hrálo se a zpívalo až do rána. Tady člověk nikoho neruší, do vesnice je to skoro kilometr. Každý dovezl něco na talíř nebo do sklenky a někdy jsme opékali jehně nebo selátko,“ vzpomíná Mirka a ukazuje prostor, kde otáčecí gril stával. Dnes je tam ovšem úplně jiné, bytelnější zařízení…
Změna je život
V prostoru chráněném od severu keři stojí kruhový cihlový gril, částečně obložený kameny. Ten nejdůležitější kámen, lávový, je usazen v kovové objímce, vynesené na několika podpěrách zhruba 30 cm nad ohniště. „Gril i celé zákoutí s dvěma lavičkami postavil můj zeť, Bětuščin manžel. Inspirovali ho kamarádi stavaři. Základem toto úžasného zařízení je kolo od velkého náklaďáku,“ vysvětluje moje průvodkyně. „Dá se tu péct maso, bramboráčky, zelenina, cokoliv. Dokonce jsme si vytvořili rituál zimního opékání buřtů. Všude kolem bílo, jen tady žhne oheň a voní pečínka…“
Návštěva na chalupě v Orlických horách: Lávový gril je velmi často provozu
Změnami prošla i chalupa. Místo stolu na zápraží je dnes prosklená veranda, která umožňuje posezení i za horšího počasí, navíc izoluje stěnu obýváku před teplem i zimou. „Stavba nebyl problém. Horší bylo sehnat další opočenské tašky. Firma, která je vyráběla, totiž skončila. Nakonec je po pár kouscích sehnali po lidech kamarádi klempíři.“
Stavba verandy probíhala v době, kdy se chalupáři dali do rekonstrukce podkroví. Alžběta s manželem si je chtěli upravit pro sebe. Tesaři vyměnili celý krov, který zůstal zajímavou součástí interiéru a pokrývači přeložili střechu. Do podstřeší umístili nejen tepelnou izolaci, ale i vrstvu, která měla odrazovat kuny. Nedaleko lesa o ně není nouze. „Jedna tam přesto vlezla, tak se přidávaly ještě nějaké dráty,“ snaží se Mirka popsat opatření, které zatím funguje.
Návštěva na chalupě v Orlických horách: Obývací pokoj v patře
O stavební část proměny podkroví, včetně parádního vysokého krbu s bronzovými tepanými dvířky, se postaral opět Mirčin zeť se svým otcem. Se zařízením si vyhrála Alžběta. Podařilo se jí vytvořit přímo umělecké dílo. Smrkové dřevo krovu, obkladu a rustikálního nábytku doplňují bělounké kůže na prkenné podlaze, bílé s nevtíravě zlatým zdobením jsou i polštáře, jichž je na křesle, gauči i posteli v ložnici spousta. S tím vším barevně ladí také drobnosti – svíčky, džbánky, vázy ba i květiny. Myslím, že si tento prostor zatím užívají hlavně dospělí. Jejich dvouletý syn, nejmladší z chalupářů, asi raději řádí na babiččině letišti v přízemí.
Ani dole nenajdete kousky, které by na chalupě skončily, protože se jinde už nehodí. Ve světnici i kuchyňce je pěkný novější nábytek. „Nemám ráda veteš. Vybírala jsem si zařízení porůznu, ale tak, aby se tu člověk cítil dobře. Opravdu jako na chalupě,“ vysvětluje paní domu, která si s citem pro detail vyzdobila zase svůj kousek ráje.
Kačenčiny artikuly
Zahradničení v horách není jednoduché. Srnky prý chodí až k oknům, což je sice romantické, ale zužuje to sortiment květin. „Ploty stavět nechci, a tak nesázím tulipány, růže, gazánie, bohyšky… Daří se tady kosatcům, denivkám, vrbině, dřišťálu a keřům vůbec. A u potůčku vrbám.“ Ta, vedle níž Mirka umístila houpačku, prý je z pomlázky! „Narostl z ní překrásný strom! Vždycky zjara ho celý ořežu, aby mohly vyrazit mladé větvičky. Vrba je útočištěm pro sýkorky, datly, drozdy a veverky. Zavěšuju na ni lojové koule a do budky i něco oříšků,“ vypráví s láskou. „Za chalupou jsou staré javory. Už je jim více než sto let! Občas musím nějakou suchou větev uříznout, aby se na nás nezřítila. Ale jinak zachraňuji každý strom v okolí.“
Z Mirky a celé její rodiny má vládkyně Orlických hor jistě velikou radost. Však také všichni znají její pověstná pravidla, jak se chovat v horách, jejích Devatero artikul. Připomeňme alespoň pátý: Každý vandrovní, putující horami Orlickými, jesti povinován chovati se tak, aby přírody neničil, obydlí pohádkových bytostí nebořil, nikomu neubližoval a nikoho bez příčiny netrestal. A ještě devátý: Každý, kdo do pohádkové říše vstoupí, by bližním svým, hlavně dětem, radost učiniti měl. Nechť každý, kdo škorně své prachem hor Orlických pokryje, šťasten a vesel je.
Ve staré pazderně dodržují Kačenčiny artikuly beze zbytku. A Mirka je šťastná, že se Bětka i Barunka „vyvedly“ po ní a mají rády přírodu i chalupářský život.
