Nejlépe člověk vybere, má-li jasnou představu, proč tohle ano a tamto ne. Pravda, zásadním kritériem většiny lidí budou peníze, které jsou ochotni vydat za podlahovou krytinu, mlýnek na kávu nebo třeba za závěs do sprchového koutu. Ale ostatní hlediska výběru od účelnosti přes design a barvy až třeba po odolnost vůči domácím zvířatům si volíme sami.

Důležitým kritériem se mohou stát vlastnosti materiálů a zařízení, které šetří naši kapsu, ale také zdraví. Taková měřítka lze pojmenovat jako ekologická. Stanovit je a vybírat výrobky podle nich však nemusí být jednoduché.

Ekoznačky

Kdo hledá, najde. Řada výrobků (i služeb) určených do bytu dnes hlásí spotřebiteli svou šetrnost k životnímu prostředí a ohleduplnost k lidskému zdraví prostřednictvím tuzemské, evropské či uznávané zahraniční ekoznačky.

Jde o systémy, do kterých výrobci, dovozci a maloobchodníci vstupují za různě vysoké, termínované poplatky o své vlastní vůli. Obvykle tak činí hlavně kvůli úspěchu na trhu, zájmu spotřebitelů a pověsti značky.

Systémy hodnocení se vyvíjejí a odborníci, pověření národními ministerstvy či agenturami nebo Evropskou komisí pro životní prostředí, podmínky udělení stále aktualizují.

Aby jednotlivé komodity značku získaly, musí splňovat řadu přesně formulovaných požadavků; kvalita surovin i produktu musí odpovídat normám, zákonným i speciálním ekologickým kritériím.

Značku získá například jen ten domácí spotřebič, který spolyká nejméně energie ve své kategorii a současně má patřičnou výdrž.

Nebo je značka udělena jen takovým textilním látkám, jejichž barvení nezamořuje okolí továrny a ani v domácnostech se z barev neuvolňují škodliviny.

V českých obchodech se můžeme setkat s tuzemkou dvojicí ekoznaček

  • Ekologicky šetrný výrobek
  • Ekologicky šetrná služba
  • dále s unijní ekoznačkou EU Ecolabel
  • s německou ekoznačkou Modrý anděl
  • skandinávským ekologickým značením Severská labuť
  • slovenským označením Environmentálně vhodný produkt

Podrobnější informace o těchto ekoznačkách a zejména odkazy a seznamy produktů, kterým byly uděleny české značky, uvádějí webové stránky České informační agentury životního prostředí.

Někteří ekologové vytýkají příslušným státním úřadům, že české značky Ekologicky šetrný výrobek a Ekologicky šetrná služba nepropagují mezi spořebiteli tak, jak by si zasloužily. Větší zájem veřejnosti by prý pak přilákal i více firem, které by o udělení usilovaly nebo více propagovaly své, takto oceněné produkty.

Jinými slovy: Skutečnost, že výrobek není označen ekoznačkou vůbec nemusí znamenat, že produkt není ohleduplný k životnímu prostředí a svému uživateli.

Spotřebitel může při důkladném výběru zboží narazit na řadu dalších značek vyskytujících se na tuzemském trhu. Ty však počítají s ekologickými kritérii různou měrou. Svým způsobem mohou být i zavádějící, zejména při neznalosti jejich hlavního účelu. Přehled značení s podrobným vysvětlením nabízejí stránky Sdružení obrany spotřebitelů.

Je tedy jasné, že to hlavní při zařizování domácnosti stejně zůstane na uživateli bytu, na dostatku informací, které se mu podaří získat, a na jeho rozhodnutí, co je pro něj nejdůležitější. Zda vzhled, cena, výrobní technologie či kvalita materiálu.

Kuchyně

Například při zařizování kuchyně mohou materiály přírodního původu být opravdu dobře viditelné. Pracovní deska z pravého dřeva či kamene, keramický dřez, dřevěné skříňky, poličky, podlaha, obklad stěn. Přírodní oleje a vosky interiérové dřevo dobře ochrání, některé jsou určeny i na pracovní desky.

Kdo dřevo rád natolik, že se s radostí věnuje i jeho údržbě, může dokonce počítat s tím, že pracovní desku či podlahu jednou za čas obrousí, aby přírodní materiál znovu zazářil v celé své kráse.

Které spotřebiče

Při výběru elektrických spotřebičů je radno sledovat energetické štítky a být přísný. Vyplatí se to. Ovšem dost ušetřit se dá i tím, že si pořizujeme jen ty přístroje s motorem, které opravdu potřebujeme. Třeba elektrický otvírač konzerv, pilový nůž i kráječ chleba můžeme postrádat.

Naproti tomu rychlovarná konvice na čaj či kávu, ale i další varné hrnce pracují efektivně, významně šetří proud, tím i čas a peníze, a to za předpokladu, že ohříváme jen potřebné množství vody a dbáme, aby varné dno nebylo zaneseno vodním kamenem.

Největším požíračem energie je elektrický sporák s litinovými plotnami. Spotřebuje až o pětinu víc proudu než jiné elektrosporáky. Ve srovnání s indukčním ohřevem dokonce o třetinu víc. Ovšem i ten má své nevýhody. Potřebuje speciální nádobí a vyzařuje elektromagnetické vlny, což může citlivějším obyvatelům domácnosti vadit.

Ze srovnání s elektrickými vychází dobře plynový sporák, jistěže za předpokladu, že do bytu či domu je plyn přivedený. Ekologové oceňují pálení energie na místě spotřeby, tedy o něco příznivější dopad na klima. Oheň hřeje naplno hned po zažehnutí, energii využijeme beze zbytku.

Dnes už asi není třeba nikoho přesvědčovat, že moderní myčka nádobí šetří vodu i energii za teplou vodu. Dobrý model uspoří třetinu proudu potřebného k ohřátí vody při ručním mytí a až polovinu objemu spotřebované vody. Nejnovější mycí technologie si vystačí s nižšími teplotami a dále se vyvíjejí.

Hodí se však pořídit si přístroj odpovídající velikosti a provozu domácnosti. Při výběru pozor na hlučnost.

Jsou moderní televizory úsporné?

Během životnosti televize vydáme za spotřebovaný proud podle velikosti obrazovky, hospodárnosti a využívání přístroje asi od dvou tisíc do 25 000 korun. Ne všechny nové ploché televizory jsou úspornější než ty předchozí, záleží na použitém systému.

Nejméně proudu spotřebují LCD televizory s některou z technologií LED. (Diody jsou umístěny buď po okrajích LCD panelu a jejich světlo je sítí speciálních světlovodů s odraznými ploškami rovnoměrně rozptýleno za panel, nebo jsou rozloženy za celou plochou panelu.) Výroba televizorů s LED technologií také nevyžaduje použít materiály s jedovatými látkami.

Umístění televize do nábytkových stěn nikdy přístroji nesvědčilo a také dnes může přehřívání krátit jeho životnost.

Šikovným úsporným prvkem nového televizoru se může stát funkce, která automaticky po přepnutí do režimu stand by a uplynutí zvolené doby odpojí přijímač od proudu.

Problém se však nyní týká spíše přístrojů s větší úhlopříčkou, které se zahřívají více než malé obrazovky. Hranici, za níž může přehřívání v omezeném prostoru nastat, signalizuje spotřeba 180 W a vyšší.

Zatímco parametry dokládající kvalitu obrazu prodejci běžně uvádějí a do detailu i vysvětlí podrobnosti, obvykle se nezmiňují o obsahu tzv. bromovaných zpomalovačů hoření (BFR) v plastových dílech přístroje.

Přidají-li se tyto látky, sloučeniny bromu, do hořlavých materiálů, jako jsou plasty, ale i textilie, omezí či zpomalí případné hoření, a tak zlepšují požární bezpečnost spotřebičů, ale i podlahových krytin, nábytku, automobilových interiérů a mnoha jiných výrobků.

Bromované zpomalovače jsou však toxické, přetrvávají ve výrobcích, uvolňují se z nich a mohou poškozovat lidské zdraví, zejména pak vývoj lidského plodu. Zákony, normy i zákazy konkrétních typů zpomalovačů nutí výrobce vyvíjet přijatelnější způsoby protipožární ochrany. Přesto uživatel prakticky nemá šanci získat jistotu, že se při zařizování bytu takovým škodlivým chemikáliím zcela vyhne.

Také kvůli bromovaným zpomalovačům odborníci radí nedávat televizi do ložnice a utírat v bytě prach, na který se škodlivé mikroskopické látky ochotně vážou a který snadno vdechneme.

Za určitou, ale nijak konkrétní nápovědu při výběru bytové elektroniky lze pokládat stále aktualizovaný Průvodce zelenou elektronikou respektované organizace Greenpeace.

Napoví spíše něco o známém výrobci a jeho ochotě poskytovat informace a přizpůsobovat se ekologickým hlediskům než o jednotlivých přístrojích na trhu.