Pokojové rostliny dovedou zvýšit kvalitu bydlení, prospět zdraví i psychice. A existují druhy, které nabízejí mnoho za vskutku minimální péči. I zkušení pěstitelé, natož zapomnětlivci a věčně zaneprázdnění lidé, uvítají rostlinu, která od nich nebude vyžadovat neustálou pozornost a spokojeně si poroste.
Proč mít doma rostliny?
O schopnosti pokojových rostlin čistit vzduch není pochyb, potvrdila je již celá řada studií. Mezi nejvýkonnější jsou dokonce řazeny ty nejméně náročné a nejodolnější druhy, jako je nezničitelný zelenec. Jako výkonné čističky vzduchu rostliny fungují díky tomu, že jeden z prvků, který k výživě nezbytně potřebují, je uhlík. Získávají ho ze vzduchu – a je jim jedno, jestli je zdrojem oxid uhličitý, nebo pro nás nebezpečné těkavé organické látky, jako jsou formaldehyd, xylen či benzen. Do vzduchu se uvolňují například z lepidel a nátěrů nábytku a podlah, a i nepatrné koncentrace se mmohou zvláště v zimě, kdy méně větráme, nakupit do neblaze působícího množství. A zachytit dovedou i mnohé další prvky, které ani nevyužijí, ale bezpečně uloží. Dále rostliny vypařují z listů vodu a zvlhčují tak vzduch. Pravda, pokud jich je málo, nezvládnou ho zvlhčit dostatečně a samy mohou suchým vzduchem trpět, ale při dnešním výběru zvlhčovačů a difuzérů lze snadno relativní vlhkost vzduchu zvýšit. Když ji udržíme v rozmezí 60–70 %, bude to přínosné pro rostliny i pro nás. Existují však i druhy pokojovek, kterým ani suchý vzduch nevadí. A kromě toho, že čištěním a zvlhčením vzduchu prospívají našemu fyzickému zdraví, svou krásou a barvou působí blahodárně na to duševní. Vliv zeleně na mírnění stresu, a dokonce na rychlost uzdravování, je rovněž již mnoha studiemi prokázaný. Snad máme oblibu zelené jako barvy domova a hojnosti zakódovánu kdesi hluboko v sobě.
Voděnka (Tradescantia)
Něžná voděnka
Voděnka nebo také podeňka (Tradescantia) pochází z Mexika a v teplém pokoji se jí daří. Pokud by však teplota klesla na 10 °C, nijak ji to neohrozí, jen ustane v růstu, který je jinak velmi rychlý. Pěkně olistěné výhony nejprve mírně stoupají, po prodloužení vytvoří bohaté závěsy splývající z parapetu police či závěsného košíku. K bujnému růstu postačí, když budeme substrát udržovat mírně vlhký a od jara do podzimu do zálivky jednou za týden či dva přidáme hnojivo pro pokojové rostliny okrasné listem. Ovšem houževnatá voděnka odolává i při občasném proschnutí nebo dokonce přelití, jen přestane růst. (Přelévání by však nemělo být časté – snadno se ho vyvarujeme díky drenáži na dně nádoby.) Podobně se vyrovná i se sušším vzduchem a nedostatkem světla. Jen lístky dekorativních variet se v hlubším stínu tak pěkně nevybarví – a právě druhy a variety s listy světle panašovanými nebo fialově a červeně zdobenými jsou nejoblíbenější. Velmi snadno si také vypěstujeme novou sazeničku: odstřihneme výhon, zapíchneme ho do vlhkého substrátu nebo ho vložíme do vody a brzy pustí kořínky. Zakoření dokonce každý kousek, nejen vrcholový řízek. Řízky můžeme vysadit přímo do květináče s mateřskou rostlinou, pokud je dostatečně prostorný – rychle tak získámáme hustý porost. Zjara můžeme voděnku přesadit, vyhovuje jí běžný substrát pro pokojové rostliny.
Zelenec je oblíbenou pokojovkou
Rekordman zelenec
Hvězdou mezi nenáročnými pokojovkami je bezesporu zelenec chocholatý (Chlorophytum comosum). Je výjimečně skromný a zároveň výjimečně výkonný při odstraňování toxických látek ze vzduchu. Poradí si i s kouřem a zplodinami plynových vařičů. Nejlépe poroste při pokojové teplotě a dostatku světla. Vyrovná se však i s teplotou nižší, s výkyvy teploty, se spořejším osvětlením i suchým vzduchem (ve velmi suchém mu však zasychají konečky listů). Ideální rostlinou pro zapomnětlivé je i díky dužnatým kořenům, ve kterých si uchovává vláhu. Občasné proschnutí mu proto vůbec neublíží. Zahubit ho můžeme jedině trvalým přeléváním, což až na výjimky platí pro všechny pokojovky. Substrát mu svědčí propustnější s drenáží na dně, čímž se riziku přelévání vyhneme – stačí, když podmiska nebude stále plná a rostlina je v bezpečí. Za pravidelné přihnojování jednou za týden či dva se zelenec odmění bujným růstem a tvorbou mnoha šlahounů s dceřinými rostlinkami. Ty lze jednoduše zasadit, a získat tak snadno a zdarma novou rostlinu. Právě ve fázi bujného růstu je filtrace vzduchu nejintenzivnější, proto můžeme zelence rozsazovat a pěstovat, jak jen nám to prostor dovolí. Velmi pohledné a oblíbené jsou panašované variety, k dostání jsou i rostliny se zvlněnými listy.
Šplhavnice zlatá (Epipremnum aureum) nechybí skoro v žádné domácnosti.
Pralesní šplhavnice
V pokojích již tradiční odolná pokojová liána potos (Scindapsus) se v rámci nových taxonomických objevů přejmenovala na šplhavnici (Epipremnum). Pěstovat ji dnes můžeme v několika druzích a velmi atraktivních varietách s panašovanými či tečkovanými listy. Výhodou rostliny je, že se vyrovná i s nedostatkem světla, i když pak může méně vyniknout zdobení listů. Přímé sluneční paprsky by mohly listy dokonce popálit – ovšem vzhledem k liánovitému vzrůstu se tato pokojovka stejně nehodí na okenní parapet. Občasné proschnutí substrátu jí nevadí, zahubit ji může leda trvané přelévání. Vyrovná se i se sušším vzduchem, i když za vlhčí bude vděčná. Daří se jí při běžné pokojové teplotě, neměla by klesnout pod 15 °C. Výhony dorůstají až do několikametrové délky a v pokoji je lze využít rozmanitým způsobem. Mohou splývat z polic a závěsných košíků, nebo se pnout po oporách z bambusových tyček, dřevěných latěk, proutí. Menší opory lze ukotvit přímo do květináče, větší ke stěně a rostlinu na ně navést. K ovinutí poslouží i provázek s uzlíky – liána tak může zkrášlit stěnu, a zabírat přitom minimum místa, nebo vytvořit vzdušnou zelenou zástěnu. Aby šplhavnice pěkně narůstala, od jara do podzimu jí dopřejeme pravidelné hnojení a na jaře přesadíme do nového substrátu pro pokojové rostliny. Podle potřeby ji můžeme zastřihovat, z řízků si snadno vypěstujeme i nové sazeničky.
Kulkas zamiolistý (Zamioculcas zamiifolia)
Elegantní kulkas
Kulkas zamiolistý (Zamioculcas zamiifolia) je u nás oproti předchozím pokojovkám nováčkem, rychle si však získává oblibu, protože je dekorativní a nenáročný. Tvoří i přes metr vysoké, silné vzpřímené výhony s dužnatými listy. Ty spolu s podzemními hlízami slouží jako zásobárna vláhy, rostlinu proto stačí zalít přibližně jednou za dva týdny (čím vyšší je teplota a intenzivnější osvětlení, tím více vláhy spotřebuje). Problémem by mohlo být jen přelévání, vhodný je propustný substrát a drenáž. V sezoně do každé druhé zálivky přidáme hnojivo pro kaktusy nebo pokojovky okrasné listem. Rostlina dobře snáší nižší intenzitu osvětlení (ostré slunce jí může popálit listy) i suchý vzduch. Nevadí jí těsný květináč a přesazovat tudíž nemusíme každoročně. Pokud však již vyplňuje úplně celou nádobu a neraší nové výhony, kulkas přesadíme, a přitom můžeme část trsu oddělit a vysadit samostatně. Novou sazeničku lze vypěstovat i z listu, jehož bázi vložíme do vlhkého substrátu.
Šáchor střídavolistý (Cyperus alternifolius) je nádherná rostlina.
Bahenní šáchor
Opakem sukulentního kulkasu je z bažin pocházející šáchor střídavolistý (Cyperus alternifolius). Je výjimkou mezi pokojovkami v tom, že mu nevadí mít substrát neustále mokrý. A nad ním může stát navíc vrstva vody. Díky tomu je péče o něj rovněž velmi snadná, zvláště pokud zvolíme vhodnou pěstební nádobu. Dobře poslouží buď nádoba samozavlažovací, nebo vyšší a prostorný květináč s velkým drenážním otvorem, který opatříme hlubokou a objemnou podmiskou – tu pak udržujeme neustále plnou. Další možností je vodotěsná nádoba bez odtokového otvoru, do níž rostlinu zasadíme hlouběji a nad substrátem stále udržujeme sloupec vody. Otázka, jak správně zalévat, u šáchoru odpadá, stejně tak jako nejčastější riziko při pěstování pokojovek – přelévání. Šáchor je velmi atraktivní, útlá stébla s deštníkovitým vějířem listů dorůstají až do třímetrové výše. Prospívá při dostatku světla a běžné pokojové teplotě, která by neměla klesnout pod 15 °C. Svědčí mu vlhký vzduch, ale vyrovná se i se sušším – a samotná jeho pěstební nádoba slouží jako odpařovač vláhy. Jakožto bahenní rostlině svědčí šáchoru těžší substrát. Běžnou zeminu pro pokojové rostliny smísíme s jílem nebo bentonitem. S úspěchem můžeme využít i směs zahradní zeminy a kompostu. V sezoně do zálivky přidáváme tekuté hnojivo pro pokojovky okrasné listem nebo silně naředěný kopřivový výluh.
Při přesazování šáchor snadno namnožíme dělením trsů, nové sazeničky získáme i řízkováním, které je tak trochu postavené na hlavu. Stéblo odstřihneme a zkrátíme na 10 cm, jednotlivé listy ostříháme na 2–4 cm a řízek ponoříme do vody listy dolů a „stopkou“ vzhůru.
Jak si usnadnit zalévání?
S výjimkou šáchoru nesnáší trvale mokrý substrát žádná pokojová rostlina. Jak ji nepřelít, ale zároveň ji ani neumořit suchem? Vyplatí se drenáž na dně nádoby, a nejlépe pak z keramzitu, perlitu či vermikulitu. Tyto pufované materiály v sobě umí poutat vodu a v případě potřeby ji odevzdat kořenům. Zároveň mezi sebou udržují vzduch – slouží proto jako spolehlivá pojistka chyb v zalévání. Zvláště důležitá je drenáž u suchomilnějších, sukulentních rostlin – těm prospěje i příměs drobnějšího perlitu či vermikulitu v celé pěstební nádobě.
Pokud máme na dně pěstební nádoby 5 a více cm silnou vrstvu drenáže a nenecháváme v podmisce stát dlouho vodu, rostlina přeléváním nezahyne. Dokonce ani když ji budeme zalévat častěji, než je nutné.
Titulka Receptář 1
Zdroj: Časopis Receptář
